Nechci dělat mamahotel. Syn ani manžel to nechápou.
Máme pětatřicetiletého syna, který se před rokem rozvedl. Bývalé ženě a dceři nechal byt a přestěhoval se k nám. Jak říkal, je to jen dočasné, než si najde nějaký rozumný pronájem. Neměli jsme s tím s manželem problém, syn byl z rozvodu dost špatný, považovali jsme za správné ho podpořit.
V poslední době se mi však synův pobyt u nás začíná čím dál více zajídat. Zpočátku na něm bylo vidět, že je vděčný za poskytnutý azyl a snažil se zapojovat do prací v domácnosti, ale postupně si začal zvykat a nyní už bere vše jako samozřejmost. Bohužel, jediný, komu to vadí, jsem já, manžel v tom problém nevidí. Podle něj je úplně jedno, jestli vařím pro dva nebo pro tři, prádlo prý pere pračka a uklízet musím tak jako tak, ať je u nás syn, nebo ne.
Jistě, když se na to člověk dívá takhle, je to celkem logické. Ale mně to prostě vadí. Je mi pětapadesát let, vychovala jsem tři děti, teď si chci užívat svůj život a věnovat se vnoučatům. Navíc chodím do práce.
Stydím se za ty myšlenky, ale přiznávám, že mi syn u nás doma začíná čím dál více vadit. Veškerý servis bere jako samozřejmost. Pravda, přispívá do rozpočtu a platí také třetinu nájmu, ale asi má pocit, že si těmito příspěvky platí kompletní servis pradleny, kuchařky a uklízečky. Hlavně od začátku tohoto roku se jeho přístup rapidně změnil. Dříve se alespoň snažil. Teď už ne.
Neudělá doma vůbec nic, ostatně stejně, jako jeho otec. Ten je taky zvyklý chovat se jako když je doma jen na ozdobu. Jediný, kdo doma kolem všeho kmitá, jsem já a když se ozvu, koukají na mne oba dva jako bych spadla z višně a nechápou, o co mi jde. Jistě, domácí práce jsou většinou ženská záležitost, ale to neznamená, že budu dělat služku.
V současné době to cítím tak, že mám doma dva balvany. Bohatě by mi při tom stačil jen jeden v podobě manžela, o němž vím, že už se ve svých 
šedesáti letech asi nezmění.
Vypadá to u nás tak, že pánové se chovají jako šlechta. Neuklidí po sobě, neodnesou ani hrnek. Špinavé prádlo hážou v koupelně na zem vedle koše, aby je občas napadlo vzít vysavač nebo umýt nádobí, o tom se mi může leda zdát.
Už jsem měla se synem vážný rozhovor, řekla jsem mu, že takhle to nejde, že je dospělý a musí se o sebe postarat sám a že by mne neměl takhle zneužívat. Zastyděl se a chvíli se snažil. Za pár dní ale bylo vše opět ve starých kolejích.
Jsem vzteklá, podrážděná, hádavá. Tím, jak jsou tam dva takoví lenoši, kteří čekají, že jim všechno strčím pod nos, je to na mne prostě nějak moc. Ne, že bych to nezvládala fyzicky, s tím problém nemám, já to ale nezvládám psychicky. Strašně mi vadí, že chodím do práce stejně jako oni a doma dřu na dva balvany, kteří se pomalu nezvednou z gauče, v synově případě od počítače.
Promluvila jsem i s manželem, řekla jsem mu, že takhle to dál nejde, ale on to vůbec nechápe. Koukal na mě jako bych se zbláznila, co prý najednou z ničeho nic šílím, když doteď všechno normálně fungovalo. Prý se mám uklidnit a nedělat scény.
Asi mi řeknete, že jsem hloupá, že jsem v manželově případě měla zakročit už dávno a nezvykat ho na dokonalý servis. A budete mít pravdu. Teď to vidím, že to byla velká chyba. A má to dopad i na chování našeho syna, který plně převzal otcův model chování a považuje to za normální.
Možná už je pozdě, ale třeba taky ne. Chtěla bych to nějak změnit. Docílit u manžela alespoň nějakou pomoc v domácnosti a – neukamenujte mne prosím – hlavně chci, aby se syn odstěhoval a postavil se na vlastní nohy. Jak to mám udělat, abych nebyla za hysterku, které přeskočilo v hlavě? Domluvy ani prosby na ně neplatí.
30.5.2011 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 110 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Nechci dělat mamahotel. Syn ani manžel to nechápou.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Riki: ale tak to ja taky rozmazluju chlapa rada... ale spis dobrym jidlem, a jinyma dobrodruzstvima..nez uklizenim, pranim a zehlenim
Bellana: mila zlata, muj manzel pohne prstem tehdy, kdyz si reknu!... nejsem naivni blbka, abych cekala, ze si chlap vsimne sam. Takze ano nehnul by ( jako kazdej.. a zamerne nepisu chlap.. kdyz nemusi)... ale pokud je normalne pozadana, jde a udela. To mi staci, nepotrebuju, aby skakal nadsenim.. ani me domaci prace nabvi.. a mit velkej byt nebo barak, tak si radis zaplatim nekoho na uklid. Tak asi tak pani chytra.
Podle mě je nejlepší léčba šokem.Začala bych se chovat přesně jako oni.Přestala bych nakupovat,vařit,prát a když tak jen své věci.Kdyby s ptali proč tak na to je jednoduchá odpověď.Já se starala do dneška a teď jste na řadě vy.Spravedlivé dělení pánové.No a uvidíte co bude.Myslím,že když budete dost vytrvalá, aby to nebrali pouze jako týdení šprajc,tak i domluva možná půjde.Za zkoušku nic nedáte.Mám doma 3 chlapy a musíme pracovat všichni jak doma tak na dvoře.Já jim už teď říkám,že mama hotel nebude.V určitém věku se o sebe budou starat sami,i kdyby bydleli s námi.Otroctví bylo zrušeno již dávno.Přeji úspěšnou misi.
Podle mě je nejlepší léčba šokem.Začala bych se chovat přesně jako oni.Přestala bych nakupovat,vařit,prát a když tak jen své věci.Kdyby s ptali proč tak na to je jednoduchá odpověď.Já se starala do dneška a teď jste na řadě vy.Spravedlivé dělení pánové.No a uvidíte co bude.Myslím,že když budete dost vytrvalá, aby to nebrali pouze jako týdení šprajc,tak i domluva možná půjde.Za zkoušku nic nedáte.Mám doma 3 chlapy a musíme pracovat všichni jak doma tak na dvoře.Já jim už teď říkám,že mama hotel nebude.V určitém věku se o sebe budou starat sami,i kdyby bydleli s námi.Otroctví bylo zrušeno již dávno.Přeji úspěšnou misi.
.jpeg)
Milá Miluško, jak já ti rozumím. Ono to je i fyzických silách,prostě ubývají. Ale věř,že změnit jde všechno. Já začala postupně, někdy jsem už fakt utahaná jako kotě, přešla jsem z teplých večeří na chleba s "kdo si co nejde" ne každý den,ale 2x, 3x a postupem času 7x v týdnu
Na otázku co je k večeři - je čerstvý chleba,tak si na něj něco ulovte. Lednice je pořád plná,kdo chce,určitě u nás hlady neumře. Jo, párkrát se stalo,že manžel nevečeřel,ale stejně je tlustý,tak mu to vůbec neublížilo. Dnes už se o večeře stará každý sám,vařím jen o víkendu nebo když se chce mě a mám na něco chuť. Kdo má chuť na něco teplého, uvaří si.
A úklid? Každý svůj pokoj, neuklidíte si,máte bordel. Společné prostory tak nějak na střídačku,řekla bych,že to šlo nějak ruku v ruce s těmi večeřemi. No, peru teda výhradně já,ale to mi tolik nevadí, čisté jim hodím, ať si každý poskládá svoje, skoro nic nežehlím, takže v poho. Je pravda,že to nebylo ze dne na den,ale dnes už je to v pohodě a nikdo neprotestuje. Teda,že by je napadlo samotné např. vysát,tak to ne,ale stačí když slušně požádám,zda by někdo nevyluxoval a on se vždycky někdo nejde. Myslím, že vyčitky a scény nepomohou,chlapy jsou vůbec zabednění,ale spíš vlídné požádání a za slovíčko dík, taky nikomu huba neupadla. Jen to musí být oboustranné, ty poděkuješ jim, oni tobě např. za výborný oběd. Bude to složité,ale ty to zvládneš, prostě přestaň fungovat na 100% 
Jo, a aby si po sobě neuklidili ani hrnek
to bych se překonala a bez výčitek by tam stál třeba celý týden,musíš vydržet. Mě pomohly poznámky typu: "A já myslela,že ho učíš chodit" (neuklizený hrnek sám neodejde) Sice byla občas tichá domácnost,že si z něj dělám srandu,ale stálo mi to za to.
teď se naříká nad rozlitým mlékem... myslím že já bych rozdělila byt na třetiny - jeden pokoj já, jeden manžel, jeden syn a každý ať si uklidí ve svojem, já bych měla ve svojem pořádek. Domácí práce bych rozdělila taky na třetiny - jeden týden nakupuju, vařím a uklízím já, druhý týden manžel, třetí syn. Nenakoupíte a neuvařte - máte smůlu, ani nejíte...(pro sebe bych si něco schrastila).
.JPG){kind=avatar}
Nelíbí se mi předstírání nemoci. Je to rouhání, člověk ji na sebe může přivolat. Normálně nejsem pověrčivá, ale na tohle věřím. Prostě jsem pro to, aby se vyložily karty na stůl - seznam všeho, co je třeba doma dělat a rozdělení úkolů. Pokud mě mátě rádi, tak mě nechcete strhat a zapojíte se. Pokud mě rádi nemáte a nechcete se zapojit, máte smůlu, nemám nejmenší důvod kolem vás kmitat. Vytáčí mě, když je muž neupravený, a nějaká žena za to kritizuje jeho manželku. To, že u nás jsou ženy brány jako služky dělají hlavně ženy. "Jen ať si proboha někdo nemyslí, že jsem feministka!" A to já se zase zcela otevřeně přiznám, že feministka jsem. U nás opravdu není dobojováno, dokud je více mužů schopno prohlásit, že doma nemusejí nic dělat, protože tam mají dvě ženy, manželku a dceru. (Berte to jako nadsázku, neberu to jako boj pohlaví a souboj o moc, jen chci rovná práva nejen podle zákona, ale i v rodině. Pokud žena chce být v domácnosti a je to její volba, ať si je, nezazlívám jí to a nepovažuji ji kvůli tomu za méněcennou, pokud ona nezačne rýt do mě a mého způsobu života.)
Paní Miluše, jaký jste si to udělala, takový to máte. Nezlobte se na mně, ale když je budete obskakovat a jenom remcat, tak se nic nezmění. Chce to činy a to dost rozhodné. Prostě uvařte jenom pro dva, když jde z práce, tak mu zavolejte, že jste se nsetihla stavit na nákup a nadiktujte mu seznam. Neperte mu, však až nebude mít co na sebe, tak si snad vypere ne? A hlavně ať už kouká vypadnout.
Jak jsem se dočetla v jednom příspěvku, asi by bylo nejlepší se vymluvit na bolest zad a prostě nic nedělat. Bude to asi náročné se dívat na ten nepořádek. Nejdůležitější bude asi vytrvat, což nebude jednoduché, ale asi bych je v tom nepořádku nechala. Prostě se nemůžu hýbat a pokud mají hlad, tak ať si uvaří a pokud chtějí čisté věci, tak ať si vyperou. A jelikož bolesti zad jsou dlouhodobé, tak část povinností převést na ně. Snad se pánové nebudou dívat na někoho, koho bolí záda a nemůže dělat . Pokud i přesto nepomůžou, tak je nezachrání ani polepšovna.
Verera:
Romi: Uklízet se má, aby se člověk cítil doma dobře, ne? Ne proto, aby si někdoněco myslel nebo nemyslel.
Jestli tedy nejsi 
, tak uklízíš, protože ti osobně vadí nepořádek, pokud jsi, tak neuklízíš, protože ti to je jedno.
Jestli by ti nepořádek osobně nevadil, ale uklízíš kvůli názoru ostatních... hm, tak tomu teda fakt nerozumím.
Hm, tak jsem asi taky chlap . U nás se žije, ne uklízí. Asi trauma z dětství, kdy jsme žila ve sterilním bytě a když jsem kápla vodu v kuchyni na podlahu, byla jsem vynervovaná z toho, že to maminka pozná,i když jsem ji okamžitě utřela.
Tím pádem jsou mé děti naprosto v pohodě, protože se takovými věcmi nezabývám, má to zase ale opačné důsledky, nějak nechápou, že jsou určité hranice, takže jim nepřijde divné nakupit v obyváku na koberci hromádky zrní a pěšinky mezi vysypat jemným pískem pro činčily. Něco takového by mě jako dítě nenapadlo ani v nejdivočejších snech, oni se jen upřimně diví, že jsem naštvaná a ženuje to uklidit.
Pokud se ohlásí návštěva předem, tak se připravíme, pokud přijde návštěva neočekávaně, musí se se zabydleností vyrovnat,pokud ne, její problém, ať si myslí co chce.
Jarča*: No tak se ho můžeš optat, co to s tím má společného,případně mu říct, že má jít dceři příkladem, je známo, že holky mají v otci předobraz budoucího partnera (nebo možná občas odstrašující příklad, ale to bych nevytahovala ) a nebo mu dát seznam potřebných domácích oprav, to už záleží na tobě.
Bellana: tak v tom případě jsem chlap taky, i když já bych si ten hrneček odnesla, ale ten můj chlap je vždycky rychlejší
Bellana: to jsi šťastný člověk. Já na druhou stranu právě pořád šůruju aby si o mě někdo nemyslel, že jsem prase i když při nájezdu mých dětí to není kolikrát vidět. Vím, ničím si tim život ale nemůžu si pomoct. 
Mě už pomůže jedině Chocholoušek
