Jsem jako uklízečka opovrženíhodná?
Jsem vdaná, máme čtyřletou holčičku, se kterou jsem stále doma. Malá je silný alergik a astmatik a doktorka nám zatím nedoporučila, abychom ji dávali do kolektivního zařízení. Pravda je, že i tak je Petruška často nemocná a neumím si představit, že bych měla nastoupit někam do práce. Asi by mě stejně brzy vyhodili.
Volba, že zůstanu s dcerkou doma, dokud se zdravotně trošku nezlepší, byla tedy v podstatě jediná správná. Manžel naštěstí vydělá dost peněz a dokáže nás slušně zabezpečit, takže finance jsme řešit nemuseli. Alespoň zdánlivě.
Já jsem byla vždycky zvyklá mít svůj vlastní příjem. Dokud jsem pobírala mateřskou, nepociťovala jsem absenci vlastních peněz tak markantně. Měli jsme to zařízené tak, že chodila na můj účet a já jsem s ní disponovala, jak jsem uznala za vhodné. Jenže teď se situace změnila a já se dostala do pozice, kdy musím manželovi říkat o každou korunu. A to je pro mě problém.
On totiž tím, že vydělává, drží kasu. A jen on má kartu a právo vybírat z účtu. Pravda, nikdy se nestalo, že by mi odmítl peníze dát, to skutečně ne. Přesto je pro mne ten okamžik, kdy za ním musím jít a říct mu o peníze, velice nepříjemný. Větší částku naráz, se kterou bych hospodařila, vybrat odmítá, prý jsou peníze na účtě ve větším bezpečí. Docela dost jsme se na toto téma hádali, ale k ničemu to nevedlo.
Když se v našem třináctipatrovém domě uvolnilo místo uklízečky, neváhala jsem a požádala o něj. Bylo mi vyhověno a já se od té doby starám o úklid celého domu. Nějaký čas to zabere, ale to mi nevadí. Aspoň na chvíli vypadnu od plotny a odpočinu si i od své holčičky. Po dobu, kdy uklízím, mi ji hlídá kamarádka, která bydlí ve stejném patře a je na mateřské. V tom problém není.
Jsem tak spokojená, vydělám si nějaké peníze a cítím se opět jako člověk, byť jako středoškolačka dělám tak nekvalifikovanou práci. Beru to jako dočasnou záležitost. Manžel to však vidí jinak. Za to, co dělám, se stydí. Řekla bych, že mnou začal dokonce pohrdat. Podle něj tím, že jsem se nechala zaměstnat jako uklízečka v domě, kde bydlíme, jsem ho velice ponížila a vypadá to, jako by se nedokázal postarat o rodinu. Naléhá na mě velice razantně, abych s tím skončila.
Řekla jsem mu, že s tím skončím v okamžiku, kdy mi bude na můj účet posílat pravidelně určitou částku, abych měla nějaké peníze jenom pro sebe. O tom však nechce ani slyšet. Prý jsme rodina, on se o nás finančně stará a můj požadavek mu připadá zbytečně hysterický a nesmyslný.
A tak máme doma dusno a nejsme schopni dospět k nějakému kompromisu. Každý z nás má svou pravdu a ani jeden nechceme ustoupit.
Co si o tom myslíte? Na čí straně je chyba a kdo z nás by měl slevit ze svého? Děkuji za všechny vaše názory.
23.9.2008 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 52 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Jsem jako uklízečka opovrženíhodná?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Myslím si, že uklízečky a uklízecí firmy jsou v dnešní době stále více žádné. Já to mám teda z druhé strany. Strašně dlouho ke mně chodila uklízet starší paní, se kterou jsem spolupracovala asi 5 let. Její osud nebyl jednoduchý a hodně mi za tu dobu přirostla k srdci. Platila jsem jí asi hodně, ale to prostě jinak nešla, protože takhle skromnou paní jsem v životě nezažila. Dělala vše strašně pečlivě a nikdy při úklidu nic nevzala ani nerobila. Když umřela, tak mi to bylo opravdu hodně líto. Další paní jsem si nehledala, protože jsem se bála takové další ztráty a proto jsem oslovila raději profesionální firmu, která má své zaměstnance http://www.uklidmleziva.cz/uklid.php S jejich prací jsem velmi spokojená a vše je vždy včas uklizeno.
Ahojky Dášo,
úplně Tě chápu, když jsem četla tvůj příběh, myslela jsem si, že jsem to psala já samotná. Vím čím procházíš a jediné, jak s toho ven, je svůj vlastní účet. Byla jsem na tom před osmi roky stejně, nastopila jsem do práce, založila jsem si účet a manželovi jsem dávala pouze 8 000,00Kč. Dětem a sobě jsem platila z výplaty pojistky, synovi obědy a pár korunek mi zůstavalo na mé potřeby a ještě jsem si ušetřila na dárky na vánoce pro pětičlenou rodinu. Než jsem se z toho začarovaného kruhu dostala, trvalo mi to skoro dvanáct let než děti vyrostly. Z manželem jsme dvacet let spolu a teprve osm let žiji jako nezávislá žena, které se už manžel neptá na co potřebuji peníze a za co je utrácím! Mám svoje! Trvej si na svém a nevzdávej to! Přeji hodně štěstí! Ivča
Zijeme s manzelem jiz 20let ve spolecne domacnosti.Vsechny penize nam chodi na jeden ucet.Zaplati se z toho vse potrebne a zbytek muzeme vybrat na jidlo a bezne potreby.Kartu mame jednu a vybira ten kdo ma cestu kolem bankomatu.Vetsinu penez u sebe nosim ja protoze obstaravam nakupy,a vareni.Kdyz manzel potrebuje na nejake vydani ma vetsinou u sebe nejakou castku.Nevidim v tom problem.Ale jednu radu bych dala vsem zacinajici parum .domluvte se hned na zacatku jak budete hospodarit s penezma a jakym zpusobem budete drzet rodinnou kasu.
babkatapka: 
všechny peníze na jednu kupu bez ohledu na to, kolik kdo peněz vydělá a každý si bere na drobné výdaje v rozumné výši. Větší výdaje samozřejmě dohodou. Práce v domácnosti a péče o dítě má stejný větší význam jako vydělávání peněz.
Pozor!!!!! pražské dívky a ženy se klidně mohou přihlásit ke spolupráci. Zatím na můj mail Mapa45@seznam.cz, obdrží dotazník a příjdou na pohovor. Věk: od 18ti let
Jsem majitelka agentury na hlídání dětí pomoc v domácnosti. Pracují u mně studentyk vysokých škol, témeř lékařky, ing. Mgr. jazykově vybavené a nestydí se pomáhat uklízet, žehlit, hlídat děti v domácnostech.Jelikož jsme na trhu již 18 let tak dokonce jedna z naších bývalých "hospodyněk" je dnes ve vysoké politice a kdykoli se spolu setkáme ráda vzpomíná na svohe "rodiny". není se za co stydět.
A na tom Dášině chlapovi se mi fakt silně nelíbí, že je pro něj důležitější "jak bude vypadat před lidma" než spokojenost jeho vlastní ženy
Já si taky neumím představit, že bych si musela manželovi říkat o peníze. A myslím, že je jedině dobře, pokud ženská na RD jen nesedí doma na zadku (a nefňuká, že nemá peníze) a najde si práci, jakoukoliv. Vydělává, přijde na jiné myšlenky, dostane se mezi lidi... A nevím, proč by zrovna uklízení mělo být podřadné. Když uklízí ženská doma, tak není proti žádný chlap
já jsem v době nouze o peníze uklízela v kancelářích kde jsem pracovala a v domě kdy jsem bydlela taky. Co je na tom špatného???
Naopak, má práci a vydělá peníze, žádná práce když se dělá poctivě není ponižující.
.JPG)
Dělat bych to nechtěla, ale proti uklízečkám nic nemám.
V posledním zaměstnání byla uklízečka jednou z mála lidí, s kterými se dalo normálně pokecat.
Já jse m byla učitelkou Mateřské školy a také jsem si přivydělávala jako uklizečka ve spořitelně a několikrát mě tam byla manžel pomoct .Co je na tom.I takovou práci někdo musí dělat.
maxik: pokrytec ,který si myslí,že se samo uklidí
Ota:
hezky sepsáno 
janas,
a jinde než v paneláku se práce nenajde?
.jpg)
Ota: asi mě to utnulo konec asi moc kafrám ...
Mělo tam být ještě asi toto :
Chce to normální parnetský shromáždění ... klidně a jasně říci co kdo chce a co kdo komu udělal / neudělal , prostě má dáti -dal .
Řekni si mu o kartu ke kontu, klidně si tam nech dát "domácností limit", svoje konto si nech na " pozdější dobu" na svoje drobný atd ..
Pokud chceš pracovat , dělej to někde jinde mimo dosah drben a drbanů ( ti jsou kolikrát horší). I on má přece svou hrdost.
Možná to fakt nese zle, on je třeba v rámci komunity relativně úspěšný a najednou se mu směje soused který ti koukal pod sukně když si drhla schody. Nebo mu někdo něco říká v hospodě atd ... jistě je to i jeho chyba ale i tvoje prostě jste teď každej ve svém koutě , hrdobec a hrdopýška....
A co láska , partnerství, přátelství a tak ?
držím palce
