Můj otec pustne
Máme v rodině velký problém. Mého otce. Před rokem zemřela maminka a tatínek zůstal sám. Je mu 72 let a se smrtí své ženy se pořád nemůže vyrovnat. Uzavřel se do sebe, nechce nikam chodit, jenom sedí doma, kouká na televizi a luští křížovky.
Chodím za ním několikrát v týdnu, abych mu uvařila a uklidila, protože on je absolutně nesamostatný. Maminka kolem něj dost skákala a táta si zvyknul na dokonalý servis. Dokonce i oblečení mu každé ráno nachystala.
Bohužel, návštěvy u něj mě psychicky dost vyčerpávají. Táta skoro nemluví, odpovídá jen na to nejnutnější. Ztrátou manželky hodně trpí a není schopen se trochu vzchopit. Připadá mi, jako by jen čekal na svou smrt. Zkusili jsme ho rozptýlit. Vzali jsme ho třeba na výlet nebo jsme ho na nějaký čas přestěhovali k nám. Ale nic z toho nezabralo. Je jako duchem nepřítomný, ublížený a smutný.
Zkoušela jsem s ním promluvit, navrhla jsem návštěvu psychologa. Zjistila jsem, kde je u nás ve městě možnost společenského setkávání pro seniory. On všechno odmítá. Nic nechce, o nic nemá zájem.
Myslíte, že je normální, aby byl ještě po roce od smrti své ženy v takhle depresivním stavu? Neměla bych ho k nějakému odborníkovi dotáhnout třeba násilím? Jsem z něj nešťastná, moc ráda bych mu pomohla. Jenže nevím jak. Na rovinu přiznávám i to, že ty několikatýdenní návštěvy a starost o jeho domácnost mě už unavují. Mám děti, manžela, chodím do práce, je toho na mě moc. Manžel na mě čím dál víc naléhá, abych tu situaci nějak vyřešila.
Připadám si jako mezi mlýnskými kameny. Na jednu stranu je má povinnost se o tátu postarat (jsem jedináček), ale mám povinnosti i ke své rodině a manželovi. Nevím, jak z toho ven. Jediná možnost je, že by se táta osamostatnil a postavil na vlastní nohy. Je fyzicky zdravý, nemá žádná omezení. Problém je ta jeho nalomená psychika.
Poradíte mi, co s ním?
6.6.2007 Rubrika: | Komentářů 50 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Můj otec pustne
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Meander: .ja bych se spise bala, aby ten pes nebyl moc "starej" a aby tatinkovi jeste neumrel drive nez tatulda... to by byl pruser... kdyz hafana, tak hlavne radeji nejmladsi verzi dospeleho psa... ty dva rocky stary, vic ne.... ja bych to asi navlikla tak, ze me pes zacal pronsledovat... a jestli by si tatinek nenechal psa doma par dnu, ze bude dcera hledat majitele a popripadne nejakeho noveho majitele.... s utulkem se je take treba domluvit, co kdyby tatinek psa nechtel??? Co pak bude jeste autorka se psem delat... ??? To by si jeste pridelala praci... kdyby to nefungovalo, tak ho muze po diskusi s utulkem privezt zpatky...
Já si myslím, že pořízovat psa 72letému pánovi je blbost. Ač to bude znít hnusně, pán tu taky nebude navěky a co potom se starým psem. Hledat mu nového pána? 
.jpg)
orinka: Lhasa: samozřejmě ne hned .... prostě tam paní navést až po prá týdnech ,měsících vycházek s pejskem........ ani to nemusí být pejskařka, stačí když pochválí pejska
Můj táta po smrti mámy do půl roku umřel. Nechtěl bez ní žít a tělo šlo do háje. Taky jsem se ho snažila držet nad vodou a rozptylovat. Nakonec jsem to vzdala. Byl stranšně protiný, hádavý, nesnesitelný. Mám jenom jedny nervy a máti mi taky chyběla. 
Ota: Netlač na pilu 
Tohle přijít může, a nemusí. Nechala bych to osudu. Tatínek je sám a nešťastnej, ale určitě ne hloupej.
"Navlíknout" to s pejskem jde všelijak - třeba kolegyně našla tuláka, nikdo se k němu nehlásí, je smutnej, do útulku ho dávat nechce, doma mít pejska nemůžou... Co kdyby sis ho, tati, na pár dní vzal k sobě, než někoho seženeme
Ota: toho by bylo moc naráz, aby se nelekl a necouvl. Pomaličku polehoučku, aby ani nepoznal, co se na něj šije. Ale stavět ho před hotovou věc, to by možná nebylo ono. Myslím tím přivést pejska a nechat ho s ním bez přípravy. To by byl možná šok a aby to necítil jako podraz, že nemohl nic rozhodovat - bacha na to!
Ještě mě napadla k pejskovi nějakou pejskařku jako poradkyni co a jak a kam chodit a kam nechodit 
Ideální šance na průnik do množiny
Ota: Herriota dozajista! Jestli ho tatínek nezná, bude určitě pohlcen 
Rok od smrti manželky, není zas tak dlouhá doba, mě to trvalo skoro 5 let než jsem to přijala jako fakt. Ale pokud by tatínek chtěl pejska, tak by bylo vyhráno, to by mu dalo smysl života. Zkuste tuto fintu, jak je níže uvedeno, že tatínek vlastně pomůže zachránit pejska a pak je vyhráno!!! Napič jak to dopadlo! Držím palečky!!
Lhasa: jó Lhase uděluje 100 bodu i Oldo Hlaváček
konečně možná k pejskovi rovnou přihodit toho Herriota ......
Ota: 
Ó ano! Ten pejsek se jmenoval Cedrik, jestli mě paměť neklame 
jako inspirační knihu pro předávání pejska doporučuji knihy James Herriota ...
bohužel nevím v kterém to bylo dílu ale šlo o "prdícího psa" kterému našli pána který od války nic nicítil 
Lidula: Napiš,určitě!Tohle musí vyjít!
Díky vám všem. Určitě napíšu, jak to dopadlo. Na ty odkazy se podívám. 
orinka: !
