Podvedl mne, chci se rozvést a prý nejsem normální
Jsem sedm let vdaná, máme pětiletou dceru. Naše manželství je takové normální, asi jako všude. Občas nějaká hádka, jinak celkem v pohodě. Alespoň to tak bylo do doby, než jsem zjistila, že mi byl manžel nevěrný.
Byl to pro mne dost velký šok, sama bych mu nikdy nedokázala zahnout, a že něco takového udělal on, se mnou hodně zamávalo. O jeho úletu jsem se dozvěděla od kamarádky, která to měla od svého manžela. Nejdřív jsem tomu nemohla uvěřit a manžela se na rovinu zeptala.
Nezapíral, přiznal se. Prý šlo o krátký románek, který už skončil. Bylo mu nepříjemné o tom mluvit, viděla jsem na něm, že ho to hodně štve. Ujišťoval mne, že šlo opravdu jen o jednu jedinou aféru, která trvala pár měsíců, a už skončila.
Pro mne to bylo jako studená sprcha. Představa, že takovou dobu udržoval mimomanželský styk s jinou ženou a každý den se ke mně vracel a choval se, jakoby nic, je strašná. Úplně jsem mu přestala věřit. Poté, co jsem se to dozvěděla a on mi to potvrdil, jsem s ním přestala spát, vztahy mezi námi výrazně ochladly.
Myslela jsem, že to časem přejde a nějak se s tím srovnám. Ale nestalo se. Už je to víc než tři čtvrtě roku a ve mně je to zklamání stále hodně silně uložené a nedokážu mu odpustit. Říkám si, že selhal jednou, selže i podruhé a já budu za pitomou puťku.
Před dvěma týdny jsem se rozhodla, že se s ním rozvedu. Prostě už nedokážu žít s člověkem, který mne tak moc zklamal a nemůžu mu už věřit. Svým úletem totálně zničil to, co jsme společně budovali, a já se s tím nedokážu vyrovnat.
Moje žádost o rozvod ho samozřejmě šokovala, snažil se mne přesvědčit, ať se neunáhluji. Oznámil to i oběma rodičům a společným přátelům, které pravděpodobně nějak zmanipuloval, protože mi všichni promlouvají do duše a volají po mé odpovědnosti k dceři a rodině. Mou žádost o rozvod z důvodu manželovy nevěry považují za přitaženou za vlasy, podle nich bych se přes to měla přenést a nepitvat to pořád dokola. Několikrát jsem zaslechla i názor, že chlapi to tak prostě mají, že si rádi užijí bokem.
Připadám si jako blázen, najednou se to otočilo proti mně, přitom jsem to nebyla já, kdo zklamal, lhal a podváděl. Já jsem vždycky dělala všechno pro rodinu, starala se, snažila se být dobrou manželkou. A teď jsem ta, která je označena za rozbíječe rodiny a za viníka toho všeho.
Připadá vám takový přístup normální? Podpořit mne dokázala jen jedna kamarádka, ta, od které jsem se tu zprávu dozvěděla. Jinak stojí všichni proti mně. Opravdu je žena povinna nechat si v zájmu zachování rodiny od partnera všechno líbit? Nedbat na své pocity? Odpustit, i když to sama vnitřně necítí? Já jsem si svého muže přestala vážit, zhnusil se mi, nechci s ním už být. Jestli chce mít manželství, kde si bude ještě zanášet bokem, tak ať si ho má, ale s ženou, která mu to bude bez problémů tolerovat. Já taková nejsem a změnit svůj postoj nedokážu.
Jaký je váš názor? Taky vám připadá má žádost o rozvod v tomto případě unáhlená, nebo mne chápete a zachovaly byste se stejně? A pokud ne, co byste dělaly na mém místě?
11.3.2011 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 229 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
- Manželská krize po patnácti letech. Nejraději bych se rozvedla.
- Opustil mne kvůli mladší ženě a teď se chce vrátit
- Rozvádíme se. Prý bude usilovat o střídavou péči.
Diskuse ke článku - Podvedl mne, chci se rozvést a prý nejsem normální
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Petro, pokud ti rodiče ( tvoje nebo jeho) přesvědčují, že není normální chtít po nevěře rozvod, tak si udělejte pěkný nedělní oběd. A po obídku, ať ti povypráví, jak tatínek podvedl maminku a tchán tchyňku a jak to řešili. A ono se ukáže, zda jsou to jen kecy nebo jsou tak tolerantní i uvnitř.
I kamarádů bych se ptala: A u vás se nevěra řešila jak? A v posteli už dobrý, nehnusí se ti?
Pokud to psychicky nezvládáš, nemá cenu se přemáhat. Ztrácíš svůj čas s někým, kdo si chce zachovat pohodlí a navíc ani zatím moc nebojoval, že? Pokud by chtěl vztah zachovat, neběžel by za rodiči a kamarády, ale pozval by tě na véču a vymyslel by třeba manželskou poradu.
Jo a ještě je dobrý se ptát: A po jaké době je ode mne vhodné mu taky nasadit parohy? - otázka pro tchyni nebo tchána až budou chytře radit. Ať žije jednostranný tolerance, 
Před svatbou se těžko dají probírat témata jako nevěra. "Miláčku, kdybys mi byl nevěrný, tak Tě zabiju". Pak je miláček nevěrný, ženě se zhroutí svět a spíš myslí, jak zabít sebe...Přeháním, ale dopředu se to nikdy nemůže odhadnout - jaký ten druhý bude, jak se bude chovat, jak se budu v krizi chovat já...
Já jsem svému manželovi věřila na 1000% a přesto mě podvedl. Nedá se to předvídat...
Verera: ovšem názory pro společný život neslučitelné si jaksi měli ti dva vzájemně vyjasnit PŘED svatbou a pořízením potomka. Teď, 7 let po svatbě, s pětiletým dítětem, mají celkem dost argumentů k tomu, aby ty názory přehodnotili. Oba. To je v životě běžná věc, přehodnocovat názory, an člověk získá životní zkušenosti a jiné výchozí pozice, než jaké měl coby sotva opeřené mládě. Jistě, harém je příklad z odlišného prostředí, nicméně tím je pouze dokumentováno, že nevěra je odsouzeníhodná a neodpustitelná jen tehdy, je-li to součást dohody mezi lidmi, že tady a teď taková bude. Není to univerzální pravidlo platné pro lidstvo jako takové, a tedy je možno nad tím zaujmout různá stanoviska. 
Třeba i takové, že jako jedna vlaštovička jaro nedělá, tak jedna milenka nemusí nutně znamenat rozvrat manželství.
Almega: No to si nemyslím. Kdyby byla Petra jedna z harému, tak by od začátku věděla o co jde a počítala s tím. Od malička by žila v prostředí, kde to tak chodí, takže by jí to připadalo normální a správné.
Jenže ona žije tady a šla do manželství s úplně jinými představami, které jí manžel nevyvrátil předem.
Jo, někdo je nevěrný, někdo pije, někdo krade, někdo sem tam někoho zabije, to se stává. Ale každé má nastavené určité hranice, co je schopen ještě akceptovat jako přijatelné chování partnera, co dokáže tolerovat, co už ne.
Zatímco někomu nevadí manželovy milenky, hlavně že se zase vrací zpět, pro někoho je nepřijatelná i jedna . Prostě mají názory, které jsou pro společný život neslučitelné, pak to asi nemá smysl.
Představte si,že Petra je jedna žena z harému ,kde je více žen...Na vše by se dívala úplně jinak....Připadalo by jí normální,že její muž s ní nespí každý den,ale podle rozvrhu...A s druhými ženami by taky nějak musela vycházet...Tím chci jen naznačit,že co je u nás ,jinde je jinak....Muži jsou nevěrní,a jak jsem už dole psala,tak se s tím musí do určité míry počítat....
Ještě jeden můj postřeh. Můj manžel se po "návratu" od milenky vůbec neomluvil, jen řekl, že uděláme tlustou čáru a začneme znovu. S "kamarádkou" se vídá dál, protože je to jeho kolegyně. Kdyby přišel s kytkou a upřímně si "sypal popel na hlavu", tak mu odpustím třeba vraždu. Ale takhle?
Petro, pořád si myslím, že ta tlustá čára se udělat může, ale s tím, že je to poslední šance. I u nás to tak je...
Já teda nevím, kde pořád berete to, že si sype popel na hlavu.
V tom článku je jen že to přiznala tvrdí, že už too skončilo a že oběhkl všechny příbuzné, aby jim vysvbětlil, že se rozvádět nechce a že to mají ženě nějak rozmluvit.
O tom, že by se omlouval, vysvětloval, snažil co nejvíc všechno napravit ani zmínka.
Může to být , ale nemusí. Na tom by pak taky mělo záviset Petřino rozhodnutí. Taky jí jen mohl odbýt s tím, že něco bylo , a le už skončilo, tak nemá smysl se o tom bavit a dělat z toho aféru a teď se snaží, aby u příbuzných byla ta špatná ona.
.jpg)
Nechtěla jsem se přidat do debaty, protože mám pocit, že Petra fakt neexistuje a je to vymyšlené...proč se neozve???
Ale je-li, tak mám dotaz...jak by to vypadalo, kdyby na ní se ""usmál"" jiný muž, měla vztah...tajila by to??
Vlastně ona néééé.Co tvoje existence, co dcera, asi jste movití, že vše házíš za hlavu a nehledáš řešení.
Nevím, ale dala bych vašemu vztahu ještě jednu šanci, pohovořila bych si s mužem.....je tvůj kamarád, máte vše řešit spolu....co jste si slibovali.....ale asi to nechceš slyšet....uražená ješitnost z tebe hovoří.
Léthé: ehm, ano, z vlastní opačné zkušenosti to tak je. Jakmile muž ochladne k manželce, tak už není na čem stavět...je to jen protahování agonie. Ve výsledku je ta co se doprošuje ta, co ztratí respekt a jde celej vztah do kytek. Mám to v přímém přenosu...nic hezkého to není a takové manželce doporučuju v rámci zachování dobrých vztahů pokus o důstojný a přátelský rozchod. Když se zachová jako DÁMA, tak bude chlap čumět...popř. se zamyslí a třeba si to i rozmyslí...kdo ví.
Milajska:
Při nejmenším pro začátek bych ho bacila do hlavy, s něčím tupím
, aby se vzpamatoval. Stavět zříceniny musí chtít oba. To, že on jen dohlíží na stavbu je málo. On byl nevěrný a on ochladl? Hm...podle mě a to nechci být ta co našeptává, ten vztah ještě pro něho neskončil...jinak by si již už dávno sypal popel na hlavu a snažil by se ti dělat, co ti na očích vidí. Tak se totiž chová chlap, pokud se mu přijde na nevěru, kvůli které neměl v úmyslu od rodiny a ženy odejít....alespoň tedy nějakou dobu. Opak je nepováženou.
Milajska: pokud to slyším takto podané...tak tobě bych ten rozvod doporučila
pokud on nechce nic, jen vyprat a uvařit a ze sebe nedává nic...nic nechce ani řešit...tak bych ho vypakovala
očividně tam ho vykopla i milenka...
sharon: tááák tak...možná že ses trefila. Bývá to tak...já to vlastně zažila na své kůži. Jak ta moje "kamarádka" mi kdysi našeptávala...ona si totiž myslela, že by se manžel se mnou určitě rozvedl, až já bych ztropila nějaké ty žárlivé scény a ona by měla volnou cestu. Jenže on si chtěl s ní jen užívat a ona byla prostě taková "Mařeno lehni", k dispozici pro všechny chlapi v nouzi...tak je to s nimi...tedy tak to alespoň bylo cca v létech 1978 až 1989. Třeba se od té doby rodí ti již jen věrní
.gif)
Rozarka74: bůhví, jestli ta manželova milenka není vlastně ta svělá kamarádka......
Nedá mi to - musím se Petry tak trošku zastat. Jsem na tom podobně. Nevěra manžela bolí i po 7 měsících, pořád mě dokáže rozbrečet pomyšlení na jeho nevěru. Manžel ochladl, najednou se nechce milovat, je mu jedno, co dělám, jak se mám...Že je pořád s námi je prý důkaz lásky. No, nevím...
Taky přemýšlím - rozvést se a ukončit svoje trápení? Nebo zachraňovat, ikdyž on nemá zájem? V manželské poradně jsem byla sama, on odmítl. S manželem debatujeme pořád dokola a k řešení jsme se nikdy nedostali.
Petro, je to těžké. Myslím, že ale stojí za to odpustit...
Rozarka74: 
viď...taky jsem říkala, co má ta kámoška za lubem...
