Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Chtěla bych se zeptat čtenářek, zda to, co prožívám, je normální, nebo ne. Jsem těhotná, v pátém měsíci. Všechno probíhá dobře, nemám žádné komplikace, není mi zle ani nic podobného.

Mám vlastně jen jediný problém a to je nechuť, anebo spíše strach z intimního styku s manželem. On by se miloval moc rád, snaží se, je něžný a opatrný, ale já nějak nejsem schopná se uvolnit. Pořád myslím na to, že mám v sobě to maličké a jestli mu to třeba nějak nevadí.

Ptala jsem se doktora a on mi řekl, že se pohlavního styku bát nemusím, že je u mě vše v naprostém pořádku, ale že musíme být opatrnější a neprovozovat nějaké divočiny. Po téhle stránce bych teda měla být klidná, ale já nejsem.

Jak říkám, mám nějaký blok, neuvolním se pořádně, nic z toho nemám, manžela odmítám. On to tak nějak respektuje, ale vidím na něm, že mu to vadí, občas se i rozzlobí, že jsem přehnaně úzkostlivá a že by nerad byl kvůli dítěti, které se ještě nenarodilo, na vedlejší koleji.

Já ho chápu a rozumím mu, ale nedokážu si pomoci. Vůbec po něm netoužím, stačí mi jen, když se přitulím a on mě hladí. Nic víc nepotřebuji. Občas se přemůžu a vyhovím mu, případně ho uspokojím jinak. Ale je mi to kolikrát až odporné.

Dřív jsem byla v sexu docela náruživá, vynalézavá, měla jsem to ráda. Ale teď jsem jako někdo úplně jiný. Škoda, že si pro povzbuzení chuti nemůžu dát třeba dvojku bílého vína.

Jak jste na tom byly s intimním životem v těhotenství vy? Jsou moje pocity normální?