Trojčata ohrožují naše manželství
Připadám si jako ve snu. Potkalo mě něco, co bych někomu jinému jen těžko uvěřila. Čekám trojčata! A to nikoli díky umělému oplodnění. Mám pocit, že se zblázním, tím spíš, že již máme dvě větší děti. Touha po benjamínkovi se mi zatraceně vymstila. Nejhorší na tom je, že manžel tři děti narozené naráz odmítá a máme kvůli tomu doma doslova válku.
Starším dětem je 13 a 15 let. Už delší dobu jsem v sobě cítila silnou touhu po dalším dítěti. První dítě jsem měla v necelých jednadvaceti, brzy následovalo druhé. Byla jsem tehdy mladá, nezkušená, možná i pitomá. Mateřství jsem si nijak zvlášť neužívala, nejvíc jsem z něj vnímala ten nekonečný kolotoč a honičku. Peněz nazbyt nebylo, šetřit jsme museli opravdu tvrdě. Brzy po narození druhého dítěte jsem šupajdila do práce a lítala mezi domovem, prací, školkou a jeslemi.
Před asi dvěma lety to na mne najednou přišlo. Absolutní touha držet v náručí malého tvorečka, sladké miminko, na které bych měla dostatek času, trpělivosti, zkušeností i již vytvořeného stabilního zázemí. Více než rok mi trvalo, než se mi podařilo přesvědčit i manžela. Mými mateřskými pudy nebyl nijak nadšený, vyhovovalo mu, že děti jsou již velké, samostatné, představa řvoucího mimina pro něj lákavá nebyla. Nakonec souhlasil, i když s jen špatně skrývaným sebezapřením.
Nedělala jsem si z toho hlavu a říkala si, že až se malé narodí, zjihne a počáteční nechuť bude ta tam. Když jsem později na těhotenském testu objevila jasný důkaz, že budu mít dítě, byla jsem blahem bez sebe. Jakoby se mi celý svět rozsvítil, rozzářil. Cítila jsem se neuvěřitelně šťastná. Manžel tu radostnou zprávu přijal poněkud vlažněji, ale to mě netrápilo. Bylo mi blaze.
Jenže pak přišel šok. První ultrazvukové vyšetření ukázalo, že miminko není v bříšku jen jedno, ale že jsou tam hned tři naráz. Šokovalo mě to. Najednou jsem nevěděla, co si počít. Tři děti, to je opravdu hodně, obzvlášť, když už dvě máme. Pere se ve mně rozum s citem. Nedokážu si představit, že bych měla podstoupit přerušení těhotenství. Pro manžela je to však jediná možná volba. Absolutně nepřemýšlí o variantě, že bych ta trojčata přivedla na svět. Smetl to ze stolu jasně, striktně a nekompromisně. Bez jakéhokoliv ohledu na mé pocity.
Je mi strašně. Na konečné rozhodnutí už moc času nemám a připadám si v tom celém úplně sama. Pořád jen pláču, zvažuji všelijaké možnosti, ale ať dělám, co dělám, to kruté a definitivní řešení je asi nevyhnutelné. Manžel by tři děti neskousl, navíc ani nevím, jak bychom posléze všech pět dětí ekonomicky zajistili. Připadám si strašně, jako vražednice, která zabije vlastní děti. Komukoli se o tom zmíním, každý to vidí jasně, potrat jako jediné možné řešení. Nikdo však nechápe, jak zle mi je, jak zoufale se cítím. Občas mne napadne, že si ty děti prostě nechám a budeme vše řešit za pochodu, už nebude vyhnutí. Ale obavy a strach mne vždycky přemůžou. Navíc mi manžel doslova řekl, že pokud na potrat nepůjdu, nemám s ním počítat.
16.11.2009 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 71 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Trojčata ohrožují naše manželství
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
doufám, že jste nepřistoupila na potrat.
porad si rikam, jak to asi dopadlo....
Drahomiro.
Preji Vam mnoho sil do rozhodovani tak tezke situace.
Normalne nikde nepisu,ale cetla jsem Vas prispevek a z vlastni zkusenosti o tehotenstvi. {nemam vejcovody a proto nemohu otehotnet normalni cestou, prosla jem dvakrat umelym oplodnenim a bohu dik se to na podruhe podarilo
. Na zacatku byly velke komplikace a uz to vypadalo ze z toho nic nebude,lekari nam nedavali sanci ani 50%......na konec vse dobre dopadlo a mame krasnou a zdravou holcicku. Ale ty muka co jsem prozivala kazdy den jestli se to podari a kdyz ne, tak co budeme delat.....kdyby se to nepodarilo = chteli jsme adoptovat...klidne i 2 deti najednou..........a vezte ze bych nikdy nepomyslela ze by nebyly moje..dulezite pro deti je aby byly u nekoho kdo je ma rad a chce jim venovat svuj cas,lasku,chce se s nimi podelit o zkusenosti,naucit je byt dobrym clovekem.
Osobne bych na potrat ani redukci nesla-nese to velke riziko jak pro Vas tak i pro dite-deti.
Nejspis bych uvazovala o adopci. Je preci tolik lidi co nemuzou mit deti a tolik by je chteli a udeli by pro tu sanci je mit maximum. Co kdyby jste si nechala 1 miminko a ty zbyle dve nechala adoptovat dohromady.
Je to vzdycky tezke,ale treba pocit ze jsou dve u nekoho kdo jim dam prvni posledni trochu pomuze.
preji vam hodne stesti a zdravi
Dobrý den, i když to běžně nedělám, registrovala jsem se, abych mohla napsat. Dovedu si dost dobře představit, jaký šok teď musíte prožívat. My jsme chtěli 2. dítě a máme přirozemě počatá a přes všechny lékařské prognózy-stále ještě tomu nemůžu uvěřit- tak i zdárně donošená, zdravá, dnes roční trojčata.
Když mi doktor oznámil, že mám v bříšku 3 mimi místo jednoho, byla hned rozhodnutá pro redukci plodů, u vícevaječných to jde a myslím, že rizika s tím spojená (potrat všech), jsou stále přijatelnější než velmi rizikové trojčetné těhotenství. Jenže naše holčičky, jak zjistil velký utz před zákrokem, byly jednovaječné. I s tím si ale v dnešní době medicína umí poradit......jenže naše mimi už byla velká (12tt), takže nešlo dělat nic, jen čekat, jak to dopadne. Nevím, v jakém jste týdnu těhotenství, ale ta pravděpodobnost, že se narodí všechny, je dost malá. Já jsem na to dost spoléhala, protože jsem si opravdu nedovedla představit, jak bysme zvládli 3 mimina najednou a 4 děti celkem. Zatím to jde, ale bez manžela a podpory širokého okolí bych to rozhodně neustála.
Držím palce, ať už se rozhodnete tak nebo onak. Pokud byste chtěla vědět víc o mých zkušenostech s trojčaty, nebo si jen tak popovídat, napište na : anirad.p@seznam.cz
Drahomíro není to lehká situace, ale zkus si s manželem ještě promluvit. Věřím, že svá slova, tak nemyslel.Spíš z něho mluvil šok. Jsem stejně stará jako ty, máme stejně staré děti jako ty a k tomu nyní roční dvojčátka.U nás to byl také šok, manžel z toho byl dost dlouho přepadlý, protože řešil zda to vše finančně zvládnem, neřešil potrat, o tom u nás nikdo neuvažoval. A teď? Je to nádherné období, máme čtyři super děti a je to krásné. I když velice náročné, hlavně pro ženu, na to se musíš připravit, pokud se rozhodnete dát dětem šanci na život.Já jsem v plném zápřahu celý den, ale nelituji. Dnes vím, že mít dítě je krásné, ale mít dvojčátka(trojčátka) beru jako dar. Když po tobě lezou dvě dětičky a chtějí se mazlit, není nic krásnějšího. Tvůj příběh jsem přečetla manželovi, říkal, že musíte zvážit vaši ekonomickou situaci, ale pokud máte kde bydlet a jste přiměřeně zajištení, tak by do toho šel. Peníze jsou důležité, ale i za války se rodily děti a naše babičky to zvládly. Jinak jsem tady četla narážky na tvůj věk, mně bylo 35 let, když jsem otěhotněla s dvojčaty a těhotenství proběhlo bezproblémově, byla jsem na sebe víc opatrná, ale jinak to bylo mé nepohodovější těhotenství. Pak jsem tady četla názor, že je sobectví pořídit si mimi k tak velkým dětem. Naprosto nesouhlasím! Ano, děti se musely uskromnit, ale to je spíše ku prospěchu a naše děti se uskromnily rádi, dvojčátka milují. A myslím, že z nich díky tomu nevyrostou sobci. Jinak pokud vím, máš při trojčátkách nárok na jednu pečovatelku, tak to by se zvládnout dalo. Zkus se podívat na stránky o dvojčátkách, uvidíš, že nejste sami, kteří mají tolik dětí a možná i manžel to pak uvidí pozitivněji. Věřím, že se s manželem rozhodnete správně a ať už se rozhodnete jakkoliv, přji Vám, abyste svého rozhodnutí nikdy nelitovali.
.gif)
Drahomiro jeste me napadlo - kdyz Tvuj manzel cely rok hledal argumenty PROTI tomu mit miminko, to nikdy neprisel s tim ze "A co kdyz to budou dvojcata?". Kdybych ja prisla domu s tim, ze chci jeste jedno miminko, tak by tohle urcite prislo na pretres.
Nejak jste se tedy pravdepodobne dohodli. Jak takova dohoda znela? pochybuji, ze by kyvl na "neboj, urcite bude jenom jedno".
Drahomíro, vím, že je to těžké,ale co tedy ta redukce, jak už se tu psalo? Třeba by to bylo řešení - takový kompromis.
Sama si nedovedu představi, že bych to měla podstoupit
. Já přišla o dítě ve 20tt-kvůli vrozené vadě.
Vlastně jsem se tak rozhodla, protože mohlo být s největší pravděpodobností postižené. No jo,ale co kdyby ne? No nakonec se zjistilo, že by rozštěp páteře opravdu měl - byl to chlapeček.
Takovéto rozhodování je vždycky moc a moc težké a jsme v tom bohužel samotné.
Byla tady napsána spousta silných slov, hodně skeptických, málo povzbudivých.
Drahomíro, chtěla bych Ti popřát spoustu sil a hlavně rozhodnutí, kterého bys pak nelitovala. Ať se rozhodneš jakkoli, neohlížej se zpět a neuvažuj o tom, co by bylo, kdyby...
Poraď se s "velkými dětmi", s nejbližším příbuzenstvem, najdi si informace na netu, kontaktuj maminky s dvojčaty i s více dětma - situace není tak černá, jak jí vidíš. Sama víš, kolik děti přináší starostí, ale i radostí. Snad jste za ta léta s mužem zažili dost dobrého a hezkého, než aby vaše manželství ohrozila trojčata 
.
Za sebe můžu kombinaci velkých a malých dětí doporučit, s trochou porozumění a empatie to funguje báječně.
Velké děti pomalu vylétnou z hnízda, tak s mužem promyslete, jestli se chcete po večerech koukat jeden na druhého v prázdném bytě, věnovat se naplno práci a koníčkům anebo si "prodloužíte mládí" dalšími děťátky. A věř, že kdybys čekala jedno, nejpozději za 2-3 roky bys přemýšlela o tom, že nechceš, aby z něj vyrostl jedináček.
Držím palce! 
NinaB: velmi konstruktivní 
sevenofnine: pravda
Ciste statisticky (nemusi to tak byt u vas, je to jen statistika. ale pocitat se s ni musi) - pokud odejde za tehle situace manzel z domu, v 78,6% s nim odchazeji i starsi deti.
Zvladla by jsi to i potom?
.gif)
No, jak jsem vas vsechny docetla, tak vidim za nejrozumejsi bude:
a) Priroda, vsechny mimca se nemusi udrzet
b) Pokud se udrzi a narodi, adopce
c) Prestat se prozatim doma dohadovat, jeste nikdo nevi jak tehotenstvi bude probihat
Drahomíro, nechoď na potrat. Nikdy si to nepřestaneš vyčítat, zničíš si celý život. Při potratu tvoje miminko(a) zaživa roztrhají, jsou to strašné obrázky, koukni na www.prolife.cz . Buď silná, nic není tak hrozné, jako žít celý život ve výčitkách, že jsi zabila své dítě a už se nedá nic dělat, už to nenapravíš, neodčiníš...Peníze a vše ostatní je řešitelné, ale jakmile jednou projdeš interupcí, je konec, už nic nezměníš, nevrátíš...nenech se donutit, vydírat...myslím, že víš, co je správné, jen tě lidé kolem nutí to neudělat - ale oni za tebe tu strašnou vinu neponesou. Drž se a bojuj za své děti i za sebe...
sevenofnine: 
sevenofnine: jo devcatz mate pravdu. tohle mazelstvi je pravdepodobne v haji at tak nebo tak.
Je to těžké, velmi těžké uvážení... těžce se mi to píše, už z toho důvodu, že sama bych to nezvládla, ale co takhle o redukci plodu? Nebo nevím, jak se tomu přesně a odborně říká, ale prostě ti ty 2 plody odebereu a jedno dítě tam nechají... je tam nějaké riziko poškození plodu, který si necháš nebo i potrat... je to velmi, velmi těžké už z toho důvodu, že když se dítě narodí, co si bude matka říkat? jak by vypadaly další dvě? Byly stejné? A co když to byly dvě holčičky a zůstal mi chlapeček? ... prostě nevím, sama bych se musela přemlouvat a nakonec bych do toho asi stejně nešla... 3 děti naráz jsou moc, ale zvládli to jiní... jenomže k tomu žena potřebuje partnera, muže, který ji bude pomáhat a podporovat ve všem... což, jak vidím tady nehrozí 
