Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Měla jsem to dilema taky. Rodila jsem před dvěma týdny a byli jsme domluveni, že se mnou manžel bude celou "čekací" dobu a až dojde na věc, může klidně odejít, když to neunese, nebo ho pošlu pryč, když to nezvládnu já. Nakonec tam byl pořád, ze začátku nedělal nic (řekla jsem mu, ať mi nepomáhá), pak mi držel hlavu, když šlo miminko ven, a pak byl s ním, přinesl mi ho ukázat, byl se mnou u prvního kojení... a i když vlastně nic nedělal, jsem nakonec strašně ráda, že tam byl. Už jen to vědomí, že někde sedí vzadu na židličce a cítí se mnou, bylo dobré.
Doporučuju domluvit si nějaký "zaháněcí signál", který použijete a který manžel musí bez odmluvy uposlechnout, když ho tam nebudete chtít - a na devadesát devět procent si myslím, že to nakonec nebudete potřebovat...

Podobné dilema jsem také řešila. Na začátku jsem byla rozhodnutá, že zaručeně manžela u porodu nechci, ale postupem času jsem byla trochu zvyklaná. Tak jsem se manžela zeptala a ten mi řekl, že u porodu být chce, ale že to nechá na mě. Nakonec jsem byla ráda, že tam byl a to díky jeho povaze. Rozhodně nebyl takový ten soucitný a prožívající tatínek, co by se mnou i dýchal a tlačil, to bych ho asi nakopla, ale naopak mezi kontrakcemi mi vyprávěl co je doma nového, kdo mě všechno pozdravuje, chtěl vysvětlit funkce foťáku atd. Během kontrakcí mě pak držel za ruku a já byla ráda, že mám koho pořádně sevřít a na konci komu zanadávat. Pomáhal mi i do vany a z ní a jiné drobnosti, které jsou v tu chvíli k nezaplacení. U druhého porodu chce být znovu a já ho tam chci taky. Takže být na tvém místě, vzala bych ho s sebou a předem si domluvte, jak by to mohlo vypadat a pokud by ti tam vadil, vždycky ho můžeš poslat za dveře, určitě to pochopí. Na druhou stranu by byla škoda, aby sis po porodu říkala, žes to přeci jen mohla zkusit. A ještě jedna věc. Myslím si, že chlapi by u porodu měli být už jen z toho důvodu, aby viděli jaké to je. Pak si tebe i miminka bude více vážit..

Milá Anno,
nevidím důvod, proč by se jeden nebo druhý měl podřídit té či oné variantě. A co kompromis? U porodu musíš být vpohodě především ty, jinak to nepůjde. Tatínci a okolí naočkované moderními postupy dokáží být otravní, tak proč nevyjít na půl cesty vstříc a žádat to samé po manželovi. Dovol mu, ať je tam s Tebou, nemusí být na přípravně u vyholování a klystýru. To snad pochopí. Za prvé se tam nerodí, jde o prd, nic mu neuteče a Ty se nebudeš cítit nesvá při takových procedurách. Na sál se k Tobě již připojí a dál se uvidí dle průběhu porodu. Na tři heknutí to můžeš mít za sebou a oba budete šťastni. Nebo tatínek omdlí až půjde do tuhého a jsi na koni a nebo se prostě dohodnete, že tam bude s Tebou a až se Ti to nebude zdát příjemné, prostě mu to řekneš a půjde sehnat třeba něco ke čtení nebo kafe. Stejně tatínkové stojí u hlavy a nic moc nevidí. Navíc ze zkušenosti vím, že když jde do finiše, tak je ti uplně ukradené, jestli u Tebe stojí manžel nebo obsluha výtahu.
Tak hodně zdaru

Reakce jsem nečetla,tak se předem omlouvám, pokud budu psát něco, co zde již bylo napsáno.
Zažila jsem jak porod bez budoucího taťky, tak porod s taťkou. Při prvním porodu budoucí taťka nebyl, myslela jsem si, že je to lepší, nechtěla jsem, aby mě v takové situaci viděl, byla jsem vyjukaná, jak to bude probíhat atd..manžel sice své první dítě miluje, ale vidím ty rozdíli v jeho chování mezi našima dětma. Při druhém porodu byl manžel od začítku se mnou a musím říct, že to bylo skvělé. Mezi kontrakcemi jsme si spolu povídali, měla jsem v něm oporu, když jsem potřebovala se o někoho opřít. Pomohl mi vybalit věci na pokoji. Prostě byl mi oporou. Na sále pak stál za mnou a jen mě držel za ruku. Sám řiká, že to byl velmi emotivní zážitek. Nevím, jestli to mám přičítat k jeho účasti u porodu či nikoliv, ale malého od mala přebaloval, víc se s ním mazlil a víc se mu věnoval než svému prvnímu synovi.
Samozřejmě záleží jen a jen na Vás jak se rozhodnete, ale mít manžela u porodu není nic špatného. Kdykoliv mu přeci můžete říct, aby raději počkal před sálem, že se na to, aby byl u vašeho porodu,necítíte. No ne?

Kotě: Najde se spousta odpurcu, ze to nema vliv, ale ma...oni znaji tatinkuv hlas uz z briska a maji instinkt na to aby se citili v bezpeci. A take verim na to, ze vztah otec - dite je uplne jiny.

Libushe+3: oba syny pokaždé odnesli hned po narození někam mimo zvážit a změřit a utřít... u staršího manžel byl u porodu, šel tam s ním, mluvil na něj, povídal mu a malej ani nezaplakal. U mladšího syna to na porod nestihl, a já jsem slyšela, jak tam vedle pláče a říkala jsem si, krucinál, škoda že to nestihl, nemuselo nám tam miminko takhle plakat

Muj manzel (ne ja) byl vzdy ten prvni, kdo si mohl dite vzit do naruci, nosit a chovat je v bezpeci, ten kdo mi je prinesl krasne teple, spokojene a spinkajici.

Anno, nikdy nevis jak ten porod skonci, tady nejde jen o to mit tatinka u nekomplikovaneho porodu, ale i o to kdo da hned vystrasenemu diteti lasku a bezpeci, pokud by jsi ty nemohla.

Mila Anna

ja som rodila 2x a naposledy to bolo teraz pred tyždnom a obidva x som mala manžela pri pôrode, je to niečo tak nadherne a manžel mi tak velmi pomohol ked bol pri mne,že to je niečo nezabudnutelne a hlavne krasne a myslim si,že je velmi dôležite aby ste boli pri tom obidvaja, a vo vašom pripade už duplom,ked ste tolko rokov čakali na babätko...............
1x to manžel ledva stihol a na ten zažitok nikdy nezabudneme a tentoraz bol somnou od začiatku ako sme dorazili do pôrodnice a tiež som bola velmi rada,že bol pri mne a držal ma za ruky a aj pristup sestričiek si myslim je lepši,ked je tam niekto s tebou......................

Ked tvoj manžel chce byt pri takej krasnej udalosti, ja by som mu tu možnosť určite dopriala................
tolko môj nazor
a vela do porodu nech sa rozhodneš už akokolvek, prajem vam krasne a zdravé babätko...............

Takze kdyz to cele shrnu, Anno, Ty chces sveho manzela pripravit o takovy vzacny zazitek (pozdeji vzpominky) kvuli tomu, ze Ty mas problem (nesnasis přehnaný soucit a účast), jehoz pricina je vlastne jen hypoteticka...
Souhlasim s tim, co tu napsala Sallie. Ta uhodila hrebicek na hlavicku.
Na rovinu mu rekni, ceho se bojis a proc a ze se muzete domluvit na nejakych hranicich a "pravidlech"... a je to. Nevidim v tom zadny problem. Zda se, ze je rozumny a navic - starostlivy...
Kdyz je dobra vule, reseni se vzdycky najde. Muzes ho vzdy poslat pryc, pokud na to prijde... ale tu moznost byt u toho (treba na chvilku) mu neber.

Verera: ano, ten pocit, když jsme potom byli spolu na porodním sále, já a on a naše dítě... ten bych nevyměnila za nic na světě

Asi byste se měli domluvit, pokud u porodu chce být, určitě pochopí, že nechceš, aby se ti nějak přehnaně věnoval, dá se domluvit, jak bys chtěl , aby se choval.


Manžel byl u porodu obou našich dětí, velká pomoc není, protože v podstatě nemůže nic moc dělat. U druhého porodu jen čekal v koutku na židli a mělka jsem úplně jiné starosti než sledovat, co dělá, ale bylo to tu vědomí, že tam někde je se mnou.
A když se holčička narodila, nafotil desítky obrázků, takže máme všechno dokonale zdokumentované.

Pak nás nechali všechny tři několik hodin na porodním sále a bylo to úžasné ráno, které by bez něj bylo neúplné.

Jinak manžel u obou porodů vypustil syny do slova do života,protože stříhal i pupeční šňůru.Kluky zbožňuje a je ten nejlepší táta.Samozřejmně že jsou i nějaké ty mráčky, ale ty se vždy rychle přeženou.

Dobrý den nechci se vnucovat do diskuse, ale ráda bych také napsala svůj názor.Mám 2 kluky 8a1/2 a 2a1/2 roku na každého jsme čekali více jak 3 roky.Také jsem nemohla otěhotnět, chodili jsme po vyšetřeních, brala jsem hormony aj.Ale jsem ráda že je mám.A k tématu já osobně jsem velice ráda že jsem manžela u obou porodů měla.Oba byly přenošení a porody vyprovokovány.U prvního syna byl se mnou manžel od 15hodin na předpokoji k porodu a mě dávali provokačky a nic se pořád nedělo.Kdyby tam manžel nebyl cítila bych se úplně neschopná, ale četli jsme si spolu knihu pana Jiránka aj.a na ostatní nemyslela,jinak bych se musela scvoknout.Protože bolesti jsem začala mít až poté co mi paní doktorka ve 20.20 píchla plodovou vodu a ve 20.50 byl syn na světě a já ihned po porodu šla čásečně do limbu.Díky manželovi, bylo ale vše v pohodě, sice jsem mu málem zlomila ruku, jak jsem ji mačkala, ale byli jsme oba šťastní.Druhý porod málem nestihl.Protože v porodnici po provokačkách tvrdili že se nic neděje a bude to nejdříve další den i když jsem říkala že mám stejné tlaky jako u prvního a mám snížený prách bolesti.Nevěřili.V 114.45 přišel manžel na návštěvu a já seděla u postele na bobku a tlačila patu kamsi.Pořád bylo prý vše v pohodě, tak jsem se šla vyčůrat, začala silně krvácet a byl fofr.Příjem na sál jsme měli 15.26 a 15.33 se starší syn narodil.Manžel mě byl v obou porodech tou největší oporou jakou mohl být a také personál je leckdy příjemnější.Ale samozřejmně to musí chtít a cítit oba, jinak by to mohlo být spíš utrpení než pomoc.Takže držím palce ať se dobře rozhodnete a ať je manžel popřípadě rozumný.Jestli vás má opravdu moc rád o čemž svědší i to čím jste prošli, aby jste mohli miminko čekat, tak věřím že pochopí i případné zamítnutí účasti.Přeji krásný den.

Také jsem rodila v hluboké totalitě. Co bych za to dala kdyby byl se mnou chlap který by se o mne staral. Takto se dcerka narodila na hekárně a já musila volat sestru aby si mne vůbec někdo všiml.Přeji dnešním mladým maminkám že mají možnost volby.

Já jsem od začátku věděla, že manžela u porodu chci, nesnáším když nemám kontrolu nad situací a věděla jsem, že tam budou doktoři a nebyla jsem si jistá, co se mnou vlastně budou dělat a manžela jsem tam chtěla mít jako takovou jistotu aby zasáhl kdyby se něco dělo. A jsem moc ráda, že tam byl. Nijak mě neobtěžoval, jen byl při mě. Měla bys ho ale dopředu upozornit, ať se připraví na to, že na něj třeba budeš hnusná nebo že třeba nebudeš chtít hladit, že ti to třeba bude nepříjemné a aby ti vyšel vstříc a dělal to co budeš chtít ty, protože to pomůže vašemu děťátku na svět