Hrál, až prohrál vlastní rodinu i svůj život
Ráda si čtu vaše příběhy a rozhodla jsem se napsat ten svůj. Začal svatbou v mých 19 letech. Můj muž Pavel byl o 5 let starší než já, měl po vojně, pracovali jsme ve stejném podniku, měli hromadu společných přátel, a tak jsme se po dvouletém chození vzali. V té době nám podnik nabídl dvoupokojový byt v paneláku, který se právě dostavoval.
Vdávala jsem se již těhotná, po půl roce se nám narodil syn a za další 4 roky dcera. Manželství nám tehdy klapalo, já byla na mateřské, manžel pracoval na směny a vydělával docela slušné peníze. Byt jsme měli zařízený, pořídili jsme si auto, měli jsme dost společných přátel, s nimiž jsme se stýkali, občas jsme zašli na zábavu. Zkrátka v té době jsem byla v manželství spokojená. Když děti povyrostly, vrátila jsem se do zaměstnání, takže naše příjmy stačily na chod domácnosti, něco jsme ušetřili, zajeli na dovolenou a pořídili, co se nám líbilo.
To všechno bylo pro mého muže bohužel málo. Rozhodl se, že si přivydělá jinak, a vybral si k tomu tu nejhorší možnost – automaty. Jelikož pracoval na směny, nedělalo mu potíže to přede mnou tajit. Když jsem šla do práce, on přijel z noční a hrál a hrál. Občas oznámil mimořádné směny, jenomže těch se neúčastnil a udělal si směnu u automatů. Něco jsme měli našetřené, a tak nám pomalu vyčistil účet. Když už to bylo moc viditelné, začal si půjčovat v celém okolí s tím, že mi chce koupit nové auto. Kamarádi mu rádi půjčili, protože nás znali, avšak nevěděli, že tyto peníze skončí opět v automatech...
Když už mu nikdo nepůjčil, rozhodl se, že se nabídne jako technik u firmy, která tyto stroje vlastnila. Bude provádět údržbu a zároveň vybírat hotovost a odesílat ji firmě. Veškeré peníze, jež vybral, zase naházel zpět, takže dlužil, kam se podíval. Mně nikdo nesměl nic říci, poněvadž to byly půjčky mezi kamarády. Pak se ale ozvaly divné telefonáty a upomínky, doma se ztrácely věci, nejprve drobné, později větší. Když chyběla i televize, video a pak i auto, manžel se přiznal, k čemu všechno potřebuje.
Po roce, kdy jsem se kvůli dětem snažila všechno splácet, jsme se rozvedli. Manžel totiž dál tajně hrál. Peníze, které jsme mu dávali, aby vracel, dál prohrával. Když jeho máma kvůli jeho dluhům prodala zahradu a on zase všechno prohrál, prohrál i naše manželství.
Dnes je to 10 let, co jsme se rozvedli. Děti jsou velké, já bydlím ve vlastním domku, mám hodného muže a na ty časy velice těžko vzpomínám. Vzpomínky na naše soužití ukončil bývalý manžel tím, že se před pár lety rozhodl dobrovolně ukončit svůj život, což se mu povedlo.
Chtěla bych všem ženám, které mají muže gamblera, říci, že nesmějí nikdy dát na jeho sliby. Je to nemoc, která se špatně léčí a ubližuje hlavně dětem. Teď lituji toho, že jsem s ním ten rok zůstala a platila dluhy. Měla jsem odejít mnohem dřív, bylo by to lepší pro mě i pro děti.
Snad můj příběh uveřejníte, abych těmito zkušenostmi mohla pomoci i jiným ženám, které se ocitly v podobné situaci.
8.7.2008 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 28 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Hrál, až prohrál vlastní rodinu i svůj život
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
SImono jsi velice statečná a myslím si, že jsi udělala hlavně pro děti to nejlepší. Jestliže si manžel neuvědomoval, že v tom lítá a nechtěl se léčit, nic by mu nepomohlo. Hráči jen slibují a lžou, potom už nevědí co řekli, zda je to lež nebo pravda a s alkoholiky je to úplně stejné.
IVUSKA 56: Souhlasím, automaty bych zahákala. Znám jednu rodinu, ta je má v pronájmu a žije si nad poměry.Je mi líto těch druhých rodin, co tam jeden z členů ty peníze háže a nehledí na důsledky.
Moje švagrová v tom taky pěkně lítá. Má skoro padesát a půjčovala si kde mohla. Prý ji bylo řečeno, že vyhraje milion, tak pořád zkouší. Že rozbila celou rodinu, to jí vůbec nevadí. Je to stejné jako alkoholismus. Když se člověk nechce léčit sám, tak s ním nikdo nic nezmůže.
Ježišmarjá, to je strašné - snažit se přivydělat tím, že hraju na automatech, nebo třeba i mírnější verzi gamblingu - sportku apod. Vždyť přece matematika gamblingu je všeobeně známá - automaty vrátí zhruba 90% toho, co se do ich vloží, sportka asi dokonce jen 50%. Cožpak lidi nejsou schopni udělat základní kalkulaci?? Ano jsou investoři, kteří jdou do rizika a prodělají vše - ale alespoň střední hodnota jejich očekávaného výnosu je kladná. I tak je velmi sporné, jak velkou míru rizika lze připustit. Ale gambling?? když už i střední hodnota výnosu je apriorně záporná?? To mi hlava nebere 
s tím s Vámi souhlasím že kromě automatů to byly také sázky, u nás hlavně sportka za tisíce a tisíce měsíčně s heslem " Jednou to přece musí vyjít" . Je pravda taky to, že jsem díky bývalému manželovi přišla o kamarády, protože jsem se musela přestěhovat z města, které jsem měla ráda a kde jsem měla práci, která mě bavila a musela jsem začít znovu od začáku, navíc na malém městě s jinou prací a v úplně pro mě ja pro děti iném a novém prostředí, kde jsem moc lidí neznala a navíc když se lidé dozvěděli proč jsem se přistěhovala, tak jsem z nich měla takový zvláštní pocit. Ale říkám si, že každé zlo je pro něco dobré a to hlavně proto, že mám muže, který je hodný a má nás rád a je to můj poklad. Škoda, že jsem ho nepotkala dřív, mohla jsem si ušetřit dost bolesti a zklamání.
Ahoj, před rokem jsem se rozešla s bývalým - gamblerem, vše co píšete je 100% pravda, ale chci napsat, že gamblerství nejsou jen automaty, ale třeba i Tipsport nebo ruleta, na tom ten můj prohrál 2 miliony, mě, rodinu, kamarády, práci i svobodu
Sheeni: Teď zrovna šel na ČT1 Ikarův pád s Menšíkem a Hlaváčovou.Viděla jsem to už mnohokrát,ale vždycky z toho mám pocit smutku.
Když jsem se tenkrát vdávala, tak jsem myslela, že je to navždy a že pro děti mám toho nejlepšího tátu. Byl nejlepší, ale jen těch prvních 8 let, než začal hrát. Po rozvodu prý začal platit dluhy a chodil z práce do práce. Děti skoro nevídal, protože je neměl kam pozvat, bydlel na ubytovnách. Často jsem se trápila nad tím, že jsem děti připravila o tátu, ale raději náhradního hodného tátu, než takového vlastního, který by jim dal do budoucna jen dluhy. Vlastně se o děti připravil sám a asi věděl, proč ukončil svůj život.
IVUSKA 56: bude se mu snažit pomáhat zabíjet? 
ne, vim, že to asi neni vhodnej vtip. ale když jsem četla ten tvůj příspěvek, tak mě to napadlo 
Lujza: Jsi statečná, že jsi to dokázala. V případě manžela to jde, ale co v případě dětí, to je myslím horší. Máma má tendenci odpouštět a věřit neuvěřitelnýmu. Můj názor je, že i pokud je dítě třeba vrah, tak pro mámu nepřestane být jejím dítětem a bude se mu snažit pomáhat.
Lujza: 
jen si to teď hezky užij a vyměň si dávné, tiché, hořké slzy za úsměv
já vím, že to trvá dlouho než se člověk vymaní ze vzpomínek na promarněný čas, ale mysli už jen na sebe, děti a své blízké a moc si užij ve zdraví vše, co si jen přeješ
Lujza: Hodně štěstí. A ať už tě potkávají jenom samý krásný věci
jsem ráda, že můj životní příběh rozpoutal takovou diskusi. Já jsem taky žila s tím, že se to dá překonat, hlavně kvůli dětem, ale nakonec kdybych odešla dřív, bylo by nám lépe. On totiž náš slavný zákon zapomíná na to, že dluhy v rodině může dělat jen jeden, ale bohužel v manželství jsou to dluhy společné. Mě zachránilo to, že byl souzený za dluhy a že mi podepsal prohlášení, že jsou to jen jeho dluhy, ale bohužel i toto prohlášení mě stálo dost peněz, ale mohla jsem začít nový život bez výhružných telefonátů, bez napadání.Sice jsem musela odstěhovat,
, ale věděla jsem, že když děti půjdou do školy, že na ně nikdo nebude čekat a vyhrožovat jim atd. Moje rada, ihned z tohoto vztahu odejděte, dokud je čas. Simona
chytrájakrádio: Já jsem chtěla pomáhat...ale byla jsem z toho jen nešťastná, protože to fakt nejde, když ti někdo, kdo má po celém domě poschovávané flašky, do očí řekne, že nepije...
chytrájakrádio: Jistě že za předpokladu, že CHCE abstinovat... Prostě fyzický abstinenční příznaky se dají substituovat. U fyzických závislostí.
