Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Muži dokážou být výborní kuchaři. Jejich jídla hýří fantazií, a když se rozhodnou vařit, určitě si pochutnáte. Za jednoho takového jsem se provdala. Když si tak prohlížím fotografie úžasných pokrmů, stvořených muži – buď našimi vlastními, nebo sem docházejícími (nemluvě o Jamiem Oliverovi a jeho roztančené kuchyni), musím si vzpomenout na jednu kuchyň. Ta totiž nejenže byla roztančená, ale.... Ne, hezky popořádku!

Než jsme se usadili ve vlastním domě, bydleli jsme rok na panelovém sídlišti. Kupodivu to nebyl žádný dům plný anonymních nájemníků, ale lidé se celkem znali a vycházeli spolu dobře.

Během měsíce po nastěhování jsme se i my docela seznámili a spřátelili s valnou většinou nájemníků sedmiposchoďového domu. Třeba sousedovic dcery mi chodily vozit miminko. Nebo když jsem smažila bramborák, dorazila Mirka až ze sedmého poschodí na ochutnávku, protože vůně se linula přes pět pater. Stará paní ze šestého hlídala děti své mladé sousedce a ty jí říkaly babičko. Na Silvestra slavil celý dům (až na jednoho bručouna) dohromady a rozjařený dav se různě přesouval mezi byty až do rána. Prostě taková idylka.

Jednoho dne jsem se vrátila s kočárkem z nákupu a chvíli poseděla se sousedy Evou a Vaškem. (Ne, nebojte! Opravdu to nejsou tamti. Ti naši neuměli zpívat!). Byli právě u pískoviště, kde se popelily jejich děti. Chvilku jsme si nezávazně povídali a pak se Vašek zvednul a šel domů, kde, jak hrdě pravil, vařil pro všechny hrachovou kaši.

Ještě když jel výtahem, ozvala se z domu rána a paneláková okna se zachvěla. Později bledý Vašek zahalekal na Evu, že ji nutně potřebuje doma. Vzaly jsme tedy děti a vyrazily. Přiznám se, že jsem jela s Evou, neboť mě hnala zvědavost. Uprostřed kuchyně stál zdrcený Vašek a zkroušeně se díval na Evu.

Jejich nedávno vymalovaná kuchyně se skvěla novým dekorem. Všude na sněhobílých zdech se skvěly zelené puntíky. Jako zlatý hřeb trčela z překližkového bytového jádra zaseknutá poklice od papiňáku. Myslím, že ten večer jim stačilo ohřát párky a přílohu na talířek rovnou přiškrábnout ze zdi.

Když zalovíte ve své paměti, na něco podobného ze svého okolí si zaručeně vzpomenete. Nebo máte svého vlastního perfektního Jamieho? Je ten váš drahoušek šikula, nebo připálí i vodu?