Můj partner nemá tzv. „vyřešenou minulost“
Jsem rozvedená se dvěma dětmi, 12 a 10 let. Před rokem jsem se seznámila s mužem, rovněž rozvedeným, který má z prvního manželství šestnáctiletou dceru. Od počátku jsem věděla, do čeho jdu, bylo mi jasné, že stejně jako se on věnuje mým dětem a zabezpečuje je, je i na mně, abych Sandru (tak se jeho dcera jmenuje) přijala k nám do rodiny. Vzhledem k tomu, že žije se svou matkou, tráví u nás každý sudý víkend, půlku prázdnin a na střídačku všechny svátky.
Co se týká vzájemných vztahů, myslím, že je vše v pořádku. Mé děti se se Sandrou celkem v pohodě shodly, i ona s nimi, bez problémů přijaly i mého přítele a on se k nim chová moc pěkně. Na první pohled idyla.
Jenže ono to tak úplně není. Přítelova bývalá žena žije s dcerou sama, pokud vím, nemá ani žádnou známost. A nějak nechce pochopit, že její bývalý manžel je skutečně bývalý a pokud má k někomu povinnosti, tak jen vůči dceři a ty si plní na sto procent. Jeho bývalka má však pocit, že je povinen jí v různých situacích pomáhat a patřičně se stará, aby to bylo co nejčastěji.
Několikrát v týdnu mu volá, že potřebuje něco opravit, někam odvézt, s čímsi poradit. Mirek tak u ní tráví poměrně dost času, samozřejmě na náš úkor. Vždycky mi jen zavolá z práce, že přijde později, protože musí zajet k bývalé ženě a s něčím jí pomoci. Kdyby to bylo jednou za čas, neřekla bych ani slovo, ale ono se to stává minimálně jednou týdně, někdy až třikrát.
Po nějaké době jsem to už nevydržela a Mirkovi řekla, že se mi to přestává líbit, že nepovažuji za normální, aby bývalá žena tolik visela na svém manželovi a aby on vždy všechny její rozmary vyslyšel. Vyslovila jsem i podezření, že si všechny ty karamboly a nutnosti vymýšlí, jen aby měla záminku a dostala ho alespoň na chvíli k sobě domů.
Mirek se poměrně tvrdě a důrazně ohradil, že je to žena, se kterou prožil 13 let života, má s ní dceru a cítí jako povinnost jí pomoci, když se ocitne v situaci, kdy to potřebuje. Z mé strany se podle něj jedná čistě o žárlivost, ale prý je neopodstatněná, citově to má s bývalou už vyřešené a vrátit by se k ní skutečně nechtěl.
Přiznávám, že žárlivost tam z mé strany je a ne malá. Opravdu mám strach, že mi ona mého přítele odloudí. Nesla bych to velmi těžce, mám ho moc ráda, i mé děti si na něj hodně zvykly a bylo by pro ně hrozné, kdyby podruhé ve svém krátkém životě měly zažívat odchod někoho z rodiny. Jejich otec od nás totiž odešel doslova ze dne na den, když mi oznámil, že už dva roky má milenku a už to nechce tajit. Hned poté se sbalil a na mně bylo, abych to nějak vysvětlila dětem.
Snažila jsem se Mirka přesvědčit, aby na mne bral trochu ohled, jemu by přece taky nebylo příjemné, kdybych několikrát v týdnu odcházela za bývalým manželem pokaždé, kdy by mi fňuknul do telefonu. Podle něj je tohle něco jiného. Ona je žena a je sama a je na něm, aby jí byl oporou, když něco potřebuje.
Máme kolem toho dost velké neshody. Já se snažím to nějak překousnout, ale moc mi to nejde a občas prostě vyletím. On se cítí dotčený a označuje mne za přehnaně žárlivou a majetnickou. Co si o tom myslíte? Jsem v právu já, nebo ona? Připadá vám chování mého přítele normální, nebo bych měla být obezřetná?
12.10.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 153 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Můj partner nemá tzv. „vyřešenou minulost“
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Mám to samé už dvacet let. Naposledy před dvěma dny mi partner oznámil, že jeho bývalá potřebuje přezout auto jestli by mi tedy nevadilo, že by seděla u nás a já jí dělala společnost, zatím co on bude přezouvat gumy. Už mi bouchly saze a řekla jsem že to by mi rozhodně vadilo. A vůbec, že mi vadí už dvacet let, že se jeho bývalá neustále cpe pod jakoukoliv záminkou k nám. Nedávno dokonce zahlásila, že mi přenechala svého bývalého. Chlapi jsou asi v tomhle debilové a děsně jim vyhovuje vymlouvat se, že mají s někým děti. Děti mého partnera už jsou dospělé, já je měla na krku celé roky, zatím co si partner odjel do práce. Neměl na ně čas a strkal je na krk mě a dodnes slyším to samé co ty....mám s ní děti, slušně mě požádala tak proč bych nevyhověl. Oni jsou tak trochu na hlavu. Vždycky je pro ně vzácnější ta žena, která je opustila. Nenech si to líbit, dopadneš blbě jako já. Já už dnes řeším odchod od partnera a i kdyby se dělo cokoliv je mi to jedno.....celé roky mi do života cpal svou bývalou a celou svou zlou rodinu a dneska mám ze života peklo a dvacet let hnusných vzpomínek.
Pokud partner ví, že současné partnerce vadí časté návštěvy ex a nesnaží se nějak vyřešit pro dobro všech zůčastněných, myslím si, že pak ten vztah není až tak vážný pro něj
.gif)
Lujza: většina z nás tady se shodla na tom, že by nám vadilo, kdyby přítel chodil 3x týdně pomáhat bývalé manželce. Sice nejsem rozvedená, ale nemyslím si, že je tak neobvyklé, aby se k sobě lidi i po rozvodu chovali slušně. Když mají děti, tak spolu musí komunikovat a v zájmu všech je, aby to bylo nějakou přijatelnou formou. Pokud s někým žiju x let, tak nevymažu všechno co jsme spolu prožili. Takže chápu, že k sobě něco cítí, i když se rozvedli
jsem taky rozvedená , mám přítele a vychováváme mnoho let společně naše děti. Nedokážu si představit, že by mi odbíhal za svou bývalou manželkou. Naštěstí pro mě, jí tolik nenávidí, že ji pomale nechce brát ani telefon a to volá zcela vyjímečně. Já už bývalého manžela nemám, takže z mé strany mám klid. Nevím, co bych ti poradila, protože z tvé pozice je to určitě nepříjemné a nechápu, jak se může takhle chovat. Málokterý rozvedený pár se k sobě takhle chová. Většinou se po rozvodu nenávidí a u tvého přítele je to naopak. Pokud by mu na ní nezáleželo, tak by ji asi nepomáhal, Chovala bych se asi stejně jako ty a asi bych si s ním promluvila, že to co dělá není normální, ikdyž on to asi nepochopí. Podle toho jak to popisuješ to vypadá, jak kdyby k ní ještě něco cítil. Kdyby tě tak moc miloval, tak by byl stále s tebou a neodbíhal k ní. Držím ti palce
Jarča*: no a pokud nema.. tak ji to presne rikat a bude po pr.
Jarča*: 
krásně napsané
Stanik: peníze na výpomoc by jí dávat mohl, pokud na to má
Stanik: hm, tak to bych radši s těmi dětmi byla sama. O peníze nejde, ty on stejně dává bývalce formou alimentů, které v dnešní době nejsou malé, a s tím musí počítat každá ženská, která jde do vztahu s rozvedeným chlapem. Ale tady jde spíš o priority, které by si každý měl ujasnit. Jestli ty bys byla tolerantní, že by ti nevadilo, že tvůj partner dělí čas mezi tebe a bývalku, jsi svým způsobem dobrá, ale my jsme se tu většina shodly, že by nám to vadilo
Jarča*: no je fakt, ze ja byt tim chlapem.. zaridim si to proste tak, aby neremcala...neboli - zacnu delat "prescasy"...nebo to udelam tak, ze te byvale halt tu vypomoc zaplatim.. ale otazka je, zda by Dita nesilela i tak.. ale jestli jdi jde, jak nematerialiticky rika o ten cas.. nemely by ji penize daven byvalce vadit
Stanik: já mám jednoho takového doma
Teda, teď už se ty děti živí samy. Ale ty tu děláš z ženských s dětmi pijavice, které jsou šťastné, že se někomu mohly pověsit na krk, a z chlapů hrdiny, kteří jsou ochotni s nimi být, ale na druhou stranu mají nárok dělat si co chtějí. Představ si, že i ten chlap je třebas spokojený, že má zázemí. A dokonce může mít rád i ty "cizí" děti. Souhlasím s tebou, že chlapi mají rádi klid, ale tak by se o to taky měl přičinit... A jestliže se jednou rozvedl, přestal být pro bývalku partner, mockrát tu zaznělo, že nejde o to nepomoct jí při výjimečných příležitostech, ale jak jsem už psala, odtud-potud.
Stanik: Ale ne, dítě není postižení, chlapi ty děti tak neprožívaj, dokážou být daleko víc nad věcí,to daleko víc vadí novým partnerkám děti jejich nových chlapů
Naopak ženská s dětma by měla být daleko náročnější a najít si partnera takového, aby ten vztah byl pro ni oporou a ne stresem. Takže ne přivírat oči, ale naopak monitorovat nedostatky, aby věděla, do čeho jde.
Stanik: přimhouřit oči může, ale tady by je musela úplně zavřít, být slepá a vyjadřovat vděčnost za to, že s ní pán bydlí.
Stanik: ale vždyť mu nikdo neupírá, že se nestará o děti v nové rodině, ale jeho partnerka taky přijala jeho dceru a funguje to tam a kromě toho snad se Dita stará i o něj, jejich společnou domácnost, ne? Tady jde o to, že buď se nemůže rozhodnout a nebo se nechá využívat.
Jarča*: no podle me jo... vis jak , vidim to u kamosek.. chlapi se staraji proste o svoje deck aa zensky zase o svoje... chid spolu, ale pro jistotu nebylid, protoze jsou tam trenice...
no a jetli Dituše našla nekoho, kdo ma rad jeji decka, mela by primhourit oci.. neb takovch blbisu, co zivi nevlastni deti je malo
Stanik: to myslíš vážně, že ženská má být ráda že je ráda, když se najde chlap, který je ochotný starat se s ní o děti? Takže má držet hubu a krok a být šťastná, že se vůbec někdo našel?
pardon, nějak se mi to zdvojilo
