Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Chtěla bych poprosit o radu zdejší čtenářky. Mám problém se svými rodiči, kteří mě velmi trápí.

Myslím, že mne z nějakého důvodu nenávidí. Alespoň podle jejich chování ke mně to tak vypadá. Jsou to mí rodiče, mám je ráda a pořád doufám, že se to jednou změní. Snažím se za nimi jezdit na návštěvy, ale to mě vždy stojí hodně sil. Neustále mi něco vyčítají, nadávají mi...

Začalo to už dávno. Byla jsem vdaná, měla děti. Rodiče se mi neustále pletli do života, mluvili mi do výchovy a do všeho, co se týkalo domácnosti. Když můj manžel začal pít a u nás doma se na denním pořádku ustálilo bití, nadávky a ponižování, neměla jsem u vlastních rodičů zastání. A to ani ve chvíli, kdy mě manžel zbil do bezvědomí. Podle rodičů jsem si to měla nechat líbit a být manželovi vděčná, že dokáže rodinu finančně zabezpečit.

Jenže v tom, v čem jsme já a děti žili, se být nedalo. Rozvedla jsem se, a přestože jsem se měla co ohánět, abych nás uživila, bylo mi mnohem lépe než s tyranským manželem. Syny jsem vychovala ke slušnosti a pracovitosti. Pro rodiče jsem se však stala černou ovcí, která rozbila rodinu. Jejich vztah ke mně se ještě zhoršil.

Pak naši rodinu postihla tragédie. V mladém věku zemřel můj bratr. Myslela jsem si, že tato bolest naši rodinu semkne a spojí, že si rodiče třeba uvědomí, jak zbytečné jsou hádky kvůli hloupostem, že jsou na světě mnohem důležitější věci. Jenže jsem se spletla. Jejich vztah ke mně se nezměnil. Urážejí mě, ponižují, pomlouvají před příbuzenstvem, snaží se proti mně štvát dokonce i vlastní děti.

Právě teď prožívám bohužel další velmi těžké chvíle. Můj druhý bratr, dvojče, velmi vážně onemocněl. Na polovinu těla je ochrnutý a neví se, jak bude nemoc postupovat. Leží na JIP a přístup k němu je zakázán. Mám ho velmi ráda, chtěla jsem vědět něco víc o jeho zdravotním stavu, jak mu je, a tak jsem zajela za rodiči... Nechápu je. Chovali se ke mně opět hrozně a já jsem odjížděla vynervovaná a uplakaná.

Teď mám dilema, s nímž bych právě potřebovala poradit. Volala jsem rodičům, aby mi řekli nové zprávy o bratrově zdravotním stavu, a oni mě odbyli s tím, že po telefonu mi nic říkat nebudou, že mám přijet. Když prý nepřijedu, pomluví mě všude v okolí, jaká jsem sobecká bestie, že se nezajímám ani o svého bratra.

Nevím, co mám dělat. Návštěvy u rodičů mě vyloženě deptají a nechce se mi tam. Na druhou stranu chci vědět, jak na tom bratr je. Mám o něj velké obavy.

Jsem opravdu zoufalá, přes to všechno mám své rodiče ráda, neumím si představit, že už bych je třeba nikdy neměla vidět. Ale tím, jak se ke mně chovají, mi velmi ubližují.

Naštěstí mám přítele, který je ke mně velmi hodný a umí mě podržet. Jinak nevím, jak bych to všechno zvládla. Když jsem s ním, je mi moc hezky.

Prosím, poraďte mi, jak se mám v této situaci zachovat. Moc děkuji za všechny vaše příspěvky.

Jasmine

Milá Jasmine,

Tvůj příběh je velmi smutný. Chápu, jak těžké musí být to, co prožíváš. Své rodiče máme většinou rádi takové, jací jsou. A po jejich lásce toužíme – a také ji potřebujeme – celý život. Moc mě mrzí, žes asi nikdy pravou rodičovskou lásku nepoznala. Nevím, co je vede k tomu, že se k Tobě takhle chovají, bohužel si ale myslím, že dnes už se Ti těžko podaří cokoli změnit. Oni mají svůj model chování k Tobě zažitý a pravděpodobně u něj i zůstanou.

Je jen na Tobě, jak bude styk s nimi pokračovat. Možná jim dělá dobře Tvá citová vazba; vědí, jak na nich svým způsobem lpíš. Třeba by jim otevřelo oči, kdyby ses nějakou dobu o žádný kontakt nepokusila. Možná by zjistili, že jim chybíš.

Co se týká zdravotního stavu Tvého bratra, zkusila bych najít jinou cestu než přes rodiče. Zajeďte s přítelem do nemocnice a požádejte o informace přímo tam. Jsi jeho sestra, snad by neměl být problém, aby ti je sdělili.

Rodiče Ti vyhrožují, že když nepřijedeš, pomluví tě v celém okolí. Asi se toho bojíš, a já se Ti nedivím. Přesto se nad to zkus povznést. Řiď se jen svým svědomím, které je v tomto směru čisté. Jestli někdo dá na nepodložené pomluvy, nestojí Ti za to, aby ses jeho úsudkem jakkoli trápila.

Přeji Ti v životě hodně štěstí a síly a Tvému bratrovi, aby se mu vrátilo zdraví.

Meryl