Reklama: Základem každé pracovny jsou kvalitní kancelářské židle . Na Hawaj.cz si vyberete tu pravou přesně podle vašeho stylu.  

Mám právo na lásku, nebo se musím obětovat kvůli dětem?

Mám právo na lásku, nebo se musím obětovat kvůli dětem?

Zajímal by mne váš názor. Je mi sedmatřicet let, jsem čtrnáct let vdaná, máme dvě děti – 12 a 8 roků. Posledních asi pět let to mezi mnou a manželem neklape. Začalo to jeho nevěrou, na kterou jsem přišla, sice to pak ukončil, ale nikdy se to mezi námi už nevrátilo tak, jak to bylo předtím. On se sice hodně snažil, ale ve mně to je a tu zradu nedokážu překousnout.

Zůstávám s ním v podstatě jen kvůli dětem a možná i z jakési lítosti. On je totiž jako otec výborný, v tomto ohledu proti němu nemůžu říct jediné špatné slovo. Oběma dětem se maximálně věnuje, je pro ně skutečně skvělým tátou. Ony na něm taky hodně visí. Neumím si představit, že by se naše rodina měla roztrhnout, protože děti by tím nesmírně trpěly a manžel samozřejmě taky.

Tak se celé ty roky po jeho nevěře snažím s ním žít pokud možno co nejnormálněji, ale oba víme, že v pořádku to není. Sice spolu občas i spíme, ale z mé strany je to spíše z povinnosti.

A teď se stalo, že jsem potkala svou dávnou lásku. Kluka, se kterým jsme spolu chodili na střední škole. Je rozvedený, sám. Narazili jsme na sebe na celoškolním srazu a jakoby se nám vrátila naše školní léta. Už je to půl roku a od té doby se stýkáme, dokonce už došlo i na intimnosti. Stydím se za to, ale nemůžu si pomoct. Po letech je mi s někým opět moc dobře. O mé situaci jsem mu vyprávěla, všechno ví. Byl by rád, kdybychom spolu mohli být, přijal by i mé děti. Sám má dvě z předchozího manželství, pravidelně se s nimi vídá, jsou přibližně ve stejném věku jako ty moje.

Chodím teď jako tělo bez duše. S manželem je náš partnerský vztah na nule, fungujeme v podstatě jen jako rodiče. Což je samozřejmě důležité, ale pro plnohodnotný život to nestačí. A tak zvažuju, že bych to nefungující manželství ukončila a konečně začala žít normálně. Brání mi v tom však pocit odpovědnosti vůči dětem i vůči manželovi, který by ztrátu dětí nesl velmi těžce. Já samozřejmě taky, takže rozhodně bych chtěla mít děti ve vlastní péči.

Co byste dělaly na mém místě? Já si sama říkám, že bych si měla sednout zpátky na zem a přestat se vznášet v oblacích, ale vždycky mne nahlodá skutečnost, že jsem ještě poměrně mladá a už pět let žiju v nevyhovujícím vztahu jen z pocitu povinnosti. A že mám snad taky nárok na svůj vlastní, osobní, šťastný život. Rozvedly byste se na mém místě? Nebo byste udržovaly špatné manželství jen kvůli dětem?

Helena


8.7.2013   Rubrika: Partnerské problémy   |   Komentářů 54   |   Doporučit článek   |   Vytisknout

Hodnocení článku: 2,6/5   Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1   2   3   4   5  

 

Diskuse ke článku - Mám právo na lásku, nebo se musím obětovat kvůli dětem?

Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-56
eversamot
eversamot - 18.11.2013 16:58

Milá Heleno, ač jsem Tvůj příspěvek našla až dnes, totu situaci poznávám. Je mi 38 let, dvě děti, 10 a 5, manželství z povinnosti, první krize zalátaná druhým dítětem, neshody, otec je to ale bezvadný. Na školním srazu jsem potkala spolužáka. Nádherné dva roky mileneckého vztahu. On rozvedený s jedním dítětem. Váhala jsem, bála se zeptat, jestli chce být se mnou a mými dětmi. Tak dlouho jsem řešila odchod z nefunkčního manželství, až se mnou milenec rozešel. Asi mě opravdu nechtěl, ani moje děti. Ale já se nezeptala. Jestli cítíš, že to klapne a řekl ti, že tě chce i s dětmi a ty cítíš, že to vzájemné chtění (nemluvím jen o sexu) je opravdu silné, probrali jste, kde bydlet apod. JDI DO TOHO! Zůstala jsem v manželství, hluboce toho lituji, neminul mě psycholog,...a nakonec je rozvod stejně tady. Milenecký vztah mi natolik otevřel náhled na to, že se dá žít jinak, že už se nedokážu obětovat, ob den brečet a přizpůsobovat se tomu, co se má. Zvaž dobře, zda jsi schopna po rozchodu s milencem ustát ten smutek, bolest, vnitřní přetlak a vrátit se k manželovu stolu a loži. To není knižní patos, ale tvrdá realita, na kterou narazíš. Rychlonožka má pravdu v tom, že musíš mít svou práci a bydlení. Jestli tě přítel chce, pomůže ti s bytem i finančně, i to k tomu patří. Je-li to možné, bydlete tam,kde dřív, ať je pro děti změn co nejméně, navštivte poradnu pro rodinu, psychologa, nechte si poradit, jak to říct dětem. Seznam je při výletě v Zoo, potkejte se v parku, v cukrárně, na tréninku,...Máš na vybranou. Když se vrátíš duševně i fyzicky k manželovi, nehraj si na oběť, to už znám, není to život. Pustíš-li se do samostatného života, neboj se, prostě bojuj. Nehledáš otce pro své děti, toho mají a vždy mít budou, když budeš chtít. Přej manželovi, to co bys chtěla, aby přál tobě a naopak. pochop, co hledal jinde, možná, to, co ty teď. Jestli mu oznámíš své rozhodnutí, omluv se mu, žes jeho nechápala, slib mu, že budete vždy rodiče. Drž se, a ať se rozhodneš jakkoliv, nelituj se, bude to totiž tvoje volba.

 
rychlonožka
rychlonožka - 14.7.2013 13:01

Nikdo nikoho nemůže nutit,aby setrvával ve svazku,v němž být nechce. Neřešíme tu odložení dětí ke komukoli a hurá si užívat života, ale o rozvodu na domluvě buď střídavé péče nebo žití u jednoho z rodičů,kdy děti by si ten druhý jistě bral tak často, jak by ony chtěly a potřebovaly. Já bych ale tuhle otázku postavila poněkud jinak. Ne jak zní nadpis, ale - PO NĚKOLIKA LETECH NESPOKOJENOSTI V MANŽELSTVÍ HLEDÁM CESTU, JAK SE ODPOUTAT. Jistě, jít rovnou s někým bydlet, je praktičtější a pohodlnější. Ale je tu velké ale. Všechno potřebuje svůj čas. Zrovna jako byste si Heleno zvykala na novou práci, zrovna tak si musíte uspořádat ten nový život. Nelze říct dětem - od prvního bydlíme u Pepy, sbalte si, co potřebujete, nábytek se tu nechá, budete k tátovi jezdit. Ten nový život se musí zaběhnout!Musí být uspokojivý pro všechny! Vy budete mít svého Pepu, ale děti ani bývalý nebudou mít nic z toho, nač byly zvyklé. Vy jste sama, kdo tohle chce změnit.Proto to udělejte tak, aby to ostatní bolelo co nejméně.BÝT JAKOUKOLI ŽENOU PŘED ROZCHODEM, ŘEŠÍM NEJPRVE VLASTNÍ BYDLENÍ A PAK TO OSTATNÍ.Jo a Vy jste snad natolik inteligentní, abyste věděla, že když to s Pepou nevyjde, tak jste namydlená, že? Stačí, kdyby se proti Vám postavily jeho děti, Vaše děti, jeho rodiče, můžete ztratit práci a děti se pak vrátí k tátovi, nový partner zjistí, že Vás nechce dotovat a že nakonec to soužití s Vámi není až takové, jak si představoval....... atd...a máte takové malé soukromé peklíčko. Pak nemáte ani kde bydlet, a jistě byste zpět s prosíkem nešla za bývalým, nebo ano? Cituji: HELE FANDO, JÁ MYSLELA, ŽE JDU ZA LÁSKOU A MNĚ TO NEVYŠLO..CO KDYBYSME TO JEŠTĚ ZKUSILI NĚJAK POHROMADĚ,VÍŠ, ŽE TEN SEX NENÍ AŽ TAK PRVOTNÍ,KDYŽ NEMÁŠ KDE BYDLET A CO JÍST? Heleno, mohla byste nakonec zůstat úplně sama a bez ničeho. A zpátky by to nešlo. Už nikdy to není takové....

 
Secret Garden
Secret Garden - 13.7.2013 13:59

sallie:

..kvůli tvému "právu na svůj vlastní osobní šťastný život" ..

To jsou názory ....každý má přece právo na osobní štastný život ... nebo by se ted měla obětovat kvůli dětem a zůstat ve vztahu s někým ke komu už nic necítí?

 
kubikm
kubikm - 8.7.2013 22:42

ještě jinak
co říkáš manželovi, když jdeš za milencem?
to, co on říkal tobě, když šel za tou k***? Jenže ty jdeš za láááskou, viď?
děti mají mít 1 mámu a 1 tátu...jinak ztratí jistotu a víš, že kopírují své rodiče?

 
Ivča+3
Ivča+3 - 8.7.2013 19:18

Toto je jako ukázka z učebnice manželské psychologie. Zásada číslo jedna - jako první vyřešit vztah s manželem. Je-li skutečně nenávratně narušený, rozveď se, nemá to smysl. Zásada číslo dvě - nechat si alespoň rok a půl, spíš dva na začátek budování nového vztahu, být a žít sama. Skočíš-li hned od dalšího vztahu, je to obvykle hrob pro všechny, protože nic není zklidněné, vyjasněné a emoce jsou rozjitřené a situace není pro nikoho přehledná. A i děti to potřebují, čas na zklidněnou. Rozhodnutí je ale jen a jen na tobě, to ti nikdo na světě neporadí. Následky a důsledky jakéhokoliv rozhodnutí jsou ale taky jen na tobě. Rozhodně se hned nehrň do nového vztahu. Držím palcesmajlik - 45

 
Gorawen
Gorawen - 8.7.2013 19:05

Hodne, hodne premyslej...Vis ty zacatky jsou vzdycky hezky, protoze to je Nove, neokoukane - vztah po 14 letech proste nemuze byt stejny to se nedasmajlik - 66 ...Ta velka zamilovanost jak dlouho vydrzi smajlik - 7114 dni, 3 mesice, pul roku - ja vim, ze je to krasne - cloveku se chce litat, ale...???
Deti maji 12, 8 pred pubertou podle me nejhorsi vek na rozvod, kdyby uz byly na studiich z domu, zalozily svoje zivoty bylo by to jine...V tom veku se chytnou vseho - nejde skola, protoze jste se rozvedli atd...
Taky to muze byt takova ta "osudova" laska na cely zivot, ale ta by mozna pockala az deti vyleti z hnizda....
Premyslej - vis decka se o zivot nikoho neprosi je nasi povinnosti se o ne postarat jak nejlepe umime... Pokud rozvod (opravdu hodne premyslej ...) tak potichu, pratelsky...
Hodne stesti....smajlik - 45smajlik - 45smajlik - 45

 
Verera
Verera - 8.7.2013 18:37

kareta: Těžko říct co je to občas. A co je to normální? Každý má jiné potřeby, někdo za normální považuje sex denně, někoho by to obtěžovalo a zná spoustu zajímavějších činností , stačí mu to jednou za měsíc a není to tím, že by o partnera nestál. Spousta lidí po čtyřicítce žije sama a nemá zájem o žádné vztahy.

Ani Helena si nestěžuje na nedostatek sexu, spíš mi připadá, že hledá něco, co možná existuje jen v období zamilovanosti a to netrvá dlouho.

 
sharon
sharon - 8.7.2013 18:24

a co myslíš že tě třeba čeká za pár let ..s tou "školní " láskou ???...dělej jak myslíš - dětí je mi líto !

 
kareta
kareta - 8.7.2013 17:20

Verera: hm, pochybuju, že manžel z článku nikoho nemá...pokud s ním žena prakticky nespí, tak by nebyl normálnísmajlik - 26

 
Jagea
Jagea - 8.7.2013 16:33

Světlonoska: Jenže zde v článku je otec pro děti viditelně přínosem !

 
Světlonoska
Světlonoska - 8.7.2013 14:39

smajlik - 56Takový vztah je o ničem,prošla jsem podobným, onen dotyčný hodněsmajlik - 38takže sjem si říkala,zatni zuby,at je to přínos aspoň pro smajlik - 90 ,ale když ani pro dítě to bylo k ničemu,na nic jsem nečekala-nebylo na cosmajlik - 66a odešla,tak sjem žít nechtěla a ani sjem se pro takového člověka nenarodilasmajlik - 58abych byla nešťastná v životě,ten je jen jeden a krátký..,mysli na sebe a změn tosmajlik - 76smajlik - 66

 
Verera
Verera - 8.7.2013 14:36

kareta: No ale proč by se měla mláďata nutit přizpůsobit matce, která si představuje báječný život s milencem a po přestěhování zjistí, že jeho a její představy se natolik rozcházejí, že společný život je nemožný.

Rodiče by měli tyto kroky dělat až velice uváženě, když jsou si jisti, že s původním partnerem nedokážou být ani když se snaží. Zajímalo by mě, jestli se Helena, když už se rozhodla s manželem zůstat, snažila nějak aktivně s ním napravit pošramocený vztah nebo si jen hýčká svoji křivdu, aby to mohla použít jako výmluvu.

Paralelní vztahy se mi taky nelíbí, hlavně nechápu, jak někdo může chodit domů s úsměvem, když partnerovi lže a za zády mu dělá něco, co by mu vadilo.

To už mi připadá lepší, když se oba dohodnou, že spolu zůstanou kvůli dětem a jiným kvalitám a sex si řeší mimo domov.

No, každopádně, jestli intimnosti nebyla jen techle, ale došlo i na mechtle, může být klidně manžel ten, kdo nedokáže už s Helenou žít a rozhodne se od ní odejít i s dětmi.

 
kareta
kareta - 8.7.2013 13:58

Verera: jinak ale souhlasím, že děti by se měly samy rozhodnout kde a s kým zústat! nesouhlasím s trendem, kdy děti automaticky mají být s matkou..otcové to umí taky dobře. To, že si paní představuje, jak odvlaje k milenci i s dětma je naivní.
Rady typu držet si dlouhodobě milence a občas spát pro klid v domě s manželem jsou mi proti srsti.

 
kareta
kareta - 8.7.2013 13:52

Verera: protože je normální, že se mláďata přizpůsobí dospělým! Mladí pak taky neberou ohledy na to, co říkají rodiče na jejich volbu partnera!
Spokojené dětsví děti mít mohou i v případě nového partnera, pokud mají dospělí rozum a dokážou se v zájmu dětí dohodnout! Já prostě na slepované vztahy nevěřím a lezou mi na nervy ti vítězoslavně dlouhodobě ženatí/vdané, s partnerem zústali jen proto, že mají strach a schovávají se za děti, že to dělali pro ně. Poslouchat pak seniory, jak se vymlouvají, že něco dělali kvůli dětem a jak se obětovali...je smutné. pro mne odpuzující.smajlik - 48

 
Bellana
Bellana - 8.7.2013 13:51

Verera 8.7.2013 13:41: Souhlasím. "Kdybych to býval věděl, tak bych sem byl nechodil." je roztomilé u malého kluka. Dospělý člověk by si měl podobné úvahy zakázat. Vzpomenout si až při příštím rozhodování, že to má vyzkoušet jinak, ale neotravovat sebe a své okolí úvahymi o tom, co by, kdyby.

 

Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-56
Sponzori

Prohledej


Výherci v soutěžích

Anketa

Zpívám rád a je to na mě doufám znát...

Zpíváte si občas doma?

Celkem hlasovalo 84180.
Archiv anket.