Chci jen normálního chlapa. Nejsou.
Nevím, jestli se pohybuji v nesprávných kruzích nebo zda je chyba někde u mne. Mám totiž problém seznámit se s normálním mužem. Přesto, že už je mi skoro osmadvacet let, ještě jsem toho pravého nepotkala a začínám si myslet, že asi ani nepotkám.
Přitom nechci nic závratného, nedostižného. Chtěla bych mít pěkný, rovnocenný vztah, rodinu. Jenže dnešní muži jako by po ničem takovém netoužili. Alespoň ne ti, se kterými jsem dosud měla tu čest. Když pominu první lásky v době středoškolských studií a zaměřím se na vztahy, které přišly později, padá na mne docela deprese.
První muž, se kterým jsem žila dva roky ve společném bytě, se jevil jako docela fajn. Milý, pozorný, vzdělaný. Časem jsem však zjistila, že já jsem u něj až na druhém místě. Na tom prvním byli kamarádi, společný fotbálek několikrát týdně a pak hospoda, ze které se čím dál častěji vracel v mohutném alkoholovém opojení. Jelikož se v těchto situacích stupňovala i jeho agrese vůči mně, vztah jsem ukončila.
Po nějaké době jsem se na jedné společné akci seznámila s dalším, na první pohled bezvadným chlapíkem. Chodili jsme spolu skoro rok a pak se nastěhoval ke mně do pronájmu. Od té doby to šlo postupně od desíti k pěti. Zjistila jsem, že je zvyklý na dokonalý servis a v tomto ohledu dokázal pouze brát a nic nevracet. Ani v době, kdy jsem byla nemocná, se nedokázal o chod domácnosti postarat. Bylo to takové velké malé dítě. Po bouřlivých hádkách jsem ho konečně poslala zpátky pod maminčiny sukně.
Třetí vážnější vztah vypadal o mnoho lépe než předchozí dva. Přítel nebyl ani alkoholik, ani nesvéprávný mamánek. Dlouho jsem měla pocit, že je to skutečný muž. Opora, pilíř, pevný charakter. Bohužel jen do doby, než jsme se společně uhnízdili pod jednou střechou. Po několika týdnech se z něj vyklubal neskutečně otravný pedant, který byl schopný udělat několikadenní dusno jen kvůli tomu, že jsem po sobě nespláchla umyvadlo a on v něm našel mé vlasy.
Momentálně mám opět přítele a už teď se bojím, co se z něj vyklube. Jsem úplně paranoidní, pořád ho pozoruji, různě testuji, sleduji, jak se chová v rozličných situacích. Uvědomuji si, že to není dobře, že bych se měla uvolnit a nechat tomu volný průběh, ale je to silnější než já. Strašně totiž toužím po miminku, mám pocit, že mi ujíždí vlak. A zároveň se bojím, abych si nezkazila život s nějakým nevhodným partnerem.
Jsou mé pocity normální? Možná, že to s muži jednoduše neumím, třeba jsem i příliš náročná. Jak člověk pozná toho pravého? Co se dá ve vztahu překonat a co už nikoli? Vím, že každý má priority někde jinde, přesto by mne zajímalo, jak se vyvíjely vaše vztahy, co jste velkoryse přehlédly a co pro vás bylo naopak tou tečkou, kterou vaše vztahy končily?
2.11.2009 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 40 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Chci jen normálního chlapa. Nejsou.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Ahojky Katko,tvuj pribeh mi prijde,ze mezi radky jsem nasla sebe.Bohuzel i ja jsem vzdy pritahovala podobne typy dokonce i ted mam pritele,ktery mi momentalne jsem nemocna nedokaze ani udelat caj a staram se jak o mimino o neho sama.Dochazi mi uz tez trpelivost.Skutecne zijeme ve svete kdy se tezko hleda hodny,schopny chlap,ktery se umi postarat o partnerku natoz nekdy o dite.Nejhorsi asi ,kdyz prijde dite a vy zjistite jeste nakonec,ze se nepostara ani o dite a vychovavate sama,Muj pritel me dite pouze trpi jako moji soucast ovsem nikdy s nim nesel do kina,nezakopal ani nikdy nepovidal,nehral...Byvaly manzel tez uprednostnoval pouze na 1 miste kamarady a my nic se synem jak vzduch.Pak jsem mnela jine vztahy opet nestastne jeden radeji miloval vice kone nez-li mne...Mohla bych z toho vepsat vam dlouhy pribeh.Vzdy bych se rozdala dala kazdemu doma hotovy servis uvarila,zazemi,pohodli...Mam pocit,ze vzdy pritahnu stejne typy muzu k nicemu pro zivot.Nynejsi travi pouze cas u tv,doma mi nic neudela,maluji a..delam prace jak chlap.Nedivim se,ze uz proverujete a testujete.Lide se vsak meni stejne jako vetsina z nich se ze zacatku jen pretvaruje,kdybych tez vedela co je zac nikdy bych s nim nebyla.Nekdy ani nezjistite jaky clovek je po kolika letech souziti.Je to smutne,ale i ja uz jsem to nejak vzdala a nedoufam,ze toho praveho najdu.Preji vam at vy uz mate toho praveho a jsem zvedava jak vam to dopadne jestli to bude mit stastny konec s miminkem.
Ahoj. Myslim, ze zbytecne panikaris. 
Ja jsem ten maly zazrak, tedy normalniho kluka, potkala az v 35. 
Fakt neni treba se zbytecne stresovat. Tedy, stresovat se tim, ze toho sveho nepotkas. Co mne ale zarazi, je tvuj strach a paranoia.
Nechci delat chytrolina, ale mozna bys potrebovala posilit sebevedomi.
Na druhou stranu, asi se stane nam vsem, ze obcas delame veci, o kterych (minimalne v podvedomi) vime, ze nejsou uplne v poradku. Me treba pomaha, kdyz si predstavim, ze by me samotne nekdo delal to same. Pak si reknu fuj, to bych nesnesla - a zkusim svuj postoj prehodnotit. 
Jednou mi Kubikum, jeste na ZI, leta pane tomu mnoga let na zad, psala, ze kdyz pronasledujes stin, tak pred tebou utika, kdyz ty utikas, stin bezi za tebou. A - s chlapama je to pry to same. 
mashanka: 
Ota: 
to jsem nevěděla 
tak ať se syn brzo uzdraví 
Ota: Ježišmarjá, to je strašný - DRŽÍM PALCE, ať se brzo uzdraví
.jpg)
Haninka: dík....
Náš nejstarší syn, už je naštěstí lepší, takže ho dnes odpoledne dali na "normální" pokoj.
Měl těžké záchvaty dušení, asi černý kašel, ale kultivace vzorků se nedaří a nedaří..........hlavně je to divný v jeho věku, všechna očkování má.
Přišlo to velmi náhle ....
Ota: nevím, co se stalo, předpokládám, že zbylý "nezdravý" syn, tak držím palce , já jezdím na JIP poslední měsíc (tchyně)
Cinderella: vzhledem k tomu, že trávím poslední týden většinu času na JIPce nebo hlídám doma zbylé zdravé syny tak nemám bohužel na plodné/neplodné debaty moc času.....
mashanka:
.jpg)
Řekla bych, že skutečně jsi moc náročná. Hledat normálního chlapa, to je jako chtít od jalové krávy tele. U chlapa je důležité, aby nebyl netáhlo a nechlastal - ostatní se vycepuje, tak zbytečně nepanikař 
no ja si jednoho takového našla je normální jsem spolu rok a tenkrát jsem byla na vážkach jako ty stejne otázky stejne zavery nakonec jsem na to nemela nervy a rekla si kaslu hledat chlapa at si me najde sám bud to vyjde nebo né a hned na druhy den se objevil.dokonce se mi moje sehra smala že to je jako doslova,tak sme spolu vyrazili taky nevedel co jsem zač rekla jsem mu hned co já očekávám a co nesnásím at semu to líbí nebo né od alkoholismu pres pedantsví žárlení atd.taky že hledám chlapa pro mé budoucí deti a cekala sem co udelá jak se zachová taky mě překvapil že taky hledá ženu do budoucna a deti má rád.tak sem dotoho skocili spolu a neveděli jaké to bude.ukazal se jako výborný chlap na kereho je splehnutí máme stejné koníčky po 3měsících sme zacli spolu bydlet pořídili si kocoura ted i štěně a jen čekáme kdy se zadaří nase miminko.jemi 29 mu taky.a to jsem si mysella že mi ujíždí vlak.takže neházej flintu do žita a neubírej se tím že chlapi nejsou jsou jen mít oči dokořán
Cinderella: Já žiju už 14 let s mamánkem alkoholikem a přesto si myslím že je nenormálně dokonalej 
Já taky nejsem zrovna výkvět ctností. Hlavně to chce smysl pro humor, s tím jde všechno snadno. Pokud se s chlapem směješ a baví tě to pořád i po tolika letech, co na tom, že jdeš občas do vrtule třeba při dohadování, jestli to triko půjde okamžitě do prádla nebo ho bude ještě tejden nosit. 
kdepak máme Otu?? 
já bych rozhodně nemohla žít s lakomcem, alkoholikem, záletníkem, mamánkem, lhářem, násilníkem, kuřákem, ale jinak mi nevadí už nic
.gif)
sonije: tak nějak, vše je o toleranci a o domluvě....my když byli mladí tak on si jel na ryby a já jela do vinného sklípku...
Jé tak já mám doma kombinaci všeho, co Kačka popsala, jako nenormálního chlapa. Hospoda a fotbálek, to je jeho, ale agresivní není, k mámě jezdí denně se synem, ale co, alespoň nemusím vařit no a prakticky pořád ryje, že doma není tu vynesený koš, támhle je bordel v kuchyni.. Ale na druhou stranu se dokáže se vším všudy postarat o dítě už od mimča, tchyně je v pohodě a dělá si ze mě vždycky srandu, že ona tráví celý den úklidem a já ani nevím, jak vypadá prachovka.. A když na mě manžel spustí, že něco doma není uděláno? Tak mu řeknu, že tam bydlíme oba, tak ať to udělá on.. Nebylo to takhle od začátku, vztah se musí budovat, utvářet, musíte si všechno vyříkat a taky umět ustoupit. Některé vlastnosti nepředěláš, ale dají se zmírnit..Já nejsem dokonalá a manžel taky ne, ale tolerujeme se a to je to hlavní. Já zas nechápu, když se musí chlap nebo i ženská ptát, jestli může jít v sobotu večer s kamarády nebo na fotbal apod. Ségra manželovi řekne "nechoď do hospody" a on nejde. A pak ho potkám namol v hospodě, když vím, že ségra odjela a myslí si, že sedí doma na zadku
