Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Stalo se to některé z vás? Příhoda jak z filmu nebo z románu? Jo, taky jsem si nemyslela, že mě může potkat něco podobného. Podpatek v kanále, roztržené šaty, politá košile vašeho souseda... to vyšumí, dušičku nepoškodí a ještě máte časem o čem vyprávět.

Já jsem prostě nalítla gayovi. No, gay je pro něj spíš vznešené pojmenování.

Kluci na mě zrovna frontu nestáli, na rande mne zvali spíš ze srandy, abych pak ze křoví slyšela hihňání, nebo se mi o pár dní později doneslo, jak trapně líbám. Sexuální zkušenosti kromě pus a „osahávání“ jsem v podstatě neměla. Fakt nejsem příšera, nemám ale v sobě tu správnou dávku exhibicionismu, abych začala dělat manévry k ulovení, když se mi nějaký kluk líbí. Přijde mi to trapný.

A tak mě potěšilo, když mi Petr řekl, že jsem hezká a líbím se mu. Nechtěl po mně nic, jen mou společnost – povídali jsme si, chodili na procházky, do kina, na zmrzlinový koktejl. Okouzlilo mne, že mi najednou nějaký chlap rozumí, chápe moje holčičí stesky... a pak došlo i na pusy a mazlení... Na „další“ nenaléhal a to se mi líbilo.

Po půl roce mne požádal o ruku, já zůstala jako opařená, protože jsem ze svého života zkrátka vytěsnila jakoukoliv možnost, že bych kdy byla vedena k oltáři.

Svatba byla malá, rodiče, svědci a moje nejlepší kamarádka. Svatba a první tři čtyři měsíce byly jediné světlé okamžiky v našem manželství. Pak mi totiž začalo pomalu docházet, že všechno není, jak má být. Kritizoval moje oblečení, prý špatně vybrané oční stíny, příšerný make-up, nemoderní účes, kila navíc... Tomu samozřejmě předcházelo vymizení jakéhokoliv tělesného kontaktu.

Jednou jsem doma našla porno kazetu – s gay pornem. Když jsem se Petra zeptala, co to u nás dělá, řekl, že si to asi vyměnil s někým ve videopůjčovně. Od té doby byl ještě protivnější, skoro na mě nemluvil a hlavně se mi vyhýbal. Jednou jsem se vrátila ze služební cesty dřív a přistihla jsem ho v posteli – s chlapem.

Když jsme osaměli, začal mi vysvětlovat, že si mne vzal, jen aby neztratil prestiž před kolegy v práci a mohl žít v očích naší netolerantní společnosti... A že mi navrhuje, abychom takhle žili dál. Ve volném manželství, kdy si necháme sexuální volnost... Ani nemrkl, když mi tuhle „nabídku“ učinil. Řekla jsem mu, že se to neslučuje s mou představou společného soužití, že chci mít jednou děti se svým manželem, tedy jejich otcem. Nadávky zde ani citovat nemohu, ani nechci...

Bylo to ošklivý, všude mne pomlouval... ale po roce a půl jsme už konečně byli i papírově od sebe. Nechtějte to zažít, film má scénář, život NE.