Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Prosím, poraďte mi, jak se mám dostat z příšerné deprese, které se nemůžu zbavit. Po třech letech jsem se rozešla s klukem. Byl má velká láska, vlastně taková ta první pořádná. Myslela jsem si, že spolu zůstaneme navždy. Neuměla jsem si představit, že bych ho měla někdy ztratit.

Jenže před čtyřmi týdny se se mnou rozešel. Říkal, že mě má svým způsobem pořád rád, ale že to už necítí tak jako dřív. A že nechce ustrnout v nějakém vztahu jen ze zvyku. Je mu 26 let, mně je 21.

Jsem zoufalá. Strašně moc se mi po něm stýská, pořád na něj myslím a jsem jako slzavé údolí. Občas se neudržím a napíšu mu smsku nebo mail, ale on mi neodpovídá. Strašně mě to zraňuje, copak mu už nestojím ani za krátkou zprávu? Chtěla bych vědět, jak se má, třeba ho náš rozchod taky mrzí, a kdybychom se mohli vidět, možná by se náš vztah dal obnovit.

Měli jsme se opravdu moc rádi, lyžovali jsme spolu, jezdili na výlety, chodili plavat. Tak moc jsme se spolu nasmáli. Byl ke mně vždycky velmi něžný a pozorný. Vím, že druhého takového už nikdy nenajdu. Miluji ho opravdu moc a myslím, že nikdy nepřestanu. Vím, jsem bláhová, třeba si jen něco namlouvám, ale ty myšlenky, že by jednou mohlo být všechno jako dřív, jsou neodbytné. Nedokážu se jich zbavit.

Připadám si vyhaslá, nepotřebná, nechtěná. Je mi tak strašně úzko, že to nedokážu ani vypovědět. Nikam nechodím, nemám náladu. Jen pořád přemýšlím o něm a o tom, co se mezi námi vlastně stalo a proč to muselo dopadnout takhle. A nějak nemůžu přijít na to, proč.

Kamarádky říkají, ať tomu dám čas, že to přebolí a odezní. Ale já to tak necítím. Je mi čím dál hůř.