Jak mám manžela přesvědčit o adopci?
Jsem strašně nešťastná a nemůžu ze své situace najít žádné východisko. Smířit se s ní tak, jak je, je pro mne ale velice těžké.
Je mi 33 let, jsem osm let vdaná. S manželem jsme po dětech velice toužili a plánovali alespoň dvě. Bohužel, nebylo nám dopřáno. Po mnoha letech marných pokusů, různých vyšetření, a dokonce i nepovedeném několikanásobném umělém oplodnění nám začalo být jasné, že vlastní dítě nebo děti nám nebudou dopřány. Dle vyšetření a testů je chyba na mé straně.
Bylo to pro nás a hlavně pro mne strašné. Jakoby se mi tehdy zhroutil celý svět, celé měsíce jsem proplakala a strávila v apatické depresi. Manžel mne tehdy velice podpořil a podržel, ujistil mne, že mne miluje a zůstane se mnou, snažil se vlít mi do žil nový optimismus a spřádal plány, jak si zařídíme život bez dětí.
Jenže na mne nic z toho neplatilo. Se zjištěním, že nejsem schopná mít vlastní dítě, jsem se nedokázala smířit. Až po nějaké době mi svitla myšlenka na adopci. Nevadilo by mi přijmout za své dítě, o něž jeho rodiče neprojevují zájem. Začala jsem si nejdříve na internetu zjišťovat všechny informace a pročítala zkušenosti lidí, kteří žádost o adopci podstoupili.
Úplně jsem tomu propadla a začala se těšit, že i pro nás je možná naděje, že se staneme rodiči, byť adoptivními. Se svým plánem a přáním jsem seznámila manžela, ale k mému velkému údivu jsem narazila. On o adopci nechce ani slyšet, podle něj je to příliš velké riziko. Trvá na tom, abych se s naší bezdětností smířila a zaměřila své aktivity a zájmy na něco jiného než na děti.
Byla to pro mne velká a doslova ledová sprcha. Uhasil tím ve mně poslední naději, kterou jsem v sobě živila. Jeho postoj mi připadá velice sobecký, myslí jenom na sebe a na své pohodlí.
Vím, že muži to mají s nenaplněnou touhou po dětech asi jiné, pro ně je pravděpodobně snazší se s tím vyrovnat. Já se však přesto nechci vzdát. Myslíte, že je naděje, aby svůj postoj nějak přehodnotil? Má někdo z vás osobní, nebo z blízkého okolí zprostředkované zkušenosti s adopcí dítěte?
30.7.2009 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 86 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Jak mám manžela přesvědčit o adopci?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
no...já bych zažádala o adopci, pokud bych vlastní dítě mít nemohla...
beru to tak, že i vlastní dítě se může narodit nezdravé, či konfliktní...kde je řečeno, že budu mít nádherného genia? co bude poslouchat na slovo...
on děti chtěl? opravdu? nebo jen tak souhlasil? jemu dítě nechybí?
nechápu jak může někdo litovat že si pořídí dítě (a myslim si že v tomhle směru nezáleží na způsobu tzv. pořízení) Mám v rodině 2 sestřenice, které si museli pořídit děti pomocí adopce! Ano začátek byl hrozný. U jedné jsem to zažila na vlastní kůži, byli jsme u nich ani né měsíc co si Kubíka přivezli domů. Na vesnici se najednou objevil 3letý Kuba, který vypadá jak když přiletěl rovnou z afriky, neuměl chodit, lézt po schodech,jíst sám lžící, všeho se bál. Rozumět mu nebylo.Umíte si představit co to bylo za pozdvižení. Obdivovala jsem je, už měli vlastní dítě a do toho si pořídili tohle v tu chvíli (schopnostma) skoro mimino! Kubovi je už 13let, je nádhernej a holčičky po něm šílí! :) Ve škole má samé jedničky, sportuje a doma pomáhá jak jen to jde! Je svým rodičům hrozně vděčný! Druhá sestřenice to vypráví obdobně, s tím rozdílem že má holčičku - něco jako vietnamku!
Obávám se že co tak sleduji asi je hrozně malá šance dostat tzv. bílé dítě. A nechci teď mluvit o rasismu ale asi je to potom opravdu dost těžké když toho druhého do toho tak trošku uvrtáte a on si není jistý, chlap té druhé sestřenice s tím naprosto souhlasil ale pak to jaksi nezvládl, odešel od nich :( říkal že se k nim tzv. nehodí! Nechci házet všechny do jednoho pytle, ale oni to berou úplně jinak než my ženský! Mi chceme dávat lásku - někdy možná za každou cenu! Oni berou jen vlastní krev!
Podle mě se musíte rozhodnout co chcete, neříkám jít přes mrtvoly to ne! Ale důkladně mu vysvětlit co od života - od něj čekáte! A co potřebujete! On ten proces adopce trvá dost dlouho, takže je asi i šance že si to během toho rozmyslíte třeba i vy nebo naopak váš manžel. Třeba právě první příběh co jsem vyprávěla probíhal prý taky takhle, manžel sice nic nenamítal ale nadčenej taky nebyl, kldyž se chodili koukat na děti odcházel na měko a nakonec když jim dali po pár letech do náruče Kubu a řekli to může být váš syn, vzal ho on první a prý řekl že už ho nikomu nedá!
Každopádně držím Vám palce ať najdete ve svém životě to pravé štěstí! a pokud vám k tomu má pomoci adopce, tak hlavně hodně síly, ale myslím si že to potom stojí za to!
Já znám osobně 3 rodiny, které adoptovaly dítě, a všichni trojí rodiče litují. Tedy v jednom případě už musím říct že litovali, už ani jeden nežijí, byli to vrstevníci mojich rodičů a bydleli ve vedlejší ulici. Zbývající dva případy - naši vrstevníci, tedy nyní ve věku kolem 50 let.
Ota: no jo to je mimo tema uz... me spis nastval ten clanek o pani Bouckove, autorka knihu zjvene necetla.. takze mi to pripomina slova klasika.. " vy necetli a preto rozmrazili? "
ale to je fuk, i kdyz budu prepokladat, ze Sylva treba neni tak odvazna, aby domu chtela dite jakekoli.... myslim, ze je spatne, kdyz manzela nazvya sobcem.. kdybytakovy sobec byl.. uz s ni davno neni, a distko si uplaca nekde jinde... jenz on ji podrzel a to ze nechce cizzi dite, je pochopitelne.. ja mu fandim
Ota: to muzou rovnou i Vojtka z Kabatu, kterej si z Billa na Novak zmeni svy jmeno.. protoze.. jak se zpiva v pisnicce.. " narvany kapsy, prsteny, retezy zlaty.. tam kolem krku mistni Indiani maj..."
.jpg)
Ota: jejda zpívat
Stanik: to je přece něco docela jineho než kempovat v přírodní rezervaci ...
Maně přemýšlím je politicky vhodné spívat " cikánko má krásná, cikánko má"?
Nebo povolají frontmana Mig21 Macháčka za jeho cikánskou holku ?
Ota: jj, nektere veci se halt nesmi rikat, i kdyz kazdy vi , o co jde.... pak muze mit clovek problemy, jako Ing. Brichta
Stanik: jojo a když jsem si tam dovolil někdy v květnu reagovat se stylu autorka se zbláznila a hodnotí hlavní aktérku podle herečky ve filmu atd ... tak mě smázli
Prostě svoboda názorů ... ale jen těch správných
Ota: tak jsem precetla ten clanek... tyhle mlutikulti nas jednou zahubi... 
Ze svého okolí znám jediný případ adopce:dvě sestry Romky-vychované v jedné rodině, jedněmi rodiči, za stejných podmínek. Jedna naprosto bezproblémová - dospěla vzala si Čecha a žijí jako každá jiná spořádaná rodina. Druhá se v pubertě chytla party a bylo s ní hodně moc problémů. Jak je to v sopučasnosti již nevím,ale taky by mě to docela zajímalo.
Pokud se na to Sylvo tak moc upínáte a manžel nesouhlasí zkusila bych alespoň tu návštěvovací péči. S tím by snad být svolný mohl pokud bude přístupný domluvě v duchu, že Vy pokud on přistoupí na tohle, tak nebudete mluvit o adopci. A co já vím za rok, za dva se uvidí.
Já osobně vlastní děti mám, ale je pravda, že dřív jsem byla vždy přesvědčená, že kdybych vlastní děti mít nemohla šla bych do adopce. Dneska poté co jsou obě děti velké ( 20 a 18 let ) a poté co jsme se synem prožili jeho pubertu ( a to se netoulal, nekradl, do školy chodil - takže vlastně žádný velký problém s ním nebyl ) jednoznačně říkám, že bych do adopce nešla.
mimochodem na webu je jeden neuvěřitelně odporný článek o paní Boučkové ..... typická reakce multikulti fanatičky ....
http://www.nazorne.cz/clanky/tereza-bouckova-smradi-z-ust-aneb-zavazne-otazky-genofondu-nebo-proste-jen-spatna-matka#comment-8977
Myslim, ze tohle neni situace, kdy se to vyresi tim, ze by jeden ustoupil... tohle je situace, na ktere se musi shodnout oba... protoze v momente, kdy by bylo dite doma a tvuj muz by mel pocit, ze tohle nechce, tak to nebude fungovat... Dej mu cas, mozna to byl pro nej sok, treba o tom vubec neuvazoval a tohle byla prvotni reakce... zkus sehnat co nejvic info, dej mu to na stul a rekni, ze chces, aby o tom jen popremyslel a pak ze hodite rec... a pokud i tak nebude chtit, nema cenu ho presvedcovat...
.jpg)
Jeho postoj mi připadá velice sobecký, myslí jenom na sebe a na své pohodlí.
Jemu určitě zase připadá sobecký tvůj přístup, že mu vnucuješ něco, na co se necítí.
Adopce není rozhodnutí, jestli jít do kina nebo na fotbal. Myslím, že bys ho neměla nutit.
Stanik: mě se ten Indiánskej běh líbíl i o něco víc, než ten Rok kohouta. Přišlo mi to takový otevřenější. I když i Rok kohouta byl mega otevřenej 
Jinak ten rozhovor jsem našla, tady je odkaz: http://www.marianne.cz/clanek/546/sedmnact_let_s_detmi_odjinud.html
