Bývalý manžel koupil dětem štěně!
Mísí se ve mně spousta pocitů, ze kterých se musím vypsat. Strašně, ale opravdu strašně mě naštval můj bývalý manžel, se kterým jsme se na začátku roku rozvedli.
Rozvod neprobíhal zrovna hladce, propírala se špína toho nehoršího kalibru, musela jsem čelit spoustě nesmyslů a výmyslů z jeho strany, kdy se mne snažil všemožně očernit. Dokonce obvolával mé kamarádky a vyprávěl jim o mně věci, které nebyly vůbec pravda. Prožila jsem si skutečné peklo, a když bylo konečně po všem, hodně jsem si oddychla.
Nejvíce ze všeho bych si přála se s ním už nikdy nevidět, ale to není možné vzhledem k tomu, že spolu máme dvě malé děti – 7 a 9 let. Tráví u něj každý druhý víkend, s čímž samozřejmě nic nenadělám. Občas zjistím, že se snaží děti proti mně poštvávat, takže vytoužený klid se stejně nekoná.
Ovšem teď udělal něco, čím mne strašně rozzlobil a postavil mne svým způsobem ke zdi.
Děti ještě za doby, kdy jsme byli úplná rodina, často žadonily, že by chtěly pejska. Oba dva s manželem jsme se tomu bránili, protože vzhledem k tomu, jak jsme časově vytížení, i děti mají různé kroužky apod., by se o pejska neměl kdo starat a on by akorát trpěl. Takhle jsme se to dětem snažili vždycky vysvětlit.
Jenže znáte děti. Chvíli dají pokoj a pak začnou své prosebné litanie nanovo. Takže téma pes u nás bylo v pravidelných intervalech na repertoáru. Když jsem s nimi zůstala po rozvodu sama, nepřicházelo to v úvahu už vůbec.
Letos o Vánocích však manžel udělal něco, co nedokážu pochopit. Koupil dětem štěňátko a slavnostně jim ho předal, když u něj trávily svátky. Děti byly samozřejmě nadšené, doslova štěstím bez sebe a hned se ptaly, jestli si pejska můžou vzít domů. Na to jim otec řekl, že samozřejmě, je přece jejich.
A tak se mi děti po dvou dnech u otce vrátily i s malým, chlupatým klubíčkem, které, ač je roztomilé a doslova se mi nad ním svírá srdce, si nechat nemůžeme. Jsem z toho pěkně rozhozená, protože manžel mi škodolibě řekl, že je to jeho dárek dětem, on si prý pejska u sebe nechat nemůže a navíc, kdyby ho děti vídaly jen jednou za čtrnáct dní, bylo by to vůči nim kruté.
Děti jsou přešťastné, ze štěňátka unesené a já stojím před těžkým rozhodnutím, jak se zachovat. Kolegyně v práci by byla ochotná si pejska vzít, vím, že by u ní bylo v dobrých rukou. Jenže jak to mám těm dětem udělat? Neumím si to vůbec představit. Jsem plná bezmocného vzteku, protože mne manžel opět postavil do situace, kdy on je ten hodný, protože koupil psa, a já jsem ta zlá, protože ho nechci.
Existuje pro tuhle situaci nějaké řešení? Vůbec nejsem schopná reálně uvažovat, jak to se mnou všechno cloumá.
29.12.2009 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 60 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Bývalý manžel koupil dětem štěně!
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
taky mne zajímá, jak to dopadlo ? Nepíšete, zda žijete v paneláku nebo v domu ap. Je to schválnost od toho PODVRATÁKA (myslím EX), ale na druhé straně je pejsek pro děti nesmírným obohacením v životě a dobrým kamarádem (pokud jim oéče o něj vydrží-nebudou mít čas na lumpárny a hlouposti a naučí se plnit povinnosti) Sice nemohu být plně objektivní, my tahaly se sestrou domů každého nechtěného nebo zraněného pejska, od svatby až dodnes (jsem dříve narozená důchodkyně) mám psy a i jako mladá vdova se 3 dětmi jsem si je nemohla vynachválit. Nyní - po smrti druhého manžela - je mi moje zlatíčko "věrným přítelem" a na rozdíl od chlapů - nechlastá, nesmrdí pivem, v noci zatím nechrápe, do ničeho nekecá, nenadává a miluje mne takovou, jaká jsem. Držím pěsti a napište, jak to dopadlo.
Jak to s pejskem dopadlo?
.gif)
.....
...pejsek je jejich, ale bydlet bude u tatinka...
.JPG)
Ahojky souhlasím s Verera ....já mám psy tři miluju je ale taková situace to je opravdu za trest asi to i trest má být a budou trpět všichni.
Jinak moje dcerka se stará o pejska od 6let ze začátku s mou pomocí ted už sama obstará všechny tři.Jenže k tomu musí být vztah což ona má myslím si že pes může být i přínosem dcera je samostatná a má zodpovědnost za živého tvora.Držím palečky a hodně trpělivosti podle toho pejsek asi nebude poslední překvapení
No rada je těžká,nechala bych dítka se psem asi tak do další návštěvy k otci a pak šup,vrátit mu ho.Celou dobu bych zdůrazňovala zápory a minimalizovala klady.Zvíře není věc,jak se u nás stále bere,ale živý tvor a ten nakonec utrpí největší újmu,když nebude mít jistotu dobrého chovatele.A jestli je ten pes ještě nějaká budoucí velkoobluda,nějaké potenciálně nebezpečné plemeno,tak neváhat a nevyžádaný dar vrátit,ať si děti brečí,jak chtějí.Takové války o přízeň dítěte obvykle brzy končí okamžikem,kdy bývalý manžel se znovu zamiluje a nová družka nemá o cizí děti žádný velký zájem....Děti by stejně s péčí o psa polevily,bylo by to jen na matce,znám to z vlastního života...Zajímalo by mne,jak tento případ dopadl.
tornado-lou: noo, taky mu to mohl někdo poradit, kupříkladu nějaká žena schopná složitých myšlenkových konstrukcí. Nová přítelkyně třeba, co my víme, s kým exmanžel Petry teď žije. Nebo je taky možné, že kamarád v hospodě si postěžoval, že mají štěňata a nemůžou se jich zbavit, načež Petřina bývalého napadlo "tak Karle, já si teda jedno vezmu, to bude bezva dárek k vánocům pro děcka, stejně furt dyndají, jak by chtěly psa" - a už to bylo. Někteří lidé totiž mají horizont událostí asi tak 10 minut a dál do budoucnosti nedomýšlejí následky svých činů. Ale to se týká rovnoměrně mužů i žen.
ja bych pejska sama chtela, takze jsem zaujata..... kazdopadne......
jestli si pejska nenechas, tak budes za spatnou. za hodne, hodne spatnou. cili ja se priklanim k tomu stene si nechat pokud to aspon trochu jde. jestli se ti podari na exmanzela nejak elegantne prehodit platby tak tim lip.
(mmch. muj manzel tvrdi, ze to neni zlomyslna schvalnost. ze chlapi jsou primocare primitivni a ze nejsou schopni tak slozite myslenkove konstrukce. ze proste chtel dat detem stene a nedoslo mu co je s tim prace. 
nevim, jesli se tomu da verit )
Jedna možnost je psa si nechat a vymezit přesné povinnosti dětem s tím, ež pokud je nebudou plnit a o psa se starat, půjde ke kolegyni, kde mu bude dobře a oni ho můžou navštěvpovat. Pokud je to fakt omrzí, nebude maminka ta zlá, ale bude to na nich, jejich volba, jestli něco obětovat a nebo raději nemít psa. Štěně všechno kouše, likviduje, možná po pár rozkousaných knížkách a plyšácích a nutnosti okamžitě všechno uklízet, nadšení dětí poleví aješět rádi ho přenechají té paní. Je tu ale vždycky možnost, že je to neomrzí a pokud Petra psa opravdu nechce, je to riskantní taktika.
Taky se tam nepíše, jaká je to rasa, jak bude velký .
Na návštěvu k otci by měl být pes samozřejmost, maminka přece nemusí být celý víkend doma, kdo by se o něj staral? Vybavila bych děti seznamem, co mají s tatínkem pejskovi koupit a přivézt, pokud to manžel nekoupí, bude špatný on. A nahlásit ho musí na sebe. Ono štěně se snad nehlásí, až asi od půl roku (musí to nahlásit skutečně majitel? ).
Pokud psa nechce, tak po 14 dnech doma, kdy pes rozhryzá věci (schválně bych po dětech neuklízela, ať jsou škody na jejich majetku co největší, ať vidí, že to je neúnosné), bych mu psa vrátila se slovy, že u nás opravdu nemůže být, že děti jsou zatím moc malé, že péči o něj nezvládají, ničí jim hračky a oblečení, tak že pes bude zatím u něj a až povyrostou, tak za 4 roky, můžou si ho vzít, pokud se o něj budou starat.
Já bych si nehrála na žádné prohrál-vyhrál, nevymýšlela pomsty ani jiné podlosti a psa vrátila exmanželovi.
I když Petra zapojí děti do starání se o psa sebevíc, vždycky se jí to bude týkat - bude na děti dohlížet, kupovat psovi žrádlo apod. Žádat po manželovi alimenty na psa je sice oprávněné, ale nereálné, pravděpodobně se cukal už u soudu, aby platil na děti co nejmíň, kdyby měl měsíčně přihodit ještě pětistovku na psa, asi by na to nepřistoupil a Petra by to od něj nijak nevymohla.
Já sama bych v bytě psa nechtěla. I děti by to měly respektovat. Osobně bych neřešila to, jestli život se psem zvládneme nebo ne, ale prostě že ho nechci a manžel ho naschvál koupil. Někdo prostě ke zvířatům nemá vztah a nevytvoří si ho ani časem. Ať se předvede manžel - jestli mu šlo jen o pomstu a psa by se zbavil, nebo jestli mu jde skutečně o děti a psa nechá u sebe, aby ho děti mohly chodit navštěvovat.
Já bych tedy vzala pejska, zazvonila u exmanžela a pejska bych mu v bytě nechala s tím, že se k němu budou děti aspoň víc těšit, když ho bude mít on.
Tady je každá rada drahá, musíš dobře zvážit, zda to nějak nepůjde zvládnout, ale večerní venčení zůstane asi na tobě, děti jsou ještě malé a taky veterinář zůstane na tobě, ale krmení, česání a ostatní děti zvládnou, musíš se rozhodnout co nejdříve, pes není hračka. A na druhou stranu není nic lepšího, když se vrátíš domů a pejsek tě vítá.Zpočátku to bude těžší, ale zaveďte si pravidla a ono to půjde.Držím pěsti, ať se rozhodneš jakkoli.Pejsek je starost, ale i velká radost.
Kassy: ale vždyť ho přece nemusel nahlásit, divila bych se, kdyby to už udělal.
mashanka: Kdyby tazatelka nehledala řešení a nekladla otázku, jak najít řešení, pak a no - debata by byla zbytečná.
A co se týče toho placení - každý pes musí být nahlášený na místním úřadě a tam musí mít zapsaného majitele. To zřejmě bude otec, kdo taky jiný. Takže páka, jak ho donutit platit existuje, stačilo by nahlásit na úřad, že se majitel o psa nestará (nekupuje mu žrádlo = nechává ho o hladu = týrá ho).
vranoj: Nemusíš mi vysvětlovat, kolik je se psem práce, my ho máme. Vydupaly jsme si ho se sestrou, když mi bylo 12 za slib, že se o něj budeme starat a taky jsme musely. Venčily jsme ho pomalu co dvě hodiny než se naučil čistotě, pak třikrát denně bez ohledu na počasí, když jako štěně dělal nepořádek, všechno jsme uklízely my (máma nám maximálně připravila čistící prostředky), neexistovalo jít po škole ven na hřiště s kamarádama, musely jsme hned ze školy, vyvenčit a postarat se, po venčení jsme ho myly samy, vysávání bylo naší povinností už dřív, tak jsme jen musely zvýšit frekvenci a pravidelně zametat v chodbě. Naši se teda angažovali ve výcviku, to bychom jako děti samy nezvládly, to je fakt. Ale jinak byla fakt valná většina na nás. Později se naši samozřejmě zapojili, protože to je i jejich pes (teda teď už hlavně jejich) a v mamince jsme při svém škemrání měly spíš oporu. Ale nechat valnou většinu práce (i té, která tím přibude v domácnosti) na dětech fakt není nemožné. Když nebudou stíhhat, holt se budou muset vzdát třeba některého jiného kroužku - on i chov psa je koníček. Ono se tím ukáže, jak to dětičky myslí vážně a působí to svým způsobem i výchovně, naučí je to zodpovědnosti za jiného živého tvora. Ale samozřejmě jen v případe, že Petra myslí vážně argumenty proti psovi v článku uvedené, že to nejsou jen výmluvy a její postoj ve skutečnosti není "zvíře do domu jen přes mou mrtvolu, ale dětem radši řeknu, že je to z praktických důvodů". Pak by bylo lepší dětem jasně říct, že psa doma nechce, protože narozdíl od nich psy nemá ráda a že si ho můžou nechat u tatínka. Nevěšet jim na nos nesmysly o nedostatku času. A tatínka pěkně sprdnout, jak si může dovolit jim říkat, co si můžou vzít do JEJÍ domácnosti.
