Asi mám krizi středního věku a nevyznám se sama v sobě
.jpg)
Nevím, jestli některá z vás prožila něco podobného, nejspíš tady nějakou spřízněnou duši najdu. Ani nevím, jestli je na můj problém nějaká rada, možná by mi pomohlo, kdybych viděla, že to, co prožívám, není nic výjimečného. Asi mne totiž postihla manželská krize, nebo spíš něco jako krize středního věku..
Ta krize je totiž jednostranná, manžel je pořád stejný, takový, jaký byl vždycky. Ale se mnou se stalo něco divného, co si neumím vysvětlit. Posledních několik měsíců ve mně neustále sílí pocit, že je v mém životě něco špatně, nebo jak bych to řekla.
Je mi třiačtyřicet, máme dvě děti, dvacetiletou dceru a sedmnáctiletého syna, které nás už prakticky nepotřebují. Obrazně řečeno, samozřejmě. Stále s námi bydlí, oba studují, takže určitá závislost tady je. Ale jinak si žijí své životy, mají přátele, hodně aktivit mimo domov, už ani nejezdíme na společné výlety jako dřív, letos nám dokonce zbojkotovali i letní dovolenou, pojedou si sami po své ose se svými známými. Co nadělám, to je život, nijak se z toho nehroutím.
Jenže se stalo i něco dalšího. Mám pocit, jako bych najednou přestala mít ráda svého manžela. Všechno mi s ním připadá stále stejné. On je hodný, chodí do práce, slušně vydělává, i doma mi hodně pomáhá. Už vás slyším, jak říkáte, co bych, proboha, chtěla a že si nevážím dobrého bydla. Máte pravdu, ten rozpor si uvědomuju, ale ty moje vnitřní pocity jsou neodbytné a já si sama se sebou nevím rady.
Každý den je stejný, jeden jako druhý. O práce, z práce, večer u televize, víkendy doma. Já bych i někam šla, ale manžel o to moc nestojí. Kdybych řekla, šel by se mnou klidně do divadla nebo do kina, ale vím,že by to jen přetrpěl kvůli mně. Občas si vyjdu s kamarádkou, ale to jen tak jednou do měsíce.
Nevím, jak to mám popsat, prostě mám najednou pocit, jakoby se ze mě něco vypařilo, připadám si nějaká bez života, bez emocí, bez náboje. Žiju den za dnem jak plyne čas, s manželem doma se nudím, milování přetrpím. Nebaví mě to s ním, je to pořád stejné, přesně vím, jak začne, co udělá, jak dlouho to bude trvat, že pak půjde do koupelny… Někdy mi připadá, že na něj začínám být snad alergická. Vadí mi, co říká a jak to říká, přesně vím, co v jaké situaci udělá, co a jak okomentuje.
Přitom mi v podstatě nic nechybí. Jak jsem psala, je hodný, pracovitý, nesekýruje mě, nevyžaduje kdovíjaký servis. Peněz máme přiměřeně, nouzí netrpíme, děti jsou hodné, syn tedy trochu jančí díky pubertě, ale není to nic zásadního.
Asi mi chybí ten dřívější šrumec, když byly děti menší, odvézt je na kroužky, zorganizovat víkendovou zábavu, dělat s nimi úkoly, to všechno jsem vždycky dělali všichni společně jako rodina. Je to nějaké divné vzduchoprázdno, v čem jsem se teď ocitla. Přitom nemám myšlenky na rozvod, nebo na nějakého milence, to opravdu ne. Jen nějak nevím, co se se mnou děje.
Prožila některá z vás něco podobného? Je to normální, když děti vyrostou, že se žena začne cítit jako bezprizorní a může se to odrazit i ve vztahu k manželovi? Přejde to? Připadám vám jako blázen?
14.6.2012 Rubrika: Čtenářské příběhy | Komentářů 46 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Asi mám krizi středního věku a nevyznám se sama v sobě
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
Pardon, oprava... třeba si můžete jezdit s manžou po výletech...
Radko, doporučuju najít si nějakého koníčka, nejlépe skupinového, kde se seznámíš s dalšími lidmi, najdeš si kamarády. Tohle by otrávilo i mě.
To co popisuješ není krize středního věku, ale běžná situace. Nebo najdi něco, co bude bavit tebe i manžu.
A pokud nejsi vyloženě společenská, pak si kupte zvířátko (stačí i malé v kleci, teré nevyžaduje tolik péče nebo rybičky), případně třeba si můžete koupit s manžou společně po výletech na konkrétní téma - po hradech, rozhlednách, přehrady, přírodní zajímavosti...
Nebo začni sportovat, malovat, studovat, je spousta kurzů pro dospělé!!
Nebo můžeš někde pomáhat, třeba v našem rodinném centru pořád shánějí někoho na hlídání do herny... atd.
Holky tu už taky psaly, určitě si něco najdeš.
chce to nějaké koníčky, cestovat, cvičit...cokoli...dnes je tolik možností...co třešba odjet s manželem na pár dní na wellness?
Radečko,dlouho jsi žila životem svých dětí,rodiny.nevím,jestli jsi měla v tom zabudovány i své vlastní plány,jestli jsi dělala nebo připravovala se dělat to,co chceš ty sama. Přišel tvůj čas,přemýšlej,jestli není na čase opustit zajeté koleje životů našich maminek a začít dělat to,co tě bude těšit a naplňovat.
jelítko: pravdivá slova
Najdi si koníčky. Mám zahrádku, chodím do jógy, keramiky, každý pátek na volejbal. Víkendy trávíme na chatě, s vnoučkem, dětmi, přáteli. Prostě žij sama pro sebe. Určitě si něco najde a budeš spokojená a taky můžeš vyrobit něco pro radost druhým, když budeš chodit do kroužku, kde se něco tvoří.
Hodně zdaru a tohle co prožíváš, tak prožívalo a prožije hodně žen, tak se tím netrap.
Johanka74: 10:41 
Holka dospěje, dochodí školu a hned jde do dětí, pak nezná jinej způsob života jenom skákání okolo rodiny, uklízení, starání se, vaření, nakupování atd., to je nevýhoda brzkého založení rodiny. Přijde mi, že takový člověk si nevytvoří základ svojí samostatné osobnosti.
PEGG: 9:28 a proto si každodenního štěstí vážím
Já teda ještě děti nemám, ale ani nevim kde na ně jednou vemu čas. Partner, kamarádi, sport, knížky, jídlo, další koníčky, práce atd.
Já když začínám mít takovýhle pocit, tak si najdu honem nějakýho koníčka, který mi opět vrátí elán a chuť do života. Na mně to působí. Když nebudeš s manželem trávit takovýho času, tak se to podle mně zlepší. Když budeš nadšená z nového koníčka z nové náplně svého života budeš celkově šťastnější a i v partnerství se to projeví.
objet hrady...
Radko zivot je krasny jenom na to obcas zapomeneme...Koukni se treba nekdy k nebi na hvezdy nebo jenom na domy architekturu do vysky popr. do korun stromu - zvedni hlavu...Napis si tzv. bucket list je to papir s tvymi sny, ktere skoncily v kosi, protoze na ne nebyl cas...Povinnosti...Vetsinou si ten "bucket list" lidi zacnou plnit az jim "zubata" klepe na dvere a da cas urcity...Kazdy den muze byt super...Kazdy den se da podniknout neco noveho, zajimaveho...Co treba uvarit nebo si zajit na Cinu a rict si dneska budeme jist hulkama... Nebo se zacni ucit Tachj-ti (taici), popr. si naplanuj cestu Orient-expressem (muzes si tam cist Agathu Christie ...), zajedte si do Tater a reknete si na kopci si dame tatranku...Udelejte si piknik dejte vinko do kosiku, syr, najdete krasne misto...Nevim co Te nabiji nebo se zacni ucit letat letadlem, zkusit let balonem, jezdit na koni...Co ja vim?...Je milion moznosti...Taky by to mela byt trosku "sranda" - lidi se tak radi smeji, bavi...A jak jsou stastni, kdyz se smeji...Kdyz Te to prestane bavit zkus neco jineho treba se prihlasit na kurzy japonske kuchyne...Clovek potrebuje nove vjemy...Porad neco objevovat...Co treba objev vsechny hrady v Cechach podle abecedy... Zkuste s muzikem najit neco co by bavilo oba, nekdy spolu nekdy kazdy zvlast...
.gif)
stonozka01:
.jpg)
No jasně, že prožila - prostě Ti vznikl v životě volný prostor a je třeba, abys pro něj našla příjemné uplatnění - Ty sama, pro sebe. Čekat, že Ti někdo zaplní prázdná místa... proč, když si je můžeš zaplnit sama. Prostě se do něčeho nového pusť a buď ráda, že ten domácí šrumec můžeš nahradit něčím svým. Přes manžela bych na to nešla - smysl života hledat v druhých, to je blbost - žiješ tak přes druhé a tím pádem si závislá na jejich činech (nebo nečinech)
kat: To znovuzamilovani neni utopie, taky to prozivame a je to moc krasna doba. Konecne mame vztah na ktery nebyl cas kdyz byly deti male. A navic ma clovek vic zkusenosti, trpelivosti a pochopeni, tak je to jeste takove vic intenzivni. Mluvim za sebe treba se mnou nekdo nebude souhlasit, ale po pravde receno, muj muz je muj nejlepsi kamarad od zacatku az doted.
