Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Mám přítele, chodíme spolu půl roku. Mně je 20 a jemu 26 let. Naše chození je trošku komplikované, protože od sebe bydlíme sto kilometrů, takže se v podstatě vídáme jen o víkendech. Já bydlím ještě u rodičů, on má svůj vlastní byt.

Poslední dobou si začínám čím dál víc uvědomovat jednu věc. Mám dojem, že je Honza tak trochu mamánek. Sice bydlí sám, je naprosto soběstačný, ale přece jen je tady něco, co mi moc nesedí.

Vzájemné návštěvy střídáme, ale ne úplně pravidelně. Jelikož u něj máme víc soukromí, jezdím častěji já k němu a býváme spolu vždy od pátku až do neděle. Občas přijede zase on k nám, někdy se stane, že z nějakého důvodu víkend vynecháme. Po téhle stránce je vše v pořádku, vyhovuje nám to tak.

Co mne ale zaráží, je jeho závislost na maminčině kuchyni. Jsem třeba o víkendu u něj, je nám spolu fajn a on se v sobotu i v neděli kolem jedenácté sebere a odjede k mamince na oběd. Má to kousek, kolem jedné je už zpátky. Prý není vhodné, aby mě tam bral s sebou, jeho maminka je hodně konzervativní.

Já vařit umím, několikrát jsem i uvařila. Myslela jsem si, že nikam nepojede, ale to jsem se spletla. Když se ho zeptám, jestli je to pro něj tak důležité, jíst o víkendu u mámy, odpoví mi, že ona pro něj vaří strašně ráda a že by jí bylo líto, kdyby nepřišel.

Mám ho ráda, ale tohle se mi nějak nelíbí. Mám obavu, abych časem nebyla jen pátým kolem u vozu a hlavní slovo aby neměla jeho matka. A tak naprosto vážně uvažuji, že tenhle vztah ukončím. Nechci se ale unáhlit, třeba to vidím zbytečně černě.

Co si o tom myslíte? Je tohle jeho chování normální?