Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Po svatbě jsem dosáhla mateřské a manželské dokonalosti.

Vstávala jsem tehdy denně mezi pátou a šestou ráno, kdy se budila dcerka. Šly jsme tiše do kuchyně, aby se nebudil tatínek. Zatímco dcerka snídala, stihla jsem rychlý make-up, takže jsem manžela uchránila pohledu na přirozenou zeleň svého nevyspalého obličeje. Dcerka dostala kostky nebo pastelky, a protože do sedmé, kdy vstával můj muž, bývalo dost času, stíhala jsem obvykle připravit pořádnou mužnou snídani s kávou, vajíčky naměkko, či buřtíkem a topinkou. Obměnou byly lívance či palačinky s nutelou, nebo vrchovatě obložené chleby a domácí pomazánky. Budila jsem ho jako motýlek, pomohla mu najít trenýrky a ponožky, a když odcházel do práce, mávaly jsme mu dcerkou z okna. Přes den jsem stihla všechno uklidit, nakoupit a připravit teplou večeři. Jít s dcerkou na procházku, uplést svetr, natřít poličky…Byla jsem pyšná na to, že když se vracel navečer domů, bylo všechno hotové, včetně vychlazeného piva v ledničce.

Z té doby si nepamatuji ani jednu manželskou hádku: neutrácela jsem za zbytečnosti, nechodila odnikud pozdě, a pokud chtěl můj muž o něčem mluvit, trpělivě jsem poslouchala. Vždycky bylo uvařeno, teplo, útulno. Na nic si nemohl stěžovat. „Tak co je dnes nového?“ ptával se a já pyšně oznamovala, že je všechno v nejlepším pořádku. Bylo, až na drobnosti. Jeho někdejší vřelý polibek na přivítanou se nejprve změnil v lehký polibek na tvář, pak jen v symbolický polibek ve vzduchu a nakonec v přátelské poplácání na zádech. Takové, jakým se vítají chlapi, co jdou spolu na pívo. To už říkával: „Nic nového, že…“ a obvykle šel rovnou k ledničce, kde ho s železnou pravidelností čekával vychlazený gambrinus – inu, bydleli jsme v Plzni, že…

Naštěstí mi tehdy zbyly kamarádky. „Hele, jaký si myslíš, že je rozdíl mezi vaší ledničkou a tebou?“ zeptala se mě Katka. Telefonovala jsem jí v noci, téměř potají, a tichounce plakala. „Lednička stojí každý den tam, kde to čekáš. Vždycky ti nabídne něco k jídlu, je tichá, na spotřebu nenáročná. Čistá, bílá, vkusná. Už jsi viděla chlapa, co by vášnivě miloval ledničku? Všimne si jí, až když mu kompletně vyteče na podlahu. Ale to musí po té louži uklouznout!“

Ten večer jsem vypila dvě vychlazené desítky a probudila se až v půl osmé. Nade mnou stál manžel v jedné ponožce a zmačkaném tríču. Zatímco na pravé ruce držel křičící dítě, v levé třímal suchý rohlík. Tvářil se překvapeně.

Druhý den mě už zase vřele líbal a ptal se, zdali jsem vařila, nebo má po cestě z práce něco koupit.

Co z toho to příběhu plyne?

1/ Nebuďte vždycky tam, kde to ostatní čekají.

2/  Buďte náročná na spotřebu.

3/  Nabízejte jen tolik, co vám dávají, a pořádně hlučte, když je to potřeba.

4/  A už vůbec se nebojte čas od času vytéct na podlahu.

Dodnes sice nevím proč, ale je jisté, že jen tak vás budou ti kolem milovat.