Moje peníze, tvoje peníze… Je to skrblík?
.jpg)
Zajímal by mne názor čtenářek na společné financování domácnosti. Žiji s přítelem skoro půl roku ve společném pronájmu a model, jaký v tomto ohledu nastavil, mi nepřipadá úplně normální, necítím se v něm dobře.
Martin totiž považuje za správné, když budeme vše financovat přesně na půl. Obecně vzato bych s tím neměla mít problém, je to tak v podstatě spravedlivé, ale mám pocit, že přítel zachází až do zbytečných extrémů.
Možná mi mělo zablikat varovné světýlko, už když jsme spolu chodili, ale ještě nebydleli. Nikdy za mne nic nezaplatil, jakákoli útrata kdekoli – restaurace, kino, divadlo, výlet, dovolená – vše se řešilo přesně napůl. Vím, že mi vadilo, když číšníkovi při placení řekl, ať útratu rozpočítá, že budeme platit zvlášť, ale mávla jsem nad tím rukou. Říkala jsem si, že každý jsme nějaký a on má zase jiné klady.
Teď, po pár měsících společného bydlení, však vidím, že je to snad z jeho strany nějaká úchylka. Ptala jsem se kamarádek a kolegyň, jak to funguje u nich, nikde jinde to není tak „ujeté“ jako u nás. My opravdu vše dělíme přesně napůl.
Na nájem skládáme každý polovičku, velké nákupy platíme zásadně hotově, abychom se na ně mohli u pokladny složit. Příčí se mi to. Nepotřebuji, aby mě živil, mám slušný plat, ale tohle nekonečné rozpočítávání mi jde opravdu na nervy. Když koupím něco společného do bytu – například nádobí, záclony apod., nikdy si mu o polovičku ceny neřeknu, připadala bych si hloupě. On klidně, jemu to problém nedělá. Předloží mi účet, když natankoval benzín a vyžaduje proplatit mou část, když cestou z práce něco malého nakoupí, inkasuje mě rovněž.
Vrcholem všeho bylo, když jsem si večer u televize rozbalila čokoládu a on mi řekl, že není moje, že tu si koupil jen pro sebe. Strašně mě to naštvalo a hodila jsem mu ji na hlavu s tím, ať se udáví.
Když jsem se trochu uklidnila, zkusila jsem s ním na téma společné financování zavést řeč. Vůbec nechápal, o co mi jde. Pro něj je tento model naprosto správný a spravedlivý. Tvrdí, že když se stejnou měrou podílí na domácích pracích, tak se zas já musím stejnou měrou podílet na placení účtů. Vůbec nepochopil, že mi nejde o to, aby mě jakkoli dotoval, ale o princip. Že když už to dojde tak daleko, že si nesmím vzít pitomou čokoládu, protože jsem na ni nepřispěla polovinou, je to už situace zralá na blázinec.
Bohužel, po tomto rozhovoru jsem dospěla k názoru, že vztah asi ukončím, protože si nemyslím, že by se Martin změnil.
Zajímalo by mne, jak máte vyřešené rodinné finance u vás? Je jasné, že co rodina a pár, to jiný model. Existuje ještě někdo takový, jako můj přítel, který vyžaduje důsledné a nekompromisní dělení všeho přesně na půl?
7.12.2009 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 70 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Moje peníze, tvoje peníze… Je to skrblík?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
My to doma máme celkem podobně a abych pravdu řekla, tak nám to tak celkem vyhovuje. Máme s mužem společný účet a myslím si, že je to mnohem lepší, než kdybychom měli každý svůj. Právě na tomto společném účtě se nám za poslední dobu nashromáždilo celkem dost peněz, tak přemýšlíme nad tím, že bychom je mohli zkusit někam investovat. Co jsem tak koukala, tak spoustu dobrých rad ohledně investování mají například na https://www.investice.cz/
Jen chci ještě říct k těm lidem - ta paní ještě když byla na mateřské, stejně musela dotovat přesně polovinu domácnosti. Jemu to bylo jedno, že z mateřské na to nemá. Jen zaplatil půlku plen, půlku sunaru na děti, půlku nájmu, půlku energií a na zbytek si ona musela třeba půjčovat od rodičů, protože z té mateřské to nedala....
Abys také tak nedopadla. Zapřemýšlej, jak by asi vypadala vaše budoucnost. Já osobně bych to nevydržela
Znám také takový model - lidi u nás v ulici. Došlo to tak daleko, že každý má v baráku určený svůj pokoj, svá kamna, každý si dává k baráčku vozit své uhlí, na nákup jídla si chodí každý sám... jen aby ten druhý z jeho peněz nic navíc neměl. A to jsou manželé už 10 let
.gif)
Tě obdivuji, že si to vydržela půl roku.
Podle me je lpsi, kdyz nejste manzele, aby kazdy koupil neco. Kolik budes muset zaplatit aby sis mohla z bytu odnest nejake veci. Koupite si napul treba televizi a dvd. Pak se rozejdete a bude to: "Televize 5 tisic dvd 1. Chces televizi nebo dvd? Televizi? Ok. Takze mi das dva tisice a je tvoje..." Samozrejme pokud by to bylo obracene, tak neustupuj, chtej taky penize. No a pokud to tak mate, tak to budes mit jeste hodne starosti a nervu s odchodem od nej. Jinak s odchodem stoprocentne souhlasim...
Takový vztah znám v okolí a můžu říct, že bych ho poslal taky kamsi
. Rozdíl je v tom, že už mají dítě, keré on samozřejmě nedchtěl, takže manželka se musí starat, aby zaplatila vše dítěti, ještě půl nájmu a veškěré účty včetně pidiúčtů z marketu napůl a to z rodičovského příspěvku..
My sme na začátku zavedli to, že manžel platí veškeré měsíční náklady a já dávám stranou na pojistky a větší výdaje, nejdřív se šetřilo na byt, taky na spotřebiče a pořád musím držet rezervu. Potom nám nedělalo problém, když jsem šla na mateřskou. Peníze nám nikde nechyběly, jen jsem rozdělila příspěvek napůl, jedna polovina šla na prcka a druhá do rezerv. Když jsem si našla práci, už to tak neřešíme, když je něco potřeba, koupím to já nebo manžel a je to fuk. Naposledy jsme našetřili na auto, já přispívala dvěma třetinama, koupila jsem nový PC a on zase nacpal peníze do zimního obutí na auto. Oběma to vyhovuje, ví cirka kolik mám na účtě, já to u něj nesleduju. Důležité je, že vím, že máme, funguje nám to tak 8 let a nikdy jsme se o peníze nehádali. Ale slyším to kolem sebe dost. Nechápu..
Jak si představuje "půlení" nákladů, kdybys třeba byla nejdřív na mateřské a pak třeba z nějakého důvodu doma bez příjmu, který máš teď? Podílí se taky přesně napůl na všech domácích pracech? I to je totiž položka rozpočtu, se kterou je třeba počítat. Hlavně později je přeci normální, že matka zůstane třeba tři roky s dítětem doma a větší část výdajů hradí otec. Ideální model je podle mého názoru, když se peníze dávají na jednu hromadu a z ní se platí, co je třeba. To funguje ale jen v rozumných rodinách, kdy ani jeden člen neutácí zbytečně a na větších výdajích se partneři dohodnou předem.
Já bych se partnera zeptala, jak si to představuje dál (jako příklad bych uvedla mateřskou). Ale asi bych ze vztahu vycouvala. Je normální, že pokud oba vyděláváte a nemáte další závazky, se na nákladech spolupodílíte - ale takhle mi to nepřipadá normální.
.jpg)
tohle nemá smysl, přece se nemůžete dělit na půl úplně o všechno..za chvíli by ti odměřoval spotřebovaný toaleták a procentuelně by to rozpočítal na přesně odtržený kus..ruce pryč od takového podivného chlapa!
ax: doplácení vánočních dárků, to mě fakt rozesmálo 
. Ale ve skutečnosti je to docela smutné.
Něco na tento způsob jsme měli snad jen první léto, který jsme trávili spolu a to hlavně kvůli tomu, že jsem si nechtěla nic nechat platit. Tak jsme sepsali zhruba útratu a dorovnali , aby to bylo napůl.
Teď máme sice dva účty, ale platí ten, co zrovna má čas jí něco koupit .
Co s e týče čokolády, taky by bylo pěkné říct:"Miláčku, mýlíš se, tento týden jsem vynesla odpadky dvakrát a ty jen jednou, takže 4 čtverečky čokolády jsou moje. " Když už spojuje placení s domácími pracemi. Zajímalo by mě, co on na to.
Ale jinak fakt od něj. Na mateřské bys musela všechno přesně vyúčtovat a ještě by ti vynadal za nadměrnou spotřebu plínek.
Holka rychle pryč od něj.....
tak to je podla mna dost divne spravanie
je normalne prispievat na naklady domacnosti polovicou, ale ten zvysok mi pride divny...ja by soms a citila trapne v obchode, kde by sme vypocitavali, kto kolko da, alebo v tej restauracii...o tom benzine ane nehovorim...vozite sa vzdy rovnako? (ked uz chce byt spravodlivy) alebo auto vyuziva ejdne viac ako druhy?
ak mate spolocnu domacnost nezalezi na tom, ci ste mnazelia, alebo len zijete spolu, taketo rozdelovanie urcite nie je normalne a pokial on z neho nehce ustupit a tebe prekaza, skutocne nad vasim vztahom premyslaj, casom ti to bdue vadit este viac 
Marcelo, jsi velice trpělivá, ale také rozumná - když hodláš vztah ukončit. To není v žádném případě normální. Ten člověk by tě přivedl do blázince, nebo zcela oškubal, až by přišlo na opravdové lámání chleba (např. rozbitá pračka, auto...), docela mě jímá hrůza. Jak by později "dělil" péči o děti ?? Rychle pryč, dokud to jde!
Není lakomý, je vychcaný.
!!!!! Kdyby byl lakomý, nekoupil by ani sobě čokoládu. Život je dlouhý a je třeba ho strávit s příjemným 
člověkem, t.j. podobně založeným, podobné koníčky atd. Takové manželství stejně jednou skončí rozvodem. 
Tak jsem nasla v clanku snad sama sebe !!!!!!!!!!!Tez mam doma Martina skrblika.Navic zde jeste bych dala za zminku to,ze se se nakvartyroval do meho bytu,ktery mam cely pekny,predelany a svuj si pronajima a splaci pekne tak sve dluhy ruzne pujcky....Vse mu v podstate vyhovuje.Nemusi se o nic starat vse hotove ,uklizene.Navic tez vse deli na pulku,ale za 6let souziti mi zde nekoupil jediny rucnik.Za celou dobu mi pridal na 2 povleceni.Na dovolene stejne vse platime na pul,nakupy mi hned rozpocita take napul.V lednici kazdy svou prihradku uz mi to tez leze na nervy a tez uvazuji,ze tento vztah zabalim prijde mi to postavene na hlavu do nekonecna delat ze sebe pitomce takovych podobnych chlapu vycuranych lita po svete vice.Koukam,ze ty Martinove jsou pekny previti snad vsichni!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Pryč od něj a rychle....
