Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Už nevím, co mám dělat, a tak jsem se rozhodl, že požádám o radu vás, ženy. Třeba budete lépe vědět, co si mám počít se svou ženou. Mám totiž dojem, že se dočista zbláznila.

Jsme spolu 12 let, máme tři děti. Nikdy jsme neměli nějaké zvláštní neshody, jen takové ty běžné hádky, jaké se občas vyskytnou všude.

Před rokem a půl se ale moje žena změnila. Pořídili jsme si domů internet a ona objevila jeho kouzlo. Je doma na mateřské s nejmladším dítětem, a tak je to pro ni určitě hodně důležité. Zpočátku jsem měl radost, když jsem viděl, jak je spokojená, vyprávěla mi, jak si našla spoustu nových virtuálních kamarádek, a já jsem jí to přál. Pravda, sem tam mi trochu vadilo, když u počítače seděla třeba celý večer, ale nestávalo se to často, tak jsem se snažil být tolerantní.

Horší ale je, co se stalo jako důsledek tohoto jejího internetového brouzdání. Našla si nějaké spřízněné duše, maminky, které jsou také na mateřské a vzájemně si radí a vykládají, co a jak je pro jejich děti nejlepší. A nejen pro děti, ale celkově pro domácnost a pro zdraví všech členů rodiny.

Moje žena tomu úplně propadla a mám pocit, že přestala uvažovat normálně. Začala nám všem doma doslova otravovat život. Nejenom, že se začala chovat přísně ekologicky, ale navíc nás všechny tyranizuje s jídlem. Přestala dětem kupovat pamlsky a nutí jim jen sušené ovoce nebo takové ty obilné tyčinky, zakazuje jim dívat se na televizi a přísně hlídá, jak dlouho u ní vysedávají. Nejradši by jim snad nepustila ani Večerníček.

Vařit začala samé strašně zdravé věci, ze kterých se ale normálnímu člověku obrací žaludek. Místo salátu nám naservíruje nějaké naklíčené obilí, když projevím přání, že bych si dal řízek, okamžitě mi vyjmenuje všechny škodliviny, které bych si tím pádem vpravil do těla. Poslední dobou ještě přitvrdila a rozhodla se, že nás všechny přeorientuje na vegetariány.

Jsem z toho zoufalý a nešťastný. Hádáme se kvůli tomu každý den, jsem otrávený, nerad se vracím z práce domů. Svou ženu mám pořád rád, ale to, co předvádí, je podle mě nejlepší cesta do pekla. Je mi líto dětí. Copak já, najím se v práci, zaskočím do restaurace a dám si, na co mám chuť. Ale ony se stravují výhradně doma a jsou tedy neustále vystaveny jídelníčku své šílené matky.

Poradí mi někdo, co s ní? Domluvy nepomáhají, vyhrožování rozvodem taky ne. Každou hádku zakončí tím, že jsem necita a vůbec mi nezáleží na zdraví našich dětí, že ona pro ně dělá to nejlepší. Ale je to skutečně to nejlepší? K dětství přece občas patří nějaký ten pamlsek. Jak může být devítiletý kluk spokojený, když má chuť na čokoládu a místo toho dostane mrkev na chroupání?