Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Četla jsem už hodně článků, i slyšela vyprávět kamarádky a kolegyně na téma „mamánek“. Vždycky mi to připadalo úsměvné, protože jsem si říkala, že si každá něco přidá a přibarví, aby byl výsledek co nejvíc šokující. Byla jsem přesvědčená, že žádný takový muž nemůže ve skutečnosti existovat.

Teď si však nejsem jistá, jestli jsem přesně na takového mamánka nenarazila.

Mám přítele, zatím spolu nebydlíme, ale velice často se vídáme. Je mu 27 let, mně 25. Chodíme spolu asi tři měsíce a musím říct, že si opravdu hodně rozumíme. Trochu mne však zaráží jedna věc. Jeho závislost na své rodině. Už dva roky sice bydlí sám v pronájmu, což považuji za plus. Chlap v jeho věku obývající dětský pokojík v bytě rodičů by mi připadal podezřelý.

Jenže přítelovo samostatné bydlení je jen jedna strana mince. On je totiž samostatný jen na oko. Ve skutečnosti to vypadá tak, že mu maminka chodí jednou týdně uklízet, odveze špinavé prádlo a za týden ho přiveze vyprané a vyžehlené. Dbá, aby měl doma vždy nakoupené základní potraviny, povléká mu postel, často se zastaví i uprostřed týdne s kastrůlkem… Navíc chodí přítel každý víkend v sobotu i v neděli k rodičům na oběd.

Připadá mi to divné. Rovněž žiji sama, s rodiči mám prima vztah, ale základní životní potřeby si řeším bez jejich pomoci. Jednou, dvakrát do měsíce zaskočím v neděli na oběd, občas si vyjdeme s mamkou jen tak posedět do kavárny.

Přístup maminky mého přítele i to, že on to zcela samozřejmě přijímá a připadá mu to normální, mne však zaráží. Několikrát jsem s ním na toto téma zavedla řeč a on na tom nevidí vůbec nic špatného.

Nerozumím tomu. Je dospělý, pracuje na celkem důležité pozici, rozhodně to není nějaký mamlas, který by se o sebe nedokázal postarat. Spíš je asi pohodlný a maminka, místo aby syna tak trochu ponechala svému osudu, kolem něj poskakuje jako kolem pětiletého drobečka.

Nechci dělat ukvapené závěry. Nakonec – ještě spolu nebydlíme a zatím nemáme nic takového ani v plánu. Známe se teprve krátce. Ale i tak by mne zajímal názor čtenářek. Připadá vám model, ve kterém můj přítel žije, normální? Nehrozí, že někdy v budoucnu, až budeme spolu, nám bude jeho maminka organizovat život a můj přítel na tom nebude vidět nic špatného, protože, jak často říká: Ona je moc hodná.