Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Po dlouhém váhání jsem se rozhodla svěřit se zde s tím, co mě trápí. Je to dost intimní záležitost. Mám totiž problém ve vztahu s muži.

Ne, že bych je odmítala, že by mne nepřitahovali. Je mi 22 let a po nějakém příteli, s kterým by mi bylo dobře, moc toužím. Jenže pokaždé, když někoho poznám a začneme se sbližovat, rychle to skončí. Mou vinou.

Nevím, čím to je, ale dokud si s klukem povídáme, držíme se za ruce, chodíme do kina a tak, vše je v pořádku. Jakmile však dojde na první tělesné sbližování, je konec. Stáhnu se, nedokážu se uvolnit. Pohlazení je mi příjemné, ale když chce muž něco víc, je to katastrofa. Odmítám už i líbání.

Nechápu to, kamarádky mi říkaly, jak je to krásné, jak se při tom cítí šťastné, jak je to vzrušuje. Mně to připadá hnusné a odporné. A to i od kluka, kterého mám ráda a říkám si, že teď je to konečně to pravé. Moc se pak snažím svůj odpor překonat, ale marně. Žádný se mnou kvůli tomu nevydrží. Chvíli se snaží být trpěliví, jenomže když zjistí, že to nikam nevede, je konec.

Připadám si nemožná, nedostatečná, nepoužitelná. Ve svém věku jsem ještě panna. Opravdu. Přitom tělesnou touhu cítím. Když jsem zamilovaná, představuji si, jaké to bude, a těším se na to. Jakmile však dojde k věci, zaklapne se mi nějaká záklopka a nic s tím neudělám.

Žádný traumatizující zážitek z dětství nebo z dospívání nemám. Kluci o mě většinou moc zájem neměli, nikdy jsem nepatřila mezi třídní krásky. Spíš mě vždycky brali jako dobrou kamarádku.

Jsem nešťastná, tak ráda bych ten blok, který v sobě mám, překonala. Stydím se s tím jít k nějakému odborníkovi, dlouho mi trvalo i to, než jsem se odhodlala napsat svůj problém sem.

Nevím, jestli mi někdo dokáže poradit. Ale třeba měla některá z vás dříve podobné trápení. Jak se vám podařilo to vyřešit? Děkuji.