Jak jsme šňupaly pepř. Otevřená zpověď puberťačky.
Bylo nám s kamarádkou Danou deset let a nějak jsme cítily, že už jsme v pubertě. Vybika s "trapnou" sídlištní partou dětí nám už totiž nepřipadala zajímavá, a tak jsme se rozhodly, že si najdeme lepší zábavu.
Být v pubertě je super, notovaly jsme si, když jsme zašité pod schody nejvyššího švéďáku tahaly ukradené cigáro. Konečně žijeme, napadlo nás, když jsme po několika hodinách osmělování celé rudé pokřikovaly na nedaleké sedmáky: "Klucííí, pojďte sééém!" Pořád to ale nějak nebylo ono. Pořád jsme si nepřipadaly dost zajímavé.
A tak nás napadlo, že nejlepší bude, když začneme fetovat. Kapesné však nedostávala ani jedna z nás a žádné dealery jsme neznaly, proto jsme si musely vystačit s tím, co dům dal. Dana navrhla, že bychom mohly začít šňupat pepř. Prej se po tom kejchá, a tak by mohla bejt legrace.
Příští den jsme si každá z domova nesla v ubrousku náš černý fet, který jsme odsypaly z domácí pepřenky, a celé odpoledne jsme si to sázely do nosu. Byla to fakt zábava. Druhý den se to opakovalo, třetí zase. Oči a nosy nás štípaly, kýchaly jsme jak o život, ale přestat už nešlo. "Už na tom začínám bejt závislá," řekla jsem Daně a ona mi přikyvovala: "Já taky. Asi bysme si to měly začít nosit i do školy, kdyby na nás přišel absťák."
A tak jsme si pepř začaly nosit i do školy. O hodině jsme si na lavice "hlavně nenápadně" házely psaníčka s tím, že už se těšíme na přestávku a že už to nemůžeme vydržet. Občas jsme na sebe dělaly významné posunky jako "už si musím šňupnout". A jakmile zazvonilo, důležitě jsme běžely na záchod, tam se zavřely do jedné kabinky a vdechovaly stále větší dávky pepře.
Bohužel, ostatním spolužákům to tak vychytané nepřišlo. "Kam zas běžej?" zeptal se spolužák Richard, když jsme se s Danou s chichotem, který dovedou jen desetileté puberťačky, hnaly na WC. "Ále, voni si jdou zase šňupnout pepř," prohlásila lakonicky spolužačka Alice. A my si přitom myslely, jak to děláme děsně nenápadně, v podstatě neodhalitelně!
Feťáckou kariéru ukončila až moje máma. Když jsem totiž odpoledne doma do ubrousku odsypávala pepř a omylem ho nasypala i na blízkou bábovku, začala ječet: "Co to tady děláš, prosim tě? A na co si odsypáváš ten pepř? Na co ho potřebuješ?" A mě nějak nenapadala věrohodná výmluva, tak jsem kápla božskou: "No, my to s Danou šňupeme." "CO ŽE TO S DANOU????" ozvalo se z matčiných úst. Pak už následovaly jen oči v sloup, křik, pohlavek, zarach a odvykací kůra.
Začínají prázdiny, tak se pochlubte: jaké blbosti jste ve školních letech dělali vy?
3.7.2007 Rubrika: | Komentářů 29 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Jak jsme šňupaly pepř. Otevřená zpověď puberťačky.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Když mi bylo asi 8 let, natrhala jsem na chatě fůru sasanek a chodila jsem po ostatních chatách, že kytička je tuším asi za 50 haléřů (je to už přeci jen dávno). A dodnes nechápu, že naši neocenili ten skvělý podnikatelský záměr 
Jejda, toho bylo!Chodily jsme s holkama za školu "bekovat", kouřily, volaly známým klukům večer, když se šlo ze cvičení.Zvonily na zvonky, plenily cizí zahrady, lhaly doma i ve škole.Chytaly žáby, raky, pstruhy.Bylo toho hodně, za co jsme dostávaly facky i dvojky z chování, když se něco provalilo.
Nooo jooo ve 3 letech sem prý chodila po celém vagóně ve vlaku na cestě k babičce a zpívala a říkala básničky..většinou sem donesla 2 čokolády a 3 pomeranče v té době nedostatkové Vánoční zboží
a taky sme volali podle tel.seznamu. dobrý den pane Králík tady mrkvička hahahaha....pan Lopata? tady hrábě jak mě slyšíte:-))))))) K
volaly
chytrájakrádio: připomnělas mi, jak jsme na základce s kamarádkou volali pánům Semínkům (podle tel. seznamu) a zpívaly jim "vstávej semínko holala, bude z tebe fiala..."
pradon za chyby... 
chytrájakrádio: 
to mi pripomina, jak moji kamaradky kluci (tenkrat cca 3 a 5 let) v kempu u taboraku cizich lidi prednaseli basnicky a zpivali pisnicky za burty... Kamaradky manzel je tenkrat odsat tahnul za ucho a pravil neco o tom, ze rostou pro kriminal, kdezto ja ho zklidnovala, ze kluci maj jen obchodniho ducha 
Viv :o): to byly i horší věci. jednou jsme třeba se ségrou zpunktovaly partu asi deseti dětí ze sídliště pro hru Na žebrání. Spočívalo to v tom, že jsme postávali před sámoškou a skoro každýho se ptali: Paní/pane, nemáte korunu? Já mám hroznej hlad a chci si koupit housku. Docela nám to vynášelo Teda až do chvíle, kdy se nějakej tulpas pochlubil doma. Jeho máma pak volala mý mámě s informací: "Tvoje holky učí děti žebrat. Hele, já vim, že jsi samoživitelka, ale moje děti to nemaj zapotřebí, tak to dcerkám nějak vysvětli, jo?" 
chytrájakrádio: To já nevím, nikoho takového, kdo by nebyl, neznám.
chytrájakrádio: jeste ze nejsi moje dite 
Meander: a kdo nebyl
a jednou jsme si s kámoškou, někdy tak v pátý třídě, hrály u ní doma na laboratoř. rozdrtily jsme paralen, ibuprofen, kynedril a čípky na hemoroidy, smíchaly s trochou vody a vyrobili nevábnou kašičku. experiment spočíval v tom, že jsme to nalily skoro ke všem kytkám. její maminka pak několik týdnů řešila záhadu, proč jí chcípaj kytky 
. kámoška samozřejmě moudře dělala, že neví, o čem je řeč
chytrájakrádio: Ty jsi byla odporný spratek!
