Chci, aby šla na potrat
Vážená redakce, řešil jsem svůj problém s kamarádkou, která mi dala na vás kontakt. Její názor se mi zdá neobjektivní, protože jí táhne pomalu na čtyřicítku a sama nemá děti. Myslím, že jí tikají biologické hodiny a podle toho také uvažuje. Navrhla mi, abych zkusil požádat o názor vaše čtenářky, jestli se bude shodovat, či nikoliv.
Je mi čtyřicet let, jsem svobodný a bezdětný. Děti jsem si vždycky moc přál. V práci jsem navázal vztah s kolegyní, se kterou jsme si dost blízcí. Ona je vdaná a má třináctiletou dceru. Po více než roční známosti jsem zjistil, že je v jiném stavu. Já bych o ni i o to dítě moc stál, jenže ona argumentuje tím, že nechce rozbít svoji rodinu. Radši namlouvá manželovi, že je dítě jeho, a chce ukončit vztah se mnou. Dokonce mi začala tvrdit, že já nejsem otec toho dítěte.
Připadá mi to jako největší sviňárna, co může ženská chlapovi udělat. Já o oba moc stojím a ona mě odvrhne jen kvůli rodině a odepře dítě vlastnímu otci. Proto jsem si řekl, ač to zní blbě, aby si to dítě raději nechala vzít, než aby mi ho upírala. O dítěti by přece měli rozhodovat oba jeho rodiče, ne jen matka. Já beru to, že malé dítě v případě rozvodu má zůstat u matky, protože ji prostě potřebuje víc než tátu, ale nelíbí se mi rozhodování o dítěti bez otce. Vždyť ta ženská si musí uvědomit, že bez něj by ho neměla. Potrat přežije, otázkou zůstane, jestli bude ještě schopná ty děti potom mít ale bude se trápit i ona, nejenom já. V tomhle jí to trápení přeju, možná vám to přijde hnusný, ale když se bude trápit skutečný otec, tak ať se trápí i matka. Měla si to uvědomit, než se mnou spala, věděla přece, že se mnou může otěhotnět. Jsme v tom oba napůl, nechci shazovat vinu jen na ni, ale nemůže přece odebírat otci jeho práva. Nejsme jen dárci spermií, ale ženy na tohle dost hřeší. Je to smutné, ony mají jistotu, chlap má smůlu. Pak se ale někdy nedivím, když muži zacházejí se ženami dost hrubě, když jim to ženy dokáží „osolit“ jinak.
Kamarádka mi říkala, že ona má výhradní právo rozhodnout, zda si dítě nechá a koho uvede do rodného listu. Já jsem názoru, že toto právo veta nemá a biologický otec by měl mít na rozhodování o dítěti stejné právo jako matka. Kamarádka tvrdí, že mi nejde o ni a o dítě, ale o pomstu. Já říkám, že mi jde o spravedlnost. Všichni kamarádi stojí za mým názorem, zajímalo by mě tedy, jak byste takovouto situaci řešily vy, kdybyste byly v roli těhotné ženy.
Děkuji
21.5.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 258 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Chci, aby šla na potrat
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
No kamarádka měla na VŠ genitiku. Krevní skupina a krevní skupina......................................................................................
Někteří dokonce zjistili, že jejich otec 
není jejich. No, hezké. Tak bych se to určitě dozvědět nechtěla
majucha: Vždyť říkám, jak píše Vašek. 
monia: na to ti odpovím jednoduše. Protože já mít dítě nechci.
(To o hodinách je jeho dojem, nikoliv můj)
kdyz odbocim od morálky, rodiny, deti a velkych temat ciste k jakési statistice, tak je podle me daleko daleko vyssi sance, ze je dite manzelovo. prece jen ve dlouhodobem vztahu spolu lidi spi relativne casto, prumer rika asi 10krat za mesic a relativne rovnomerne rozlozene, takze je daleko vyssi sance trefit se do ovulace bez nejake zvlastni snahy. a na druhou stranu - jak casto ma cas na milence zamestnana zena s praci, manzelem a pubertakem? dvakrat za mesic? ctyrikrat? sem tam?
no to je jen takova volna uvaha
Vevero, nevím, já se dozvědět že dítě které vychovávám (mám dvě děti) není moje ale je někoho jiného (u žen to dost dobře nejde ale už i záměna v porodnici se stala) tak nevím, ráda ho budu mít do smrti ale ten "osten" toho že není moje by vztah k němu asi změnil. Nevím, hlavně znám dva muže, kteří se dozvěděli že dítě není jejich až později (jeden už jako rozvedený) a zametlo to s nimi hodně. To není malá "provozní" lež, to je dost velký podraz .
No pokud už manžel ví , že je těhotná a domnívá se, že je to jeho dítě, tak mu asi těžko vysvětlí, proč chce jít na potrat, aniž by mu zase musela lhát, že se třeba dítě špatně vyvíjí apod., takže bude zase žít s jinou lží.
Spousta mužů vychovává cizí děti dobrovolně, nechat ho přitom , když je 50% šance, že to je pravda, mi přijde jako nejmenší zlo. A když už j e dítě na světě, máme ho rádi proto, jaké je, ne? Nebo někdo úpně změní vztah k dítěti proto, že se najednou dozví, že není jeho?
aluskas: to je typické pro dnešní dobu, že amorálnost nevěry a důležitost manželství už nikdo nevnímá. Hlavně že máme právo na štěstí a lásku a podobné kecy...
ups! 
nemyslela som, ze to bude teke dlhe pardon
aluskas: vies, ale ONA isla do druhe vztahu, pricom uz jeden vztah mala...mozno si nemyslela, ze sa z toho stane dlhsi vztah, mozno to brala len ako ulet, na to nezalezi...nieco jej doma chybalo, preco sa rozhodla riskovat svoje manzelstvo a hladat to niekde inde...od sameho zaciatku nebola uprimna ani k sebe, ani k manzelovi ani k milencovi...
nesuhlasim s jej konanim a zmyslanim, som absolutne proti...
o problemoch sa ma diskutovat a haldat na ne riesenia, nie nechat ich zamknute v krini a mysliet si, ze jedneho dna zmiznu a hladt to co mi chyba u niekoho ineho...
ako som uz napisala nizsie, ja by som v takejto situacii volila interupciu...takto by som zila "len" s neprijemnym pocitom, ze som zabila dietatko, ktore podla vsetkeho vzniklo z lasky...ublizila by som najviac sebe - z tej psychickej stranky... zachranila by som rodinu...sice by sa jedneho dna mohli dozvediet, ze som bola neverna, ale mohlo by utiec vela casu a bolelo by to menej...da sa to zahrat do outu.....lenze ked sa prevali, ze to dieta nemsi byt manzelove, to uz nikdy do outu nezahram, na 90% znicim rodinu, seba, na dosledky, ktore z toho plynu na toto dieta ani nemyslim...to ze som uz pred tym znicila Vaclava o tom ani nehovorim....
tak ako pises, Vaclava mi je luto, nemoze nic robit...iba ist za jej manzelom a vsetko mu povedat...co zas ale nic nevyriesi, len vyvola paniku a ohen v jednej rodine... nech urobi cokolvek, nikdy z tejto bitky nevyjde ako hrdina...moj kamarat ma na toto jedno slovenu hracku: nuz co, vy zeny mate kluce od miesacky...a v tom ma uplnu pravdu...v tomto pripade je sef milenka, ako sa rozhodne tak bude...Vaclav jej to moze skomplikovat, ale ak k nej niekedy nieco citil, nespravi to, lebo ked hnev a bolest pominie, bolelo by ho jeho vlastne konanie
toto je situacia, kedy sa neda najst optimalne riesene, aby bola koza cela a vlk syty...vzdy niekto na to doplati... treba najst take riesenie, kedy bude trpiet co najmenej ludi...a hlavne si milenka musi uvedomit, co od zivota chce...nejake pomyselne trestanie vinnika nic nevyriesi - i ked trest by si zasluzila, lebo ublizila vsetkym ludom vokol seba, na ktorych jej podla vsetkeho zalezalo
To co píšeš je sice pravda, ale žít celý život v přetvářce vůči svému manželovi, který bude možná vychovávat cizí dítě v domnění,že je jeho....
Ale tohle je každého věc.
Jen Václav je v tomto celém bohužel jen loutka, která prakticky nemůže dělat skoro nic.
To co píšeš je sice pravda, ale žít celý život v přetvářce vůči svému manželovi, který bude možná vychovávat cizí dítě v domnění,že je jeho....
Ale tohle je každého věc.
Jen Václav je v tomto celém bohužel jen loutka, která prakticky nemůže dělat skoro nic.
aluskas: a este nieco, ak v obdobi ovulacie spala s manzelom aj s milencom (co zeny zvyknu robit, aby sa muz neohradil, ved sme spolu nespali dva mesiace, ako to ze si tehtona) ani jeden z potencionalnych darcov spermie nemozu vediet, kto je biologickym otcom... a ak ej nim naozaj manzel, co potom? rozbit rodinu? len preto, ze ej spravne priznat sa? prizannie k nevere je len ulahcenie svedomia, nie trest pre nevernika
aluskas: podla moralnych zasad by to spravit mala...ale nemyslim si, ze je to riesenie na problem...aj psycholog tvrdi, ze ak niekto podviedol manzela, neche sa s nim rozist, tka ma o svojej nevere môcat, pretoze ak sa mu prizna s prehreskom, tak len ulavi svojmu svdomiu ale nic nevyriesis, pretoze sa zacne trapit manzel...v tomto pripade by ohrozila celu rodinu, jej rozpad...mozno rpave to tehotenstvo ju prebudilo z nejakeho zamilovaneho osialu a vratila sa do reality....
ak sa rozhodne nechat si dietat, nemala by manzelovi nic hovorit...
chybu urcite spravila, mozno si ani enuvedomovala ako to cele moze skoncit...ale potrestana bude az do konca zivota ci uz si dietat necha alebo nie...ved zit s pocitom, ze neviem koho je to dieta, ci muzove alebo milencove, to asi nie je lahke..a este k tomu bat sa, ze sa tento vztah s Vaclavom prevali, co je viac nez pravdepodobne, ak dieta bude naozaj Vaclavove, pretoze zijuci dokaz ju moze usvedcit.
Však ona opouštět rodinu nemusí. Ale dopustila se obrovské chyby, podvedla manžela a pravděpodobně čeká dítě s jiným mužem. Měla by být natolik morální, aby se k tomu postavila čelem. Přiznala manželovi nevěru (otázka je, jak se k tomu její manžel postaví, ale na to měla myslet dříve) a budoucímu dítěti přiznala pravého otce.
Co si navařila, měla by si sníst.
Lady L: ale podváděla snad ona přítelkyně, ne? Pan Václav vztah nemá takže nikoho nemůže podvádět.
