Chce bydlet v satelitu! Pomoc!
Nemůžeme se s manželem dohodnout o našem budoucím bydlení. Ráda bych znala zkušenosti zdejších čtenářek. Náš spor by se dal jednoduše nazvat byt versus satelit.
Dosud jsme bydleli v pronájmu, teď jsme se rozhodli pro hypotéku a pořízení vlastního bydlení. Až do nedávna jsme měli celkem jasno: Pořídíme si třípokojový byt v nějaké klidné lokalitě s dobrou dostupností do centra. Bydlíme v Praze.
Jenže před dvěma týdny jsme byli na návštěvě u manželových známých, kteří se přestěhovali do tzv. satelitního městečka kousek za Prahou. A můj muž se do toho doslova zamiloval. Na rozdíl ode mne. Zatímco on na tomto stylu bydlení vidí samé klady, já zas jen zápory.
Podle manžela je to ideální prostředí pro děti, které plánujeme. Čistší vzduch, klid, přitom poměrně dobrá dostupnost do hlavního města. Nevidí problém v tom pořídit dvě auta, abychom byli oba dva plně soběstační.
Pro mne to tak ideálně nevypadá. Vilky jsou sice pěkné, nové, úhledné, i okolí vypadá poměrně dobře, v blízkosti je les, nedaleko koupaliště. Na jednu stranu – co víc by si člověk mohl přát. Jenže já to vidím i z praktického hlediska, které docela dost pokulhává.
Celý ten satelit mi připadá jen jako panelák na ležato. Různě barevné domečky, zahrádky, občas bazén… do vesnice na nákup čtvrt hodiny ostrou chůzí, škola jen do páté třídy. Pošta otevřená v „úterý a v dubnu“, doktor buď v sousední vsi, nebo až v Praze.
Nezdá se mi to. Sice bychom bydleli ve svém domě, ale připadala bych si tam jako vězeň. Jakékoli služby nedostupné, všechno moc daleko. Neumím si představit, jak bych v takovém prostředí trávila mateřskou. Asi bych se brzy zbláznila.
Manžel operuje tím, že cena je prakticky stejná jako byt v Praze a měli bychom dům. Myslím, že ho hodně přesvědčil i ten známý, který tam žije a náramně si to pochvaluje. I jeho žena působila navenek spokojeně.
Jaké jsou vaše zkušenosti s bydlením takhle „stranou“, kdy člověk nemá vše potřebné hned u nosu? Možná jsem jenom zhýčkaná. Od mala jsem vyrůstala v Praze, tak mi snadná dostupnost všech služeb připadá normální a přirozená. Třeba bych si zvykla. Těžko říct, musela bych to vyzkoušet. Ale přiznávám, že ze stěhování do tohoto typu bydlení mám doslova husí kůži.
16.12.2009 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 78 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Chce bydlet v satelitu! Pomoc!
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Nevím, zda je možno "satelitem" nazvat i řadové domky na okraji města, většinou je jich 10-12 v jedné řadě a třeba 4 řady vedle sebe. To je opravdu jako panelák na ležato, protože při stavbě se šetřilo, takže obvodovou zeď postavili jednu a zaplatili napůl. Takže na WC jsme slyšeli kukačkové hodiny z kuchyně sousedů, co slyšeli oni - je možno si domyslet. Syn nahoře ve svém pokoji, sousedícím s druhými sousedy, musel nechat řvát televizi, když si oni napouštěli večer vodu do vany - no "IDYLKA". Sice zahrádka vpředu i vzadu na šíři domu a několik balkonů, ale žádné soukromí na nich - každé slůvko, každá návštěva i každý špek na mém těle v plavkách pod drobnohledem !! Ještě k tomu sousedka pošťačka a drbna největšího kalibru a z horních balkonů byl naprostý přehled o dění 3 domky vlevo a 3 vpravo a na celou řadu zahrádek v řadovkách před námi. I když zase nebylo nutno sledovat TN v TV - sousedky si z balkonů i ob 3 domy sdělovaly recepty a problémy s manželem či dětmi, chlapi zase nadávali na politiky a kritizovali dění ve světě. Sobotní a nedělní sekání trávy, nebo grilování do rána se sprostonárodními zpěvy - to byl teprve zážitek!! ,Jak ráda jsem se ho zbavila, chtěl ho manžel - já vydržela 10 let a po jeho smrti ho pod cenou prodala. Od té doby mám názor, když tak jedině "NA SAMOTĚ U LESA" a nejbližší sousedy aspoň kilometr od nás!
.gif)
No já myslím, že pokud se tam tobě nebude líbit, tak to u vás brzy místo kliddného života bude spíš na rozvod. Není tam nic, nikoho tam nemáš a budeš při tom na mateřské a budeš tam celý den a nebo budeš celej den pryč, protože všechny známé a kamarády máš v Praze...
Posloužím jedním podobným případem, bydlím na vesnici. V jednom sousedním domě (ob 2 domy) se manželé po cca 25 letech rozvedli a dům prodali.
Dům koupili mladí manželé, kteří spolu žili 5 let v blízkém (10 km) okresním městě v malém bytě v paneláku. Dům koupili, když paní byla těhotná. Nevím jak ona se stavěla k tomu přesunu do domu, ale v době těhotenství sem jezdili a předělávali ho. Nastěhovali se sem krátce před jejím porodem.
Jenže tu vydrželi bydlet 7 měsíců a pak se rozvedli a dům prodali. Paní tu totiž nikoho neznala, všechny kamarádky měla v Lounech. Takže většinu dne stejně přebývala s dítětem po kamarádkách, manžel jezdil stejně až večer domů.
Prostě vzalo to opravdu rychlý konec, myslím, že za cenu, za kterou dům pořídili a rekonstrukci, kterou začali by si pořídili v Lounech celkem hezký a celkem i velký byt, v tehdejších cenách by to minimálně na 4+1 bylo.
.jpg)
Ne - satelit je nová zástavba domů na poli, kde nic jiného není, jen asfaltka k hlavní silnici
medved: no to jsme na tom asi stejně, ale starousedlíci ve vaší obci by nepochybně nesouhlasili 
. O té naší novočtvrti se totiž běžně jako o satelitu mluví. Pozemky tu jsou určitě větší než ve starší zástavbě v obci, občanská vybavenost dostupná naprosto stejně jako ze starších domů. Navíc zjišťuju, že tu v okolí má baráky strašná spousta lidí, co odsud pocházejí. Nebo z velmi blízkého okolí. Tak by mě docela zajímalo, jestli se slovem "satelit" neoznačuje jakákoliv nová zástavba. Mně to tak připadá.
Máxima: bydlíme v Dolním Poberouní, auto máme jedno a stačí, tři děti jezdí do školy do Prahy, čtvrté zatím tady - jezdí samy, jen ráno je vozíme na nádraží, odpoledne si to vyšlapou. Sami taky většinou jezdíme do práce do Prahy vlakem, je to pohodlné a rychlé a levné. V satelitu, kam nic nejezdí nebo občas bus si to neumím představit.
Ve všech záponých reakcích na osamocený satelit je pravda... Když bydlení za Prahou, tak jedině tam, kam jezdí autobus i vlak a je tedy dobré spojení s Prahou (auto může vypovědět službu nebo není na dva...), třeba takové Černošice u Prahy, kde je i stará zástavba, dostupné a rozmanité obchody , snad i gympl... V Praze je vlak za 10 min...
Záleží taky na tom,jestli je člověk introvert nebo extrovert...Takže někdo by byl raději s malými dětmi v satelitu,protože by to bylo kvůli dětem a jejich zdraví...A s velkými dětmi je lepší(pro ně),aby byly ve městě-na vsi se nic neděje,a v satelitu dopoledne se živáček nepotká...
Satelitní městečka se mi nelíbí.Sice je okolo domu alespoň kousek zahrádky,ale jinak mi to připadá jako v paneláku.Lidi si tam opravdu vidí až do talíře.Taky jsme se o tomto bydlení rozmýšleli,ale rozhodli jsme se raději pro koupi staršího domku ve městě.Domek máme sice na konci města,ale určitě máme vše v dosahu(obchody,lékař) a nemusíme nikam dojíždět.
mě přijde směšné, že satelit je vhodný pro ženu na mateřské, pokud plánujete 2 děti je to 5let samoty, bych zcvokla, ona i ta procházka s kočárem po lese den za dnem týden za týdnem pořád stejně, díky nechci. I pro malé děti nic moc, satelit znamená vydlážděnou ulici z každé strany domy, přes plot k sousedům ani náhodou, co by tam asi dělali? A být pořád na zahradě opět každý den od rána do večera sama s dětmi no nevím. Vesnice nabízí, alespoň nějaký život satelit nenabízí nic. A vyjíždět za sociálními kontakty do Prahy se pěkně prodraží, plavání je na hodinu a co pak? Na hřiště budete dojíždět autem? Nějaké zpívání, tvořeníčko, mateřské centrum nic z toho není zadarmo + výdaje za druhé auto + dům se zahradou je černá díra na peníze a vy budete mít jeden plat a mateřskou, protože přivýdělek si tam nenajdeš ani náhodou. Vesnici bych byla ochotná uvážit satelit ani náhodou, navíc se zadlužíte na celý život a k tomu všemu by jsi měla ještě našetřit dětem na vzdělání a sobě na důchod.
Teoretik: No a co? I bez auta se tu dá žít, ve špičce sem jede třikrát za hodinu autobus z metra, což je častěji, než v některých místech v Praze. Navíc, to bychom na tom museli být opravdu hodně špatně, abychom neměli na nějakou malou ojetinu. Tady má auto každý, i důchodci a socky, co léta nemakají.
Juana: Však ono až to bušeš jako starší jednou udržovat a spravovat /platit/ možná budeš mít jiný názor. Ono možná ani na to auto nebude. Dnes jsi ale spokojená a to ti přeju.
Juana: Však ono až to bušeš jako starší jednou udržovat a spravovat /platit/ možná budeš mít jiný názor. Ono možná ani na to auto nebude. Dnes jsi ale spokojená a to ti přeju.
Už 13 let žijeme ve vesnici za Prahou, ne v satelitu, ale ve starém domku, který postupně přestavujeme. Do Prahy bych už zpět nešla. Máme dvě auta, na metro autem je to čtvrt hodiny, děti vozím do školy do Prahy a nedělá nám to problém. Ve vesnici je pěkná nová samoobsluha, kterou mají Vietnamci, s obrovským sortimentem. Ve vedejším městečku je taky spousta obchodů, skvělá pekárna, řezník, zelenina, cukrárna, lékárna a jiné - autem dva kilometry. Dětskou doktorku tam máme taky, není problém nastartovat auto a dojet tam, i když jsem to zvládala i pěšky s kočárkem, když byly děti malé. Prostě život tady nám vyhovuje, i když je to víc práce než v Praze, musíme každý rok například naštípat dříví na zimu, na zahradě je taky pořád co dělat. Jenže celé léto žijeme v podstatě venku, jíme venku, často grilujeme - prostě neměnili bychom. Navíc máme mnohem víc místa než v nějakém panelákovém bytě, každé dítě má svůj pokoj, máme pracovnu, knihovnu, dvě koupelny - tohle bychom si v Praze vůbec nemohli dovolit. Byt o takové rozloze by stál nejméně 10M.
jak jsem si tady procetla diskuzi, tak jsem pochopila, ze nezijeme v satelitu, huraaa 
Ať je výhod i nevýhod třeba 86, řiď se svým pocitem. Pokud se ti tam opravdu nechce, o čemž to tvoje POMÓC svědčí, nenech se do toho vtáhnout - je to na doživotí. Měli jste před tím nějakou společnou vizi, trvala bych na ní - to byla vaše společná dohoda.
