Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Chtěla bych se zeptat, jestli někdo z vás řeší stejný nebo podobný problém jako já. Jsem na mateřské, mám půlroční dcerku. Bydlíme na malém městě, navíc jsme se sem přestěhovali teprve nedávno, takže tu vlastně nikoho neznám. Manžel je od rána do večera v práci.

Jediným spojením se světem, které mám, je internet. Našla jsem si pár míst, kam chodím pravidelně a kde si povídám s ostatními čtenářkami. Navázala jsem tak několik moc milých internetových přátelství. Vzájemně si poradíme, postěžujeme, zasmějeme se. Je to pro mne velká vzpruha a chvíle, kdy jsem připojená a povídám si s ostatními, jsou pro mne velice důležité.

Nesedím ale u netu celé dny. Hodně chodím s dcerou ven, taky mám dost další práce. Jen když malá usne, hned se připojím a aspoň chvíli se odreaguju.

Manžel pro to bohužel nějak nemá pochopení. On sám s počítačem neumí, nanejvýš si hraje nějaké hry. Moje brouzdání a povídání na netu považuje za ztrátu času a čím dál víc mi to vyčítá. Večer se třeba dívá na televizi, malá už spí a já si zapnu počítač. Okamžitě ho televize přestane zajímat a hned mi začne „nadávat“, že už zase lezu k internetu.

Nemíním se své záliby vzdát, ale jeho chování mě mrzí. Nenechá si to vysvětlit, žádné argumenty nepřijímá. Pro něj je to ztráta času a hloupé plkání a basta.

Máte někdo doma také manžela, který žárlí na internet a vyčítá vám to?