Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Minulý pátek se vám svěřila čtenářka Anna se svým problémem. Řešila ne zrovna podařený vztah se svým přítelem, který ji v podstatě zneužíval. Viz článek Chová se, jako když je u mne na hotelu.

Sama Anna věděla, že něco není v pořádku a otevřeně sdělila, že si sem mezi vás přišla pro to správné nakopnutí, aby se rozhodla svou situaci řešit. A já jsem moc ráda, že se ozvala znovu, aby nám všem sdělila, jak se její situace vyvíjí.

Meryl

Milé ženy,

v úvodu bych vám chtěla poděkovat za vaše reakce na můj příběh. Mám bohužel v práci problém zapojit se do diskuse (jsme přísně hlídaní a monitorovaní), ale vše, co jste napsaly, jsem si přečetla. Vaše reakce a názory splnily přesně to, co jsem potřebovala. Z některých mi bylo až ouvej, jak byly přímočaré a nebraly si v podstatě servítky, ale asi jsem si to zasloužila. Definitivně mi natvrdo došlo to, co jsem samozřejmě v hloubi duše věděla, ale bála se tomu postavit čelem.

Hned o víkendu jsem si s přítelem promluvila. Řekla jsem mu, že jeho argumenty pro to, aby u mne mohl pohodlně vegetovat a žít, znám nazpaměť a že teď bude muset on vyslechnout ty mé.  A všechno jsem to na něj pěkně vysypala. Ani nevím, kde se to ve mně vzalo, vždycky jsem byla spíš zamlklá a nebyla zvyklá se brát za svá práva. Radši jsem každému ustoupila. A teď jsem byla sama ze sebe doslova v šoku.

Navalila jsem to na něj úplně všechno: Jak je líný a vypočítavý, nechá se obskakovat, bydlí a žije téměř zadarmo a ještě má pocit, že na to má z nějakého důvodu nárok. Důrazně jsem mu sdělila, že toho mám dost, odmítám mu dělat neplacenou služku a kuchařku a charitu na bydlení. Že by mne nikdy nenapadlo o tom takto uvažovat, kdyby jeho chování bylo jiné, ale skutečně nemám zapotřebí chodit večer co večer utahaná z práce a najít tady rozvaleného parazita, který čeká, co mu přinesu, strčím pod nos a uklidím po něm bordel, který za den udělal. A ještě k tomu dotuju jeho bydlení, nechám ho užívat své bytové zařízení. Ani to snad nebudu vypisovat, bylo toho opravdu hodně a jakoby se mi otevřela nějaká brána a všechno to ze mě muselo ven.

On seděl, zpočátku měl tendenci mě opět uzemnit a chtěl mě přerušovat, ale já se nedala. Tak jen poslouchal, a když jsem skončila, zeptal se, jak bych si to tedy představovala. Tak jsem mu řekla, že náklady na bydlení pěkně na půl, zvýšení jeho příspěvku na jídlo atd. A samozřejmě jeho pomoc v domácnosti, abych nebyla každý den jako otrok.

Přiznám se, že jsem čekala a moc si i přála, aby na to přistoupil, aby si uvědomil, že to, za jakých podmínek u mne bydlel, bylo v podstatě zneužívání. Bohužel, nestalo se tak. Naopak začal tvrdit on mně, že to, co po něm chci, je ode mne vypočítavé, že ho hodlám připravovat o jeho důchod a sama si své peníze šetřit.

Zkrátím to. Pohádali jsme se, k žádnému kompromisu nedošlo. Když jsem zjistila, že on ze svého neustoupí, řekla jsem mu, že za těchto podmínek u mne bydlet už nemůže. V první chvíli ho to šokovalo, to jsem poznala, že ho to vyvedlo z míry, ale pak se nějak vzpamatoval a hrdě prohlásil, že tady taky nemusí být a až zůstanu sama, tak poznám, zač je toho loket. Hned v neděli to pak vyřešil, zavolal své ovdovělé sestře, která žije sama v domku na vesnici a přestěhoval se k ní. Zatím jen s nejnutnějšími věcmi, ostatní si sbalil a uložili jsme to do kumbálu s tím, že si to v průběhu dubna odveze.

Nebudu zastírat, že jsem takový konec vztahu obrečela. Ani teď mi není úplně lehko, asi to chce čas, než se zklidním. Ale v podstatě už teď cítím, že jsem udělala dobře. Uvědomila jsem si, že vztah s ním mi citově vlastně vůbec nic nedával, měla jsem hlavně povinnosti kolem jeho jídla, praní, žehlení, uklízení jeho bince. Teď mám klid, ráno odejdu do práce a vracím se do uklizeného, čistého a voňavého bytu, nedívám se na žádný otrávený obličej, neposlouchám věčné stěžování na všechno.

Chtěla bych vám moc poděkovat za to, že jste se k mému příběhu vyjádřily. Pomohly jste mi touto cestou k tomu, abych se rozhodla udělat něco, o čem jsem věděla, že stejně jednou udělám. Chyběla mi odvaha a vy jste mi ji dodaly. Ještě jednou děkuji vám všem.