Jedna smska mi obrátila život naruby
.jpg)
Před pár dny jsem dostala pořádnou pecku, ze které se nemůžu vzpamatovat. V práci mi zapípal mobil a došla mi sms zpráva od mého manžela: „Miláčku, tak to klaplo, víkend máme celý pro sebe. Nemůžu se dočkat.“
Četla jsem ji několikrát za sebou a nemohla uvěřit. Několikrát jsem se přesvědčila, že to skutečně přišlo z mobilu mého manžela. Za chvíli mi poslal omluvnou zprávu, že došlo k omylu a doma mi to vysvětlí, ale nijak mne to neuklidnilo.
Den před tím jsme se doma domlouvali, že na víkend pojedu i s dětmi ke své matce. Děláme to tak každý rok, společně vždy pečeme vánoční cukroví. Vždycky s námi jezdíval i manžel, ale tentokrát nemohl, tvrdil, že jsou v práci ve skluzu a musí jít minimálně v sobotu pracovat. Uvěřila jsem mu, v životě by mne nenapadlo, že mi lže.
A pak mi přišla smska, která byla určena jeho milence, o které jsem neměla ani to nejmenší tušení. Nikdy jsem ho nešpehovala, nepodezírala, naprosto jsem mu důvěřovala. Máme dvě malé děti, starší chodí do první třídy a mladší ještě do školky. Naši rodinu jsem považovala za šťastnou a najednou se mi to zbořilo jako domeček z karet.
Doma se mne manžel snažil uklidnit, prý o nic nejde, jen si dělal legraci a omylem poslal zprávu mně. Nezněl příliš přesvědčivě, nicméně se asi podle rady doktora Plzáka rozhodl zatloukat, zatloukat, zatloukat.
Je mi nanic. Vůbec nevím, co mám dělat. Nedokážu se na něj ani podívat. Tak moc mne zklamal. Jenže máme děti, udělat nějaké razantní rozhodnutí není vůbec jednoduché. Blíží se Vánoce, všichni jsme se na ně těšili. Teď si vůbec nedovedu představit, jak budou probíhat, patrně to bude jenom divadélko kvůli dětem.
Co mám dělat? Jak byste se zachovaly vy, pokud byste se ocitly ve stejné situaci? Je mi opravdu hodně zle.
10.12.2009 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 123 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
Diskuse ke článku - Jedna smska mi obrátila život naruby
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
jedvatazmije, neboj, ono na tebe taky dojde, protože čím kdo zachází, tím taky schází.
Četla jsem jen kus diskuze, ale i tak bych ráda přidala svou trošku do mlýna.
Mám za sebou podobnou skutečnost, manžel mě podváděl, vím o třech milenkách, stále dokola jsem odpouštěla a snažila se mu věřit...měnil zaměstnání apod. aby mě přesvědčil, že nás má rád (máme dvě děti). Nakonec jsem se s ním rozvedla. Dovedl to tak daleko, že mi doma vyprávěl jak je krásná a kde spolu byli...
Za ten necelý rok jsem zhubla deset kilo, bylo poznat i na synovi že se tím trápí. Teď jsem s dětmi víc než rok sama. Je nám líp, sice teď doufám, že seženu po MD práci, ale nějak to prostě zvládnout musíme.
Naprosto souhlasím s názorem mashanky...ví o čem mluví..."Já si spíš myslím, že nevěrní jsou ti, kteří nejsou spokojeni sami se sebou - mají pořád potřebu si něco dokazovat. Proto se také často (hlavně muži) ke své nevěře přiznají. Prostě ten pocit, že je o ně zájem jim za ten průšvih stojí"
A jedovatazije...hm, děvče moc bych ti přála se do té situace nikdy nedostat...s tímto postojem stejně asi nejsi moc pro rodinu s dětmi...možná líp.
Ahoj Kláro , tak téměř totéž se mi stalo loni koncem května, jenom s tím rozdílem, že šlo o přítele s kterým jsem žila 16 let a děti už mám dospělé.
Byla to bomba, myslela jsem že se zblázním, ale jak říkám - česká žena a švédská ocel vydrží všechno. Najela jsem na antidepresiva, přestěhovala jsem se, zadlužila nadosmrti, vyhledávám aktivity a věnuji se vnučce a je mi dobře.Ty to máš složitější o to , že máš malé děti. Ale hlavně záleží na tom , jak se domluvíte a pořešíte to s manželem.
.gif)
Taky me mrzi, ze pisatelky se pak uz neozvou...
.jpeg)
Almega - 6.1.2010 10:14 - taky jsem zvědavá.
Zajímalo by mě,jak to dopadlo,ale bohužel,tady asi není takový zvyk dodatečně třeba napsat ten konec....
Klári, teda, před vánocema je to fakt ťafka.... Nezávidím tu situaci. Co radím? Trošku se obrnit přes ty svátky, aby to nepokazilo dětem vánoce, přece jen jsou jednou za rok, a prckové se na to těší, neřešit to s manželem přes vánoce, a až po tom novém roce si zkusit o tom v klidu promluvit. Drž se, budou to pro tebe vážně hodně krušné vánoce... časem se to určitě urovná. A třeba se i manžel poučí a jednou za pár let to bude mezi vámi zase tak pěkné, jak bylo. Drž se.
Klary, drzte se, verim ze je to tezke, nevim sama co bych delala!!! hlavne se neutapejte v depresich, mame urcite dve krasne deti, ktere vas miluji a potrebuji!! drzte se!! budu vam drzet z celeho srdicka pesti!!
slecna nebo pani co tu psala jedvatazmyje si myslim ze neni uplne v poradku, nevi o zivote asi nic.. diti jsou pro ni tabu.. takovy lidi by vubec sem nemeli psat!!
Klarko,drzte se!!
jedvatazmyje: a este nieco...
ked je zivot s tebou taky uzasny, preco neodide od manzelky a neuziva si penazi a volnosti s tebou?
jedvatazmyje: ak si to myslela naozaj a nie ironicky, tak mi je ta luto...
len si davaj pozor, aby si si jedneho dna nenechala nerobit harantov s nejakym sikovnym chlapikom, ktory si potom uvedomi, ze je jednoduchsie uzivat si zivot s mladou pipinkou
Žábina: ale ved mas pravdu...raz ked ta niekto zradi, neito pomoci...
ja si neviem rpedstavit, ze by sa darca spermie chcel vratit...nastastie ho to zatial nenapadlo a keby nahodou prisiel s tykm uzasnym napadom asi by som dostala zachvat smiechu,a lebo by som ho zobrala rovno na psychiatriu, ze mu preskocilo...
clovek dokaze odpustit vselico, ale zabudnut nedokaze...
a ak sa rozhodnes prijat nevernik spat do svojho zivota, tak si musi uvedomit, ze nikdy mu nic nebudes vycitat a vracat sa k tej "epizode"...
lenze to by som nedokazala...a myslim ze ani vela z nas 
.gif)
Stalo se mi podobné, ale nám je 50. Vyhodila jsem ho a on nešel.Rok spal v obýváku a ted se pomalu nastěhoval do ložnice. Je to přes rok,pořád na to myslím a nikdy nezapomenu a neodpustím.Děti jsou samostatné,ale z jednoho platu bych živořila.Klárko,čas je nejlepší lékař...
jedvatazmyje: jasně, proč cpát prachy harantům, který si sám udělal? Nebo u toho nebyl? Jen si bezvadně užívej, všechna špatnost se jednou vrací...
Hodně síly Kláro !!!! Čas hodně zahojí,i když důvěra už nebude taková,jako před tím.Máte malé děti,tak kvůli nim to vydržte,a čas ukáže.Taky jsem něco podobného prožila po 34 letech manželství.Bylo to šíleně bolavé,ale stejně bych mu už nevěřila, nakonec jsme se do roka rozvedli.Děti už byly dospělé,naštěstí..Ale měla jsem štěstí,že jsem potkala velkou lásku,a je mi s ním moc dobře.Zkuste to přečkat,a uvidíte....Hodně síly přeje Marcela
ruzenka: já to tak prostě mám, pokud mne někdo zradí a je jedno jestli partner nebo kamarádka, tak už mu prostě nemůžu věřit...blbý je, když se to stane po 20 letech manželství, jako u nás...to je pak velká rána, která se bude hodně dlouho hojit ,jestli vůbec někdy se to zahojí
