Prý jsem uklízecí maniak
.jpg)
Na podzim jsme začali bydlet společně s přítelem a už máme poměrně vážné rozpory. On mi totiž vyčítá, že příliš uklízím a tím ho omezuju a znervózňuju. Jenže já si myslím, že nejsem žádný uklízecí blázen, jen mám ráda čisto a všechno na svém místě.
Vadí mi různě poházené věci jako třeba noviny, které už přečetl, na konferenčníms stolku, hrnek, který dá do dřezu místo do myčky, rozkopnuté boty v předsíni a spousta dalšího. Snažím se pochopit, že to asi vidí jinak, a je pravda, že jeho maminka je, co se úklidu týká, velice velkorysá.
Přítele nenutím, aby se do uklízení zapojoval, ani ho nepeskuju, když nechá někde něco válet. Jdu a uklidím to. Beru to tak, že jsem to já, komu to vadí, a já si to tedy vyřeším.
Jemu to ale vadí. Prý jsem maniak, protože když jsem doma, musím pořád něco dělat, poletuju po bytě, rovnám, umývám, luxuju. V tom má pravdu, dokud není všechno perfektní podle mých představ, nedokážu si odpočinout.
Nicméně jak už jsem řekla, snažím se ho tím neotravovat a nesekýruju, spíš on sekýruje mne. Jednou mi dokonce násilím sebral kýbl, sotva jsem začala vytírat, a vylil ho do záchodu. Podle něj stačí vytřít jednou týdně, a ne obden, jak to dělám já.
Hádáme se kvůli tomu a vyhrožuje mi, že jestli se v tomhle nezměním, nevydrží se mnou. Doma chce mít klid, a ten nemá, když mě vidí pořád něco dělat.
Asi je chyba v nás obou, možná se k sobě nehodíme, i když jinak si dobře rozumíme. Průšvih nastane vždycky jenom doma. Když jsme na výletě nebo jinde venku, bavíme se a je nám fajn. Jenže pak přijdeme domů a já si nemůžu pomoct.
Vidím prach na televizi a automaticky sáhnu po prachovce. Když už ji mám v ruce, rovnou utřu prach všude. No a když už je utřený prach, tak vytřu a vyluxuju, aby se nevířil z podlahy. A aby bylo čisto všude, rovnou uklidím koupelnu a záchod. On mezitím stihne poházet různé věci, což mi vadí, protože jsem zrovna uklidila, tak je dám, kam patří. A už je oheň na střeše.
Taky vám vaši partneři mluví do toho, jak uklízíte? Já žila v domnění, že muži tohle obvykle neřeší, naopak mají rádi uklizeno, a ještě radši jsou, když se na tom nemusejí podílet. Ten můj má přesně tenhle luxus a stejně mu to není dost dobré.
6.1.2009 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 135 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Prý jsem uklízecí maniak
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Nebo s nějakou stejně pořádnou jako je Andrejka páč jsem na tom stejně!!!
Dá se tu seznámit s Andejkou???
Bohužel mám manžela, jehož maminka je také uklízecí maniak. Pokud přijede k nám, vytírá, myje nádobí, rovná věci... no prostě uklízí. Ale ona byla celý život jen ženou v domácnosti a byla to jediná náplň její práce, zvlášť poté, co dospělé děti odešly z domu. Můj muž by měl i u nás doma rád takový pořádek a čisto. Jenže já nestíhám. V práci jsem od sedmi do pěti a večer jsem ráda, že stihnu nakoupit a uvařit večeři. O víkendu jezdíme na chalupu a tak doma sice uklízím, ale jen tolik, kolik zvládnu. Závidím Vám ten elán, já radši nechám rozložené žehlicí prkno s hromadou vypraného prádla, než abych ho uklidila a zas druhý den vyndala - je mi líto každé zbytečné chvilky. A místo nadměrného uklízení si radši s manželem sedneme u skleničky, nebo pokud není doma, si něco hezkého přečtu. Už si na to zvykl, i když občas ještě vyšiluje nad neuklizeným oblečením. Přílišné uklízení je pravdu mánie a je na posouzení odborníka, do jaké míry je ještě normální.
Jak se říká: "všeho moc škodí". A to platí i pro Vás. Upřímně si myslím, že to budete mít těžké a nakonec se může stát, že Vám přítel uteče. Totiž muži nesnáší, když jsou doma a uklízí se. Oni mají rádi pohodu. Když se má uklízet tak jen tak, aby to on neviděl. Totiž, když se mu vezme onen hrnek ze stolu, jakmile ho dopije, tak jako bych to cítila já. Pak mám pocit: "že jsem si vůbec dovolila vzít hrnek a napít se z něj" a už vůbec, "že jsem si dovolila ho nechat na místě". On se pak nebude cítit jako doma. Muži mají rádi uklízeno, to je pravda. Ani já doma bych nesnesla nemít uklízeno. Rádá mám čisto a když se vše leskne. Ale je pravda, že když mám doma přítele, těžko se něco dělá. A ani to nemá moc cenu. A také, když jsem s ním, nemám ani chuť se zabývat úklidem. Je pravda, že někdy to nejde a je potřeba uklízet, ale nesmí to být stále. Moji matku nedávno opustil otec a jednou z příčin bylo, že stále uklízela. Nemohla jít spát, aniž by nebylo umyté nádobí. Našel si ženu, která sice uklidí, ale nepřehání to. Doma měl stresy, jen když slyšel vysavač. A najednou, když je s novou přítelkyní, sám od sebe vysává. To je gól!!! Teď ho uklízení baví. Ona ho do práce i zapojí. Moje matka zase naopak řekla, že si vše udělá sama. A to byla chyba. Pak v muži vypěstovala to one: vše je jen na mě. Myslím si, že muži mají rádi čisto, ale nemají rádi, když se uklízí v jejich přítomnosti a také když se uklízí pořád. Nemohou být v klidu, soustředit se na práci. Proto bych zvolila variantu - určitě neuklízet každý den 4 hodiny, ale jen půl hoďky to nejnutnější, a když tak o víkendu si udělat čas na uklid tak, aby na to byl i přítel připraven, ba dokonce aby i s něčím pomohl. Vždyť přeci také má dvě ruce, dvě nohy a hlavu. Muži mají zakódovaný pohled na domácnost - je to věc ženy. Vychází to z minulosti, ale dnes už je jiná doba. Navíc, když Vám pomůže, pak si bude vážit víc domácího čistoty a navíc Vám udělá radost, že nějakou práci udělal také. To je má rada teď.
Ať vezme chlap do zaječích a uteče, to musí být děsný život s takovým maniakem uklízecím jako jsi ty...To jsou přece příjemnější aktivity než hadr v ruce. Vytírám a luxuju jednou týdně a bohatě to stačí, proč si otravovat život uklízením , to fakt nevím.
Já pracuji jako uklízečka. Doma mě říkají že mám deformaci z povolání,že bych jen uklízela. Ale přiznám se že doma mě to moc nebaví. Je to pořád dokola. Někde začnu a než skončím, mohla bych začít znova. Je pravda že manželovy není cizí vysavač ani utírání prachu pro mě nedostupných místech. Takže se zapojují všichni.
a nechcete jít uklidit taky k nám? mě to opravdu ale opravdu nebaví...
udělám to, protože je to potřeba, bez toho bychom se brodili po kolena ve špíně, ale abych každý den vytírala když v pět přilítnu z práce, uvařím večeři a pak ještě lezla s kýblem? to mě ani nenapadne. Raději si sednu a dám nohy na stůl a nebo jdu ven se psem...
jo, ale zahrada, tak je jako ze škatulky...
ahojky tak to jsme na tom úplně stejně,akorát já se za uklízecího maniaka považuji
baví mě to člověk se nenudí,a jak sama píšeš nemám klid na odpočinek dokud nejsem v čistém poklizeném bytě.Taky se kvůli tomu s přítelem hádáme,ale co nadělá,on má zábavu pc a to mi vadí že tam sedí od rána do večera a já mám zase uklízení
Vaše reakce jsou povětšinou balzám na mojí duši obtěžkanou cejchem bordeláře 
- ne že bych žila ve špíně, ale kýbl s hadrem beru do ruky až po velkém sebezapření. Andree a podobným pečlivkám jsem vždycky hrozně záviděla ten elán, mně se čistota líbí, ale vede k ní příliš vyčerpávající a nepříjemná cesta 
Taky mi přijde že Andrea nemá nic jinýho na práci než doma zkoumat každý smítko prachu a hned ho běžet uklidit. To se pak nedivím, že to toho jejího štve. Jinak si toho chlapi ani nevšimnou, že okolo nich někdo běhá s hadrem, většina by jich bez nás asi fakt za chvíli shnila špínou. Já mám taky ráda uklizeno, ale když nestíhám, tak co se dá dělat. Jsou důležitější věci než mít pořád uklizeno. 
.gif)
Jsem vic nez velkorysa 
V naklizenych bytech se necitim dobre. Ja se citim dobre, kdyz mam vsechno "po ruce". Od Andrey a ji podobnych bych prchala, jen by se za mnou prasilo.
Andreo chápu vás, chlapa ne!!!!vždyť stačí tak málo....jen dodržovat to, že každá věc má své místo...to stačí !!! a tolerovat občasné odchylky...po sobotním večeru sklenky od vína nechám na lince...ráno po snídani se zapne myčka...mám partnera,pubertální dcérenku a roční mimino a mám do puntíku naklizeno, bez reptání, schonu, stresu a řečí...prostě pohoda....je fakt, že chlap si po sobě i ty noviny uklidí-sám od sebe a bordýlek nedělá....dcéru neřeším zase já a mimino?? to je zlatíčko-hračky nejsou bordel... ať se zadaří!!!
Jsme uklízecí maniak, ae hrnek ve dřezu mi nevadí, pokud tam není kopa nádobí, ale už jsme několikrát udělala, že jsem to umyla až ráno, když s emi nechtělo. Když je M doma, tak moc neuklízím, on je pořád na cestách, tak uklidím než přijede.nevysávala bych ob den, kdyby jsme neměli psa a plovoučku, na plovoučce jde vidět každý flek
ale miluju čisto a pořádek, mému to nevadí, občas má pindy, že furt uklízím, ale nehádáme se proto, spíš mi řekne, nechtěl aby sisi na chvíli odpočinout? přiznávám, že když mám doma, lehký nepořádek jsme nervózní, hold jsme každý nějací, moje ségra i brácha jsou prasátka mamka a taťka jsou normální, občas bordel, občas pořádek a nevadí jim to. já ráda vytírám, jinak mě to nebaví teda, dělám to jen proto, že mi to vadí
Sofffie: měla bys to vidět u nás, už půl roku zas přestavujeme barák a věci máme sestěhované všude možně, akorát obývák, kde většinu času žijeme, toho byl ušetřen. I v kuchyni to vypadá příšerně, protože podle původního harmonogramu už měla být přestěhovaná do nových prostor, takže udržuju akorát linku, nádobí a podlahu a ty vystěhované předměty na stole mi absolutně nevzrušují. Máme částečně funkční novou jídelnu, tak se jí tam.
Ovšem ten obývák po vánocích vypadá taky dost příšerně, zakopávám o hračky, které nikdo neuklízí, protože momentálně je zdravá jen šestiletá dcera
Ota: Moje tchýně je na tom stejně, jakmile o něčem řekne, že to už bylo třeba "skonzumovat", znamená to, že už jí to šlo z lednice samo naproti
A co se týče úklidu, to jsem já ne velkorysá, ale přímo obrovskorysá 
