Když je nevěra normální, tak proč tolik bolí?
Velice mne zranil můj manžel. Po více než dvacetiletém manželství jsem zjistila, že je mi nevěrný. Vždycky jsem byla přesvědčená, že máme hezké manželství. Ve všem zásadním jsme se shodli, drobné neshody sice občas byly, ale to je snad všude. Ani v sexu jsme neměli problémy. Kromě období, kdy byly děti malé a já jsem milování odmítala a vyhýbala se mu, bylo všechno naprostém pořádku.
V podstatě nikdy si manžel nestěžoval, domů se z práce vracel rád, víkendy a dovolené jsem trávili společně i s dětmi a bylo nám fajn. Syn i dcera se již osamostatnili, respektive dcera se odstěhovala a bydlí s přítelem a syn studuje v zahraničí.
Zůstali jsme s mužem sami a já se bláhově domnívala, že budeme mít konečně víc času sami pro sebe. Místo toho přišlo rozčarování. Už delší dobu jsem měla pocit, že něco není úplně v pořádku. Manžel musel najednou zůstávat dlouho do večera v práci, občas měl i pracovní sobotu. Ani mne nenapadlo mu nevěřit, nebo ho nějak podezírat. Až to prasklo úplně náhodou.
Potkala jsem ve městě manželku jeho kolegy (známe se z různých firemních večírků) a postěžovala si jí, co se to teď v té firmě děje, že by snad nejraději sedřeli z lidí kůži. Vůbec nevěděla, o čem mluvím, její muž žádné přesčasy ani soboty pracovat nemusel.
Začalo mi to vrtat v hlavě a snížila jsem se k tomu, že jsem manžela špehovala. Když byl ve vaně, projela jsem jeho mobil a našla jasné důkazy. Zamávalo to se mnou pořádně. Vůbec jsem nevěděla, co mám dělat. V životě bych mu nepřiznala, že jsem se mu hrabala v jeho soukromí.
A teď vím, co vím, a je mi z toho všelijak. Jak s tím mám naložit? Svěřila jsem se sestře a ta jen mávla rukou. Prý to mám pustit z hlavy, protože nevěrní jsou všichni chlapi. Je to prý normální.
Tento názor mi připadá zvrácený. Jak může někdo nevěru považovat za něco přijatelného, co snad do vztahu dvou lidí patří? To je přece šílenost. Je mi z toho nějak zle a jsem v koncích. O svého muže nechci přijít, mám ho ráda. A velice mne ničí, že tráví svůj čas a dává svou lásku nějaké cizí ženě a na mne pravděpodobně vůbec nemyslí. Mám pocit, jakoby mi mělo puknout srdce.
Mám říct, že o tom vím, nebo by bylo lepší mlčet a počkat, až se vybouří? Věřím, že ho to přejde, že se jedná jen o přechodný románek a poblouznění. Poradí mi někdo?
19.6.2009 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 112 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Když je nevěra normální, tak proč tolik bolí?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Martinko, chce to prvně zvážit jestli stále o nevěrného partnera stojíš a chceš ho i přes tuto špatnou zkušenost mít stále po svém boku? jestli ti tato skutečnost nevadí, tak bojuj co to jde....v případě, že by jsi už nikdy nemohla zapomenout, věřit, spolehnout se a skutečnost, že patřil jiné ženě, nebo to udělá někdy jindy s jinou by ti měla do budoucna vadit, o partnera nebojuj a najdi si jiného. Dlouholeté soužití manželů se stává doslova návykem, člověk si pak musí uvědomit, jestli se bojí něčeho nového, nebo chce zůstat při starém
Držím palečky v rozhodování
Milá Martino, pokud věříte, že je to jen pobláznění, neříkejte mu nic. Jen si udělejte víc času pro sebe, najděte si zábavu, koníčky, aby doma neměl plný servis. Přitom ale zůstaňte tou milující ženou.Pochopí, že by o Vás mohl přijít, protože jestliže podvádí on Vás, napadne to samé jeho, že byste mohla mít milence. A uvědomí si, jak zrovna tohle nechce. Chce to hodně síly a lásky, ale pokud to nezačnete řešit společně s ním, máte větší šanci, že on opustí svou milenku a budete spolu mít ještě dost krásný život. jestli jste schopná tohle všechno ustát, to už musíte vědět sama. Já to zkusila a bohužel po 6 letech takového boje nezvládla. Přesto věřím, že ne každý nevěrník je takový povahou a určitě ho ani nenapadne, že by Vám to mohlo ublížit. Chlapi jsou zkrátka jako děti....jnak myslí, jinak vidí, jinak cítí...a neměří stejným metrem.Přeji hodně sil a hlavně šťastný onec. Barbara
Holka drahá teď už musíš jenom vydržet a najít si něco co tě baví a v čem jsi šťastná zase ty.
Pokud mu přiznáš barvu, že o tom víš, tak jemu se uleví a on bude mít možnost to s tebou skončit.
Dělej na sobě, připravuj milá překvapení v posteli ho překvap něčím zajímavím, teď je to boj o něho.
Máš holt konkurenci. Vím bolí to. Sama jsem to zažila.
Povede to k samostatnosti. Víc o sebe dbej cvič, zajdi si na kosmetiku do divadla. Prostě na co jsi si neudělala čas, teď si ho najdi.
A pokud by ti to dělalo problémy, vyhledej odbornou pomoc.
Můžeš začít studovat a potkáš spoustu nových lidí, prostě vykul se z ulity
přeji překonání propasti a radostný postup do nového života.
Martino,ja jsem se po dvaceti letech setkala se stejným problémem. Byl to šok,nemohla jsem spát,jíst,na nic se soustředit.A potom jsem si řekla ,že mám jen dvě možnosti.Bud přijít o chlapa,kterého mám ráda zapomnět na vše pěkné co jsme prožili,nebo odpustit sice jde,(ale zapomenout se nepodaří).Vytasila jsem zbraně, aniž bych mu naznačila,že o jeho mimomanželském vztahu vím.Hezky v klidu.Kadeřník,kosmetika v posteli jsem začala být sexuální dračice.Pár pozdních příchodů z práce,nějaký domluvený noční telefonát od kamaráda(byla to kámoška) No prostě jsem byla herečka.Nic jsem na sobě nedala znát a brečela po tajnu.A po pár týdnech šoková léčba pro nevěrníka.Jízda autem jen mi dva.Opuštěná polní cesta.Požádala jsem ho at odbočí,že mi je nevolno.když odbočil a zastavil požádala jsem ho klíče.A potom jsem mu řekla bud já a děti,nebo jeho přítelkyně.At si veme z domu co chce,že já mám děti a psa.Dávám tři dny na rozmyšlenou.Potom jsem s jeho telefonu zavolala dotyčné nádheře.A řekla jsem jí,že když se rozhodne od nás odejít za tři dny jí ho odstěhuji a seznámím ho s její rodinou a můžou si užívat.ŠOK to byl asi pro oba.Do té chvile si totiž mysleli,že nic ani netuším.Můj milovaný neměl daleko k srdeční zástavě a ta potvora asi ještě nikoho neslyšela tak sprostě mluvit.Výsledek-odjeli jsme domů já vydržela tři dny nemluvit a pak jsem se zeptala jestli zůstává,nebo odchází,že bych mu pomohla sbalit věci....Jsme spolu,klape to ale z mé strany už nikdy nebudu věřit,tak jako předtím.Radím v klidu si promyslet další postup,třeba s kámoškou a potom v klidu ale RAZANTNE mu dát na vybranou.At neuděláš něco ,čeho by jsi litovala a co by ti děti jednou mohly dát za vinu.Dodatek *kdybychom neměli studující děti-nedostal by na vybranou ale určitě bychom se rozešli.Napiš jak to u Vás dopadlo
Esme: no ona se tahle situace jinak řeší ve 20-25 - to je chlapů na vybírání, ale čím jsi starší tím je to horší, neříkám, že po 50ce už není žádná šance na nový vztah, ale bude to mnohem mnohem těžší. Už nejsou ideály, pružnost, člověk už je toho ochoten míň tolerovat, navíc je něco jiného vycouvat z ročního vztahu a spláchnout 20let soužití. Navíc kvůli domnělé nevěře.
.jpg)
tak vážené dámy, vážené pánové já pádím na vlak tož příjemný víkend a
Martině hodně štěstí s tím nevěrníkem.... třeba je to nakonec jen údajný nevěrník
Viv :o): ani ň nazmar 
Ota: u nas je to tak, ze ja jsem ta radikalnejsi, ta ktera ma ve vsem jasno, ktera chce mit vse nalajnovany, nejradeji bych ten diagram s dovolenou v jugoslavii, prvni dite atd. Kdezto muj muz razi to "uvidime... a kdyz to nebude tak jak bychom radi, treba to bude taky dobre..." A to ja nekdy spatne rozdejchavam... tak se snazime nak oba... on se snazi obcas neco planovat a ja se snazim neprudit... a vic nereknu ani n
Viv :o): my se nejvíc hádali v době rekonstrukce baráku.... to bylo strašný.. ale zasejc to udobřování bylo někdy moc hezký...
Ota: to je asi vsude... mohla bych vypravet... 
ale radeji vypravet nebudu, ono je to i s odstupem casu docela humorne... ale to uz clovek vi, ze je dobre, tak se tomu snadno zasmeje...
Viv :o): s ženou těma hlavama o sebe občas břinknem, ale pak se nám rozsvítí a 
....
Ota: pod to se podepisuju...
ono by to melo byt vzajemne a vzajemne se starat, aby ta druha hlava byla spokojena... dalsi ideal...
kez by byl zivot ideal... 
sharon: clovek se potresta sam... klasika... nojo... ten co je neverny si "nemuze pomoct" a ten co spicluje "si taky nemuze pomoct".... 
nojo, nejsme stroje...
ja osobne si myslim, ze nevera je neco jako horecka.... je to proste priznak toho, ze ve vztahu je mozna neco spatne, ne vzdy, ale ve vetsine pripadu to asi tak bude... na druhou stranu, ne vzdy to musi nutne se stavajicim vztahem souviset, ale to si musi v hlave srovnat kazdej sam, kdyz se do teto situace dostane... ja jen vim, ze me nikdy nevera nebude pripadat normalni, ani ji nechci mit sama za sebe jako normu... kdyz uz me muj vztah s prominutim s*re natolik, ze mam potrebu koukat jinde, radeji se nejdriv rozejdu, rozvedu nebo budu problemy resit doma... a kdyz to nepujde, sbalim kufry a pak teprve budu nekoho hledat... ale to by byl ideal a zivot idealni neni, nejsem naiva, vim to...
