Nevěra je prý normální. To jsem asi blázen.
.jpg)
Před třemi týdny jsem přišla na to, že mi manžel zahýbá s jakousi mladinkou slepičkou od nich z práce. Nějak se z toho nemůžu vzpamatovat a řeším, jak se zachovat. O tom, že „vím“, jsem manželovi dosud neřekla, i když mne teda jazyk svrbí opravdu hodně.
Jsme spolu už skoro třicet let, brali jsme se, když nám oběma bylo sotva dvacet. Samozřejmě, že hlavním motivem ke svatbě bylo mé těhotenství, muž krátce poté narukoval na dva roky na vojnu. Tehdy jsme nebyli žádná výjimka, takhle to chodilo u více párů.
První dva roky jsem tedy bydlela stále u rodičů i s miminem, po manželově návratu z vojny se mu podařilo terno – získal podnikový byt, do kterého jsme se nastěhovali a v dalších pěti letech se nám narodily ještě dvě děti. Všechny už jsou v současné době dospělé a osamostatněné, nejstarší dcera z nás už dokonce udělala babičku s dědou.
Manželství jsem měli vcelku pěkné. Takové normální, řekla bych. Práce, děti, občas nějaký výlet, dovolená. Peněz na rozhazování jsme moc neměli, ale taky jsme si nežili vyloženě špatně.
Když nám začaly děti postupně vylétat z hnízda, ubývalo povinností a starostí, což se mi začalo velice líbit. Těšila jsem se, že budeme mít s mužem konečně víc času na sebe a vyloženě jsem si pochvalovala, že bylo nakonec dobře, když jsme měli děti tak brzy, protože jsme pořád ještě dostatečně mladí, abychom si mohli společně užívat znovunabyté volnosti.
Bohužel, manžel si to asi vyložil po svém a ve svých padesáti letech ho patrně postihlo to, čemu se říká druhá míza. Když jsem byla před třemi týdny zcela náhodným a neviděným svědkem jeho intimního chování s tou mladou kočičkou, která se po něm vinula jako liána a nebylo pochyb, že je to oboustranné, krve by se ve mně nedořezal. Měla jsem pocit, jako by se mi celý dosavadní život sesypal jako domeček z karet.
.jpg)
Není mi lehko, mám na něj vztek, cítím se podvedená. A to vlastně taky jsem. Přesto vidím, jak je těžké udělat nějaký zásadní a razantní krok. Bojím se, že by ode mne odešel. A to nechci, přes všechny nedostatky je to fajn chlap. A tak jsem mu zatím nic neřekla, dusím to v sobě a doma každý den sehrávám vynikající herecké etudy, aby nic nepoznal.
Svěřila jsem se jen svým kamarádkám, s nimiž se už drahně let pravidelně setkáváme u vínečka a víme o sobě úplně všechno. Dvě mi radí manželovi všechno vysypat a dát mu nůž na krk, druhé dvě zastávají opačný názor. Tvrdí, že jedna nevěra nic neznamená, že dneska se na to už tak tragicky nehledí jako dřív. Prý mám být trpělivá a nechat muže vyblbnout, určitě to nebude mít dlouhého trvání.
A já nevím. Co je správně? Dělat a tvářit se jakoby nic, vařit mu, prát a žehlit košile, aby v nich pak oslňoval nějakou sotva vylízlou slečinku, nebo ho postavit před hotovou věc a nemilosrdně mu všechno napálit přímo do obličeje zároveň s nožem na krk, ať si tedy vybere?
Co byste dělaly na mém místě? Nebo si taky myslíte, že z nějaké hloupé nevěry se nestřílí a mám to nechat plavat? Jenže copak to jde, tvářit se v tak zásadní věci jakože se vlastně nic neděje?
21.9.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 194 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Nevěra je prý normální. To jsem asi blázen.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Já se svou mentalitou bych asi vypěnila. Můj partner má občas taky úlety kdy se před mýma očima válí po polonahé sousedce v bazénu a říká tomu blbnutí. Ale běda kdybych to udělala já. Hned bych měla sbaleno a hybaj z baráku. Taky přemýšlím jak ho potrestám. Zkusila bych nahrát to samé. Našla nějakého fešáka, vysvětlila mu jak se věci mají a přemluvila ho k pomstě manželovi. Kdyby viděl že se po mě plazí chlap jak liána tak by se probral. Oni totiž chlapy strašně neradi když jim cizí chlap sahá na majeteček co je jen jejich. A až by měl řeči tak bych mu vpálila že vím o jeho pipině. Je to jen rada jak bych to udělala já.
Nikdo nás to neučil,ale měli bychom se v manželství nejenom starat o rodinu (manžel a děti),ale hlavně pracovat na svém rozvoji nejenom sebe,ale i manžela a na rozvoji vztahů mezi sebou.Měli bychom mít,v zájmu svého rozvoje,i čas na nějakého osobního koníčka.Vaše děti odešli a žijí svůj život,manžel si našel jiného koníčka,dokazuje si,že je ještě někde důležitý.Vás má "jistou".Sedněte si,popřemýšlejte nad sebou,co vás skutečně baví a co by jste chtěla skutečně ještě udělat.A jděte za tím.Třeba na výlety do přírody,nebo nějaké cvičení,nebo nějaký kurz?Záleží na vás,změna je život a obohatí vás.Držím palce.Hana
při představě, že ho můj 
strčil do nějaký jiný a já o tom vim, se mi chce zvracet. nedokázala bych se na něj upřímně zasmát, dát mu pusu atd. ale to je moje povaha, třeba až k tomu dojde (snad ne), zachovám se jinak. rozhodně bych mu řekla, že vim a co jako hodlá do budoucna dělat se mnou. ať se vyjádří
pavlina: u tech unavenejch workoholiku ( co vecne vekuv vidim u nas v praci ja)? .. naprosto verohodna
.jpeg)
Stanik - 21.9.2010 15:38 - naprosto s tebou souhlasím
Nejistota a ne se už předem bát,že by proboha mohl odejít k jiné, no tak až si jde,já bych ho rozhodně nedržela. Chlapa za každou cenu? Proč?
Dámi prominou,ale z některých příspěvků ten strach úplně čouhá, raději budu držet hubu a krok,jen aby neodešel. Ale on, když bude opravdu chtít odejít,stejně odejde.
Já bych si teda chtěla situaci vyjasnit jned a ne se nervovat a trhat kopetinu - odejde,neodejde,odeje.....
.jpg)
sharon: Nejde o to, že bych si fandila - dělám si trochu srandu. jde o to, že to prostě neovlivním. Vím jen, že můj muž má ke mně úctu a kdyby něco, nedozvím se nic. Navíc ho stálo dost úsilí, než mě získal. A o tom to je. Žena by neměla dát svoji kůži lacino. když si něco vybojuje, má to pro něho hodnotu. Bohužel, mnoho žen je dnes laciné zboží - dostupné ihned a ještě zří štěstím, že konečně někoho sehnaly - a to je vražedné
Sofffie: to není teorie, to je přístup. Mně zase přijde naivní, vymýšlet metody, jak tomu zabránit, lézt chlapovi do zadku a dělat mu služku a matraci, kdykoli jemu se zamane, aby náhodou nešel někam jinam, a tím způsobit jedině to, že ho začne ten hadr na podlahu nudit a najde si nějakou náročnou frajli, u které nemá nic jisté.
Daleko účinnější je, když ví, že jeho žena se bez něho v nejhorším taky neoběsí
Stanik:
mne zkrátka viagra v 50 nepripadá věrohodná 
evropka: Máš veliký štěstí. Gratuluju.
A Marcelo, neboj, klidně ještě můžeš někoho kvalitního potkat. I v tomhle věku
Marcelo,
je tu několik obrovských výhod:
Manželka ví, manžel neví, že ona ví.
Manžel není rozhodnut odejít-kdyby byl, již by odešel.
Vztah v práci se nedá utajit-dříve či později to tam praskne.
Manželství je dlouhodobé a asi celkem spokojené-ze zaběhnutého a fungujícího se hned tak neodchází.
Manžel se doma nepřiznal, ani chování nezměnil-asi zatím nejde o nic vážnějšího.
Manželka má rozum-ví, že hodně záleží na ní. Nelze zabránit, aby muž někoho neměl, ale lze ovlivnit to, zda odejde či ne.
Jak tu správně bylo podotknuto, scény, vyčítání, sledování, roztrubování po širším příbuzenstvu, nůž na krk atd by jej mohlo přimět k rozhodnutí, které by pro manželku nemuselo být příjemné. Ostatně manželka nikam nespěchá...klidně si může dopřát koníčky a tím tedy manželovi více volna, aby se vztah urychlil, čím více budou mít ti dva na sebe času, tím spíše poměr vyšumí a nějak vykrystalizuje. Ano, k manželovi být milá, ale nikoli poddajná a ustupující, mít své korunky pod zámkem a společné pod dohledem, umožnit si využití času pro sebe žádoucím způsobem - tj, zhubnout, sportovat, objevit se občas v práci...ale hlavně - být v pohodě a dobré náladě! Žádné klacky pod nohy, manželka je dáma! Má v ruce trumfy, je-li chytrá. A občas překvapit-přijít domů dříve, jít na pracovní akci jako doprovod, změnit program na víkend...JÁ VÍM, PEPO, ŽE JSME MĚLI JET K NAŠIM AŽ ZA TÝDEN, ALE VČERA VOLALI POZDĚ, NESTIHLA JSEM TI TO ŘÍCT, NEMOHL BYS TU AKCI S KLUKAMA Z PRÁCE O TÝDEN ODLOŽIT? Neulehčovat mu to!
.jpg)
Sofffie:
pavlina:
docitala si to opravdu dukladne? to bylo v rmaci pomsty... a mlade prci muze rict.. ze ma o muze strach, ze si tou viagrou co vecne kvuli ni ( mlade polyka strasne huntuje cevni system a srce
Stanik:
ted jsem se dočetla až k začátku příspěvků
- 50ti letý dědouš s viagrou - koukám, že opravdu všechno je relativní - počkej až bude padesát tomu tvýmu a pak mu to zkus říct - v lepším případě se tomu spolu zasmějete
.jpg)
sharon:
sharon:
