Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Jmenuji se Lenka, je mi 23 let a už půl roku chodím s Mirkem, který je o tři roky starší. Před ním jsem prožila několik vztahů, ale nikdy to nebylo takové jako teď. Jsem opravdu hodně zamilovaná a myslím, že Mirek je ten nejlepší muž pod sluncem.

Moc si rozumíme, on je úplně jiný než kluci, které jsem dosud poznala. Má mě moc rád, je něžný, pozorný, vtipný. Můžu se na něj spolehnout. Čím víc ho poznávám, tím víc ho miluji.

Trápí mě ale jedna věc. Mirek je vášnivý horolezec. Každý víkend tráví někde v horách nebo na skalách. Jsou taková parta čtyř chlapíků a nenechají si ujít ani jednu příležitost, aby se mohli věnovat svému sportu.

Nevadí mi, že ty víkendy není se mnou, vídáme se dost přes týden a většinou i v neděli večer, když se vrátí. Vím, že je pro něj důležité, aby se mohl svému koníčku věnovat. Ale nemohu si pomoci, strašně se o něj bojím. Mám strach, aby se mu něco nestalo, aby nespadl, nezranil se, nezmrzačil, nebo dokonce aby se nestalo to úplně nejhorší.

Teď se chystají v srpnu na dvoutýdenní výpravu do Alp a já jsem už předem šílená strachy. Snažím se to před ním nedávat najevo, aby si nemyslel, že jsem nějaká hysterka, ale uvnitř mě ten strach sžírá tak, že kolikrát nemůžu ani spát.

Co s tím? Nechci o něj přijít a nemám v úmyslu mu dávat nějaká ultimáta – buď hory, nebo já. I když někdy bych měla velkou chuť to udělat. Ale mám strach, že by si vybral hory. Je tím úplně posedlý, má plnou knihovnu knížek s touto tématikou, pořád studuje nějaké mapy, filmy o horolezcích doslova hltá. Jeho snem jsou Himálaje a to, že se mu jednou podaří pokořit nějakou osmitisícovku.

Moc ho miluji, neumím si představit, že bychom se rozešli. Ale zároveň mě děsí představa, že mám dítě s člověkem, který takhle vědomě hazarduje se svým životem.

Co byste dělaly na mém místě, kdyby měl váš přítel takhle nebezpečného koníčka? Myslíte, že si na to třeba časem zvyknu a ten můj strach se zmírní? O tom, že by s tím přestal, vůbec neuvažuji, protože to se prostě nestane.