Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Po dlouhém váhání jsem se rozhodla napsat svůj problém sem. Třeba mi někdo poradí. Je to pro mne velmi intimní a citlivá záležitost, snad se na mne nebude nikdo zlobit, když zůstanu v anonymitě.

Mám přítele, chodíme spolu půl roku a po všech stránkách si rozumíme. Teda – úplně po všech ne. A to je právě ten problém.

Po třech měsících chození jsme spolu začali intimně žít. Zpočátku bylo všechno v pořádku, sice mi při milování připadal takový trošku vlažnější, ale přisuzovala jsem to tomu, že se asi potřebuje trošku déle „otrkávat“. Jelikož ale nejsem nijak příliš náruživá, líbilo se mi to s ním i tak a nepovažovala jsem to za problém.

Po nějaké době se ale Milan osmělil a začal povídat o svých sexuálních potřebách. A tím mi úplně vyrazil dech. Jeho totiž vzrušuje, když ho při tom žena ponižuje. Chtěl by, abych mu všelijak rozkazovala, mluvila na něj sprostě a občas ho třeba i uhodila nebo sešvihala rákoskou. Podotýkám, že tyto choutky má jen v oblasti sexu. V ostatním životě se chová normálně, jako chlap.

Ale pro mne je to i tak dost velký problém, protože něco takového se mi příčí. Hodně. Párkrát jsem zkusila být trochu tvrdší, ale moje vzrušení vždycky okamžitě opadlo. Nedokážu to. A on mě o to vyloženě prosí, říká že si zvyknu, že je to pro mne jen něco nového.

Jsem z toho nešťastná. Mám ho moc ráda, vážím si ho. Ale tohle je prostě nepřekonatelné. Napadlo mě, že by se třeba ta jeho úchylka dala léčit. O návštěvě sexuologa ale nechce ani slyšet. Jenže o tom, že bych si na to zvykla, nejsem vůbec přesvědčená. Takové praktiky se mi přímo hnusí, a i když ho mám jinak velmi ráda, sexu s ním se snažím vyhýbat.

Myslíte, že se to třeba časem poddá, nebo je lepší ten vztah ukončit hned? Nechci se s ním rozejít, ale přistoupit na jeho požadavky také nejsem schopná. Nějak se v tom mlátím a nevím, jak se rozhodnout.