Náš vztah ničí papoušek!
O lidech, kteří rádi dávají druhým ultimáta, jsem si vždycky myslela, že jsou to citoví vyděrači. Nikdy by mne nenapadlo, že i já jednou budu v situaci, kdy dám partnerovi nekompromisně na vybranou: buď já, nebo... V našem případě se jedná o přítelova papouška.
Už více než rok bydlíme spolu, pronajali jsme si společně byt. On si do něj kromě svých věcí přinesl ještě živého spolubydlícího. Papouška. Prý ho má od svých deseti let a je to jeho kámoš. Zpočátku jsem neměla důvod se tím zabývat, neviděla jsem na tom nic špatného. Až postupně mi docházelo, co vlastně takové soužití s papouškem obnáší.
V našem případě je to totiž soužití se strašně ukecaným a uřvaným papouchem. To, že mluví, mi vadí ještě ze všeho nejmíň. Chvílemi je to i zábavné, ačkoli poslouchat stále dokola tytéž repliky je někdy docela o nervy. Jeho uřvanost se ovšem vydržet nedá.
Ten papoušek má snad patent na to, aby mě rozčiloval k nepříčetnosti a bavil se tím. Jinak si to neumím vysvětlit. Když je přítel doma, tak ani nepípne. Jakmile jsem s ním sama, řve jako blázen, vytrvale, nepřetržitě a hlavně – na celé kolo. Šílím. Nemůžu se na nic soustředit, neslyším rádio, televizi, při tom rámusu nedokážu číst. O víkendu začíná řvát v šest ráno. Přítele to neprobudí; má spánek jako dřevorubec a asi je zvyklý, ale mě to probere spolehlivě.
Zpočátku jsem si říkala, že možná potřebuje víc času, než si na mě zvykne, ale teď, po roce, už veškeré naděje pohasly. Možná ten papoušek dokáže vycítit, že k němu nechovám zrovna vřelé city. Jak už jsem z něj nervózní, tak se občas neudržím a křičím na něj nebo mu praštím rukou do klece. Vím, že je to hnusné, ale někdy se zkrátka nemůžu ovládnout.
Zkoušela jsem příteli navrhnout, jestli by ho nedal k rodičům. Prý v žádném případě. Navíc mi jeho máma řekla, že je ráda, že se toho ptáka zbavili, protože se choval přesně jako teď. Když nebyl přítel doma, řval a řval a řval.
Jsem z toho dost nešťastná. Chápu, že pro mého přítele by bylo těžké se ptáka zbavit, má ho rád. Jenže pro mne je zase nevýslovně těžké v takovém soužití „ve třech“ setrvat. Svého partnera miluju, rozumíme si, kdybych ho měla ztratit, nesla bych to moc těžce. Jenomže představa, že budeme ještě dlouho společně žít s tím uřvancem, je pro mne nepřijatelná.
Celé mi to připadá absurdní, vždyť o našem budoucím životě de facto rozhoduje papoušek. Přítel si možnost našeho rozchodu nepřipouští, podle něj se všechno srovná, papoušek se ve svém řvaní časem zklidní a já si postupně ještě více zvyknu.
O tom já přesvědčená nejsem. Už mám na toho ptáka doslova alergii, a tak jsem nakonec přistoupila k tomu, že jsem příteli řekla, ať se rozhodne. Teď se bojím, že si vybere papouška. Ach jo.
13.1.2009 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 62 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Náš vztah ničí papoušek!
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
No... tak najprv odpisem az potom si precitam ostatne reakcie... Najprv mi to prislo, ze citam vtip...alebo nejaku historku od Simka a Grossmana... Ale ok... najprv sa priznam, ze sama mam papagaja a ze sa budem o dva mesiace tiez stahovat a beriem ako samozrejmost, ze Dorota ide so mnou. Je ako moje dieta, proste je na mna zvyknuta, vychovala som ju, som s nou 12 rokov, nevyhodim niekoho (nie nieco), kto na mne lipne. Tiez vrieska, ked sa jej nieco nepaci, ked sa jej nevenujem a hlavne, ked nie som doma. Ale potom sa ukludni a je ticho... mozno uz vekom zacina byt flegmatickejsia, ale jedno ti teda poviem...moj otec mal zo zaciatku tiez take nervy ako ty, buchol jej po klietke, hodil papucu a podobne a hadaj aky je vysledok... neznasanlivost... jedlo si od neho vezme, ale nic viac, nic menej... Proste ako sa jej chce dotknut, tak koniec, hystericky zachvat... nie otec, ale papuch... Papagaje su sice male, maju male hlavy a mozgy, ale aj tak su to inteligentne zvierata a kto sa v nich vyzna, vie o com hovorim. Vsetko je to o zvyoch, ktore to zvieratko ma, ako je na co naucene, ja ti takto vela neporadim, skus to mozno tu, je to specializovana stranka, najdes tam vela rad a mozno si nakoniec papagaja oblubis... http://www.parrotclub.sk/news/index.php
.gif)
P.P.S. Navic, papouch je nesmirne inteligentni tvor a vyzaduje komunikaci. Staci, kdyz si ho vezmu k TV, vareni, vane atd. na prenosne bidylko a je klid, chce byt proste v kontaktu. Kdyz ho necham v kleci, hulaka "halo, halooo, halooooo", az nevydrzim a vezmu ho k sobe a je zlaticko. Sedi, ocumuje a drzi zobak. Jen to chce proste chtit a mit vztah ke zviratum a to taky neni kazdemu dane do vinku
.
chytrájakrádio: nase tri kocky maji ke Karlovi(momentalne opet hlidam) velky respekt, spis prchaji ony pred nim.
Zajimave, ja dlouhodobe papouska hlidavam a vzdycky obrecim jeho navrat k panickum. Je s nim sranda, zobak nezavre, nakeca toho spoustu, je silene spolecensky a jesitny, to je ale prave to, co se mi na nem libi.
Asi si tvuj pritel bude muset najit nejakou zviratomilku a spokojenost bude na vsech stranach. Hele, o jedne krasne holce, ktera ma presne opacny problem nez ty, bych vedela. Tu zase uzurpuje jeji pritel, tedy uz byvaly
chytrájakrádio: Markýza: ovšem pokud má ten její doma aru nebo něco podobně velkého, bylo by asi brzy po kočce 
Každopádně papoušci umí být poťouchlí, takže když je bude chtít zlobit, tak prostě bude řvát jako blázen. Ale když řve jen když není přítel doma, možná mu jen chybí. Ovšem pokud jeho řev přítele nebudí, pak s ním těžko něco zmůžeš. Fascinuje mě, že tolik ptáků reaguje na přikrytí klece hadrem, proč my musíme mít vždycky nějaké "spešl" zvíře. 
.jpg)
chytrájakrádio: 
nejspíš nejlepší rada, jaká tu dnes zaznělakam se hrabu se svým - namočit vyvěsit - 
pořiď si kočku
Almega: taky bych dala přednost ptákovi
pro Marcelu z toho vyplývá návod, jak se papoucha zbavit = dát ho do průvanu
Papoušci mají dobrou pamětˇ na toho, kdo jim ubližuje.Já se těším do důchodu, koupím si konečně žakouše a budu se s ním ňuňat.Moje máma měla jako dítě žaka doma a vyprávěla nám o něm stále dokola,bohužel zemřel proto,že macecha mé mámy ho nesnášela a jednou využila příležitosti a dala ho do průvanu, což nepřežil-jinak jsme ho mohli mít možná ještě dnes.Jako každý živý tvor si chce i ten "váš"papouch hrát,tak se mu věnujte,noste mu mlsky,větvičky,mluvte s ním...já bych asi dala přednost ptákovi,vždyť on tam byl dřív,než vy...asi by vám vadil i pes,kočka,rybičky a asi cokoliv,místo abyste byla ráda,že má váš přítel nějakého koníčka,který ho drží doma!!!
Papouška máme u rodičů taky, návaly papouščího řevu dobře znám těžko říct, co ho k tomu občas vede. Zkusila jste Marcelo přikrýt papouškovi klec dekou nebo hadrem? Protože pak se zklidní a většinou spí. Po zlém s ním nic nevyřešíte, naopak. Papouška, co máme doma, dostala moje sestra taky v deseti letech, ke všemu není ani ochočený, protože žil od narození 1rok v pralese. Ale za těch 9 let, co ho máme si dost zvykl a i když nemluví, je to fajn kámoš. Občasné řevy řešíme v klidu po dobrém, většinou mu spíš chybí společnost, tu mají rádi. Asi bych být vámi zkusila si k němu najít nějakou cestu, zvíře pozná, když ho někdo nemá rád. Jenže narozdíl od lidí nejsou zvířata zlomyslná, prostě jen vyžadují pozornost. Ultimáta většinou nic neřeší, je to hlavně o domluvě a jestli s vaším přítelem domluva není a on problém nevidí, pak bude chyba někde ještě jinde..
a kdy si myslí, že se ten papouch zklidní? Do roka, do dvou? Do deseti let?
Nahraj toho uřvance na diktafon, a pusť příteli místo budíčka, a pak nech puštěný celej večer, ať si taky užije a vidí, o čem to je. A další den znova, schválně, jak dlouho vydrží
Bojím se, že když tě nebude brát vážně, bude čas na to se (zatím), odstěhovat pryč....
Křeček: anebo to jeste treba Marcela zkusi... kdovi... tezko rict, jestli o papouscich neco vi nebo ne... jestli si k nemu zkusila hledat nejak cestu... jestli si treba o tomhle druhu zkusila neco precist a zjistit si, jestli se da nejakym zpusobem jeho chovani ovlivnit... 
.JPG)
annie: Ota: nno nazdar
to mě napadá jediné východisko - hoch si bude muset najít ptáky milující polovičku
Ota: 
.jpg)
Markýza: teď mi přijde, že my máme o tomhle debatit na článku o sklářích a né o papouchovi ...
