Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Jsem vdaná pět let. Můj muž je tak trochu pruďas, hned se rozčílí, obvykle se však dokáže rychle uklidnit. Já taky nejsem zrovna putička, takže občas míváme doma pěknou „Itálii“. Umíme se hodně pohádat, křičíme na sebe, ale vždycky se pak udobříme a všechno je v pořádku. Naše hádky navíc vzniknou většinou kvůli samým malichernostem.

Jenže teď se stalo něco, co mě docela vyplašilo, a já nevím, co s tím. Při jedné hádce mě manžel uhodil. Najednou mu vylítla ruka a já jsem inkasovala pořádného lepana přes tvář, až mi naskočil rudý flek.

Manžel se okamžitě zarazil, bylo vidět, že si uvědomuje, že přestřelil. Ihned se začal omlouvat, bylo mu opravdu trapně.

Ale mně taky. Nejdřív jsem mu tu facku chtěla vrátit, jenže to by asi nikam nevedlo. Nechci zase zajít tak daleko, abychom se doma fackovali.

Ten jeho úlet mi však pěkně leží v žaludku. Ze všech stran člověk slyší, že „když uhodí jednou, uhodí i podruhé“ a že je lepší to zabalit hned – dřív než bude pozdě.

Ale já nevím. Mám ho ráda, i přes to naše bouřlivé manželství nám to klape. Chtěla bych se zeptat, stalo se někdy některé z vás, že vás manžel v nějakém afektu praštil? A opakovalo se to pak ještě někdy? Co byste dělaly na mém místě?