Manžel se chce stěhovat na samotu
Letos mi bude dvaapadesát, jsem třicet let šťastně vdaná, ale někdy bych svého manžela s chutí roztrhla. Třeba právě teď.
Bydlíme s mužem sami v domku, který jsem zdědila po rodičích. Děti už se odstěhovaly a založily svoje rodiny. Společně jsme dům zrekonstruovali, vložili do něj spoustu peněz a také energie. Výsledkem je velmi příjemné bydlení v klidné vilové čtvrti okresního města, které nabízí veškerý komfort služeb, obchodů, zdravotních zařízení i dopravní obslužnosti. Prostě idylka na stáří.
Můj muž ovšem nedávno přišel s tím, že tady nemůže bydlet. Že pro něj, který vyrostl v malé vesnici, je naše bydlení příliš hlučné. Vzdálené šumění aut a občasné zapískání vlaku, které já téměř nevnímám, je prý pro něj nesnesitelné. Nevím, co ho to popadlo, nikdy dřív si na nic takového nestěžoval. A ihned se vytasil s řešením – koupí nějakou chaloupku na samotě, nejlépe na Vysočině. Tam se na důchod odstěhujeme a bude nám blaze.
V první chvíli jsem se začala chechtat. Než mi došlo, že to myslí smrtelně vážně. Na rovinu jsem mu řekla, ať se mnou v tomhle plánu nepočítá. Nijak mě neláká představa osamělého stavení, kde lišky dávají dobrou noc. V zimě se kamkoliv brodím závějemi, na nákup budu jezdit někam daleko jednou za týden a k doktorovi se nedostanu vůbec, protože než mě najde, budu tuhá. Poslala jsem ho objímat stromy za panem Zemanem. Urazil se.
Nejhorší na tom je, že nejde jen o plané řeči. Manžel má díky dědictví dost peněz na to, aby svůj nápad uskutečnil. Myslíte si, že do důchodu je dlouhá doba? Můj muž už přikročil k činům. Doma se dělíme o počítač, takže z historie vím, že kouká po realitních kancelářích a hledá vhodný objekt ke koupi. Mám ho ráda, navrhla jsem mu, že zůstanu bydlet tady, on tam může být na léto, nebo jak je libo a budeme se navštěvovat. Tenhle kompromis se mu nelíbí, prý trhám rodinu. Má mě rád a na stará kolena chce být se mnou. To platí i pro mne, ale já prostě svoje pohodlí a svůj domek opustit nechci, jsem tu ráda.
Možná stahuju kalhoty, když brod je ještě daleko, ale bojím se, že manžel podnikne nějaké nezvratné kroky. Jak byste mou situaci řešily? Co navrhujete? Díky za rady.
16.9.2008 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 27 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Manžel se chce stěhovat na samotu
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Sice my mame do dochodku este daleko a manzelmi este nie sme 30 rokov, pred necelym rokom sme tiez zvazovali, kde si kupit dom a padla aj moznost kupit si pozemok, kde lisky davaju dobru noc a nie je do coho pichnut s tym, zeby sme si tam casom postavili dom. Chyba lavky je v tom, ze je to od nasho bydliska 6 hodin cesty autom, cize by sme tam nejazdievali casto a naozaj tam nie je kde pracovat, co sa teda chystame este zopar rockov...Tak sme tuto moznost zamietli...Dom sme si kupili v meste s hruba 90 000 obyvatelmi, lokalita je uzasna, lebo hoci sme blizko hlavnej ulice, nasa ulica je uplne ticha a jazdia tu v podstate len domaci, cize par aut za den, pritom obvodak ma ordinaciu 5 minut od domu, takisto bezvadne potraviny, zvysok lekarov je asi 10-15 minut autom a obrovske nakupovacie stredisko mame 15 minut autom. Okolo domov su vysokanske stromy, zozadu dom stoji na kopci, mame potok, v ktorom na jar tiahnu lososy, zahradku...My sa veru stahovat nebudeme:) Dufam, ze dospejete aj vy k nejakemu kompromisu, ako tu uz ludia pisali, skuste najprv chaluparcit v lete, predtym, nez nieco kupite...
.jpg)
eště mě napadla jedna možnost ... co prostě raději investovat do zvukové izolace domu ?
Nová okna snad postačí ....
Za chaloupku na Vysočině bych byla ráda,ale jen na víkendy,dovolené,...!Znám několik lidí,kteří bydlí na samotě,nemají se s kým pobavit a jak se říká "straší jim z toho na věži"!!!Dokonce napadají své sousedy (i fyzicky!!!!),protože jim už vztahy ve společnosti nic neříkají.Každý člověk,aby si udržel zdravý rozum potřebuje společnost lidí.
.JPG){kind=avatar}
A do Jeseníků nechcete? Téměř samota, krásně, téměř ticho
Jo, příští rok to doufám prodáme, protože já bych tam důchod netrávila, i když mám klid a samotu ráda. Ani za cenu rozchodu s manželem. On na štěstí uvažuje stejně 
. Ale kdyby to bylo jinak, tak vybírám s ním a na všem, co je víc než 15 minut pěšky od obchodu najdu tolik chyb a problémů, že bych ho do tří let zcela otrávila a vzdal by to.
já bych brala chaloupku na samotě přes léto nebo jako víkendový odpočinek, ale rozhodně ne na trvalé bydlení. Až manžel nebude moct jezdit s autem, napadne hodně sněhu atd., jak se dostanete k lékaři, na nákupy atd, nebo chce na stará kolena házet lopatou a odhazovat sníh. V létě je na horách krásně, ale co zima a co topení atd, třeba se Vám ho podaří ještě přesvědčit, že hory jsou jen k turistice a k krátkodobému odpočinku.
.gif)
Ota: 
.JPG)
Ota: 
Majolka: možná nebude ani takových akcí potřeba ..
ať mu řekne, že bukolické doby, kdy existovaly celé lokality kam magor na fichtlovi nebo na jávě prostě neprojel jsou ty tam......
U každého krásného klidného místa kam se nedá dojet autem, čtyřkolkou nebo na motorce se dnes rojí bikeři a cykloturisti. Kam ani biker nemůže tam běhá tlupa hluchých důchodců s hůlkama ( mountainwalk) za kondičkou.
Většina lesní mechanizace je pěkně hlučná ( bydlím u lesa kde teď majitel dělá prořezávky). Lesy jsou plné halekajících turistů, lovců pokladů s gps, military tlup s flintičkama. Na lesních stezkách na vás vyskočí z lesa roj 4kolek zasypou vás bahnem a zmizí o les dál. Všude létají letadla, motorová rogala a další hlučnosti.
Navíc nějak víc fouká a lesy "hučí" 
Ota: dobrý nápad
chce to trochu šikovné kverulace ... prostě s ním vybrat chaloupku a domluvit si na prohlídků na přesný čas nějakýho šikulu s 4kolkou který se několikrát projede okolo samoty.... a u další samoty ať někdo lítá s modelem letadla, případně pílí pilou
Mimochodem, u nás je to tak, že já mám chalupu, kterou jsem dostala od babičky a naši tam jsou kdykoliv mají chuť a na jak dlouho chtějí. Naštstí, protože já nemám moc času na ježdění na venkov. Takže se mi o ni zároveň starají a když je to přestane bavit, sbalí se a jedou do svého pohodlného městského bytu. I když na chalupě mají taky koupelnu a "vymoženosti civilizace", nicméně městského bytu by se nikdy nevzdali a ani nevidím důvod. Vyhovuje nám to všem.
Já bych taky neodešla,a nemyslím že trháte rodinu,když se Vás ani nezeptal a bere jako fakt,že se Vám nápad musí líbit
Tak přesně tohle udělali naši sousedé. Děsně se jim tam líbilo, než začali potřebovat doktora 45 km vzdáleného. A nákupy 45 km vzdálené. Pošta 2 km vzdálená ....
Napřed jsem si myslila, že bydlíte v bytě a on touží po venkovské idyle. Ale takhle???
Ať neblázní. Není nikde zaručeno, že budete pořád zdraví, při síle, předpokládám, že v současném bydlišti máte topení, vodu, dopravu pohodlně vyřešené, kdežto tam abyste chodili na dřevo do lesa, na nákup abyste se domlouvali týden dopředu aby se to vyplatilo, doktor tam určitě taky nebude - kdepak, manžel si to moc maluje a idealizuje. Místo kategorického odmítání na něj zkus jít s konrétními dotazy: kdo zajistí otop, kdo bude sekat zahradu, kdo bude chodit nakupovat, zajišťovat PB bomby na vaření.....ona to není legrace pro mladé, na důchod se radí radši jít do menšího a hlavně, aby tam bylo všecko zajištěné - teplo, voda...
Já jem ráda sama, ale jen někdy. Miluju, když přijdu na podzim nebo v zimě navečer z práce domů do uklizeného a vyhřátého bytu a s knížkou zalezu do postele nebo si sednu k televizi. Když si představím, že bych na samotě přišla domů vymrzlá, napřed musela zatopit, rozmrznout a poto začít teprve něco dělat....
Bydlíme ve městě s cca 40 000 obyvateli, ale jsme daleko od hlavní cesty, takže je tady klid, ticho, na dosah lesík, pár metrů obchody, nemocnice,kino, divadlo apod. Neměnila bych za samotu, zvlášť ne na starší roky.
