Žárlí na sestřičku a nechce chodit do školky
Milá redakce, obracím se na vaše čtenářky s prosbou o pomoc. Věřím, že mezi maminkami, které čtou váš magazín, se najdou dobré duše a s mým trápením mi poradí.
Máme dvě děti, čtyřletého Kryštofa a dvouměsíční Karolínu. Kryštofa jsme na příchod sestřičky připravovali, protože jsme věděli, že sesazení z trůnu jedináčka s ním může pořádně otřást. Myslím, že jsme to zvládli docela dobře. Na Karolínku se těšil, ale nijak jsme mu to "nemalovali". Věděl, že nedostane živou hračku, že zpočátku to ani nebude parťák na dovádění, že miminko bude zprvu jen spát nebo křičet. Když se Kája začátkem srpna narodila, byl Kryštof pýcha sama. Všude se s ní chlubil, doma se na ni stále chodil koukat, hladil ji, snažil se mi všemožně pomáhat. Manžel si vzal delší dovolenou a věnoval synkovi hodně času. Pokud to jen trochu šlo, zastoupil mě v péči o Káju, abych nějaký čas trávila jen sama s Kryštofem a ten tak netrpěl pocitem, že jsem ho odložila. Karolína je bohužel hodně náročné miminko, málo spí a trpí kolikami, což nás všechny dost vyčerpává.
Manželovi dovolená skončila, zvykali jsme si na režim máma + děti, protože manželova práce je časově náročná. I to ovšem Kryštůfek zvládl. Krize nastala, když synek nastoupil v září do školky. Prvních pár dní bylo všechno v pořádku. Kryštof nikdy dřív problémy ve školce neměl, celý minulý rok tam chodil rád, nikdy neplakal, nezdráhal se, dokonce se občas rozčiloval, že jsem pro něj přišla příliš brzo. Teď ovšem vypuklo peklo. Odmítá do školky chodit, pláče, neposlouchá paní učitelky, odmítá se zapojovat do činností a začal se při odpoledním spaní pravidelně počurávat (ačkoliv doma nemá plínky ani na noc). Jsme si jistí, že to způsobila skutečnost, že musí pryč, zatímco Kája zůstává doma. Mluvila jsem s učitelkami, s nikým ve školce problémy nemá, o šikanu se nejedná. Nevím, co mám dělat. Nechat ho doma? Nechat ho chodit do školky dál a pokusit se to zlomit? Je mi ho líto, na druhou stranu sobecky přiznávám, že těch pár hodin, kdy jsem na Karolínu sama, si velice vážím a nerada bych o ně přišla.
A tak se v tom plácám a nevím, co s tím. Maminky, řešily jste něco podobného? Jak?
2.10.2008 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 17 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Žárlí na sestřičku a nechce chodit do školky
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
My jsme měli taky problém, když se nám narodila mladší dcera, tak ta starší se cítila odstrčená, když jsme ji dávali do školky. Snažili jsme se jí to nějak vysvětlit, ale moc to nepomáhalo. I když jsem pro ni jezdila po obědě, stejně to nebylo nic platné. Pomohl až čas a možná jí i pomohlo, že jsme jí nechali potisknout tričko s její oblíbenou kreslenou postavičkou https://www.colorfactory.cz/potisk-tricek/skolni-tricka/ a měla z něho hroznou radost.
sally: jinak jsem spaní dvou dětí taky sesynchronizovala. Sesynchronizovat spaní tří dětí už mi připadá trochu jako utopie 
sally: potkyši spí přibližně od půl dvanácté do půl jedné. Tak brzo Ondru neudolám 
talenka: no jestli to vašemu mladýmu víc vyhovuje takhle, tak pak ano.... ale tomu klučinovi z článku toto uspořádání NEVYHOVUJE. Tak si myslím, že by stálo za to trošku ho ujistit tím, že má své místo v rodině a že se dbá jeho přání (i když třeba kompromisem - do školky musí, ale nemusí tam být odpoledne). Jinak - vaši potkyši odpoledne nespí? Já jsem prostě děti sesynchronizovala jak jen to šlo (v deseti měsících mladší), protože jinak se navzájem budili a navíc bychom se nikdy nikam nedostali (maldší vstávala v pět - spala by v sedm, kdy vstával starší - možná by si pak zdřímla dopoledne - ale to se zase muselo s starším ven - odpoledne spal starší - a mladší oči jak tenisáky, usnula by ve čtyři, kdy vstával starší... a mladší na spánek potřebovala - narozdíl od staršího - klid - na hřišti nebo tak neusnula ani náhodou, to by o něco přišla).
No a odpolední spaní odbourali oba dva ve stejnou chvíli... tj. staršímu byly skoro čtyři a mladší dva a kousek 
- večerní spaní jsem posunula o hodinu dřív a bez problémů (teda pro ně - já svou odpolední siestu oplakávám dodnes 
)
Ala: Na to si taky pamatuju, když jsem kojila, o dva roky starší dcera potřebovala nutně na nočník, sedla si sama, ale za chvíli potřebovala utřít...
Také mám děti věkově blízko sebe - 3 roky. Když se narodil syn, byla dcera jěště malá a do školky chodila tak 2x za týden a pak hned přišly 2měsíční prázdniny a jediná školka (na naší malé vesnici) byla zavřená na tehdy ještě "jen" 6 týdnů (dnes je to již 8-týdnů) Tak jsem s dětmi válčila doma přes léto sama. Uúúúplně nejvíc mě dostávalo, že když jsem malého chtěla kojit, tak si ta starší vždy na něco velmi důležitého vzpomněla a nejlépe vyrábět "poklad" do nočníku... Mrzelo mě to, odtrhávat malého kojenečka od zdroje... Také jsem četla literaturu a uklidnilo mě, že pokud starší dítě nežárllí tak vlastně je chudák protože nemá na co žárlit. Jinak s tou školkou. Je to již více něž 10 let, a tenkrát mohly děti chodit domů ještě PŘED obědem. Takže dcera si do školky chodila dopoledne jen hrát, já doma uvařila a pak pro ni dokmitla. Jelikož ale byla dlouho spavec, chodívala spát po obědě i doma a to až do 7-mi roků.
Tak si asi můžu děkovat, že starší šel ve 4 a něco do školky úplně v pohodě od prvního dne. Zůstával hned až do odpoledne a to doma měl taky mimino. Naopak se tam těšil, že si měl s kým hrát. Já bych ho taky do školky dávala dál a vyzvedávala dříve, než by zase nabral sebevědomí, že má rodiče se sesstřičkou napůl.
souhlas s většinou - do školky ano, ale poO domu. ale mnohdy ani to neznamená, že je vyhráno - u nás byl prubeh obdobný - příprava, vysvetlování proč a jak to všechno bude, nadšení, pýcha, bránení kočárku,aby se nikdo cizí nedíval atd., s nástupem do školky nebyl problém (mimino se narodilo behem školního roku, takže se jelo dál) poO domu... ALE (ted je holkám 13 a 9 let a mezitím pribyli další sourozenci) a pres všechny přípravy a prupravy ta starší to dodnes "nerozdýchala"... a taky jsem si puvodne myslela, jak jsme to zvládli
sally: já tedy nemůžu mluvit za Terezu, ale náš mladej (4 roky) chodí do školky taky, zůstává tam na odpolední spaní, ale není to jen kvůli kvůli mé pohodlnosti, ale taky kvůli tomu, že doma prostě neusne. Dělá hovadiny, potkyši ho budí, nebo líp - nenechají usnout. A mladej spánek potřebuje, protože jinak je pěkně protivnej. Navíc při vyzvedávání po-o mi to pekelně koliduje se spaním potkyšů, takže bych jim musela totálně překopat režim
. Takže je ve školce od 8.30 do 14.30, to není 8 hodin. Člověk neví všechny informace, že, v článku se taky jistě všechny neobjeví...
Terezo, držím pěsti. Zkus vytrvat. Možná bych to střídala, pokud máš možnost - ti malí prcci, narozdíl od těch mých draků, ještě dokáží (většinou) spát v kočáře. Brala bych Kryštofa na střídačku po spaní a po obědě, aby tomu spaní ve školce úplně neodvyknul...
Vydrž 
taky bych to řešila tak,že bych ho brala po obědě
my máe holčinu skoro 4 roky a sestřičku 15m a starší to nesla v poho,občas zaskuhrá,že nechce do školky,ale nakonec v poho,nikdy nebyla našěstí moc závislák, ale zase když si chci odpočinout a pošlu jí k babičce spinkat ( to je tak jednou za půl roku ) tak trvá na tom aby jela i Nikolka,aby s náma nebyla sama doma
.JPG)
Připojuji se k ostatním - do školky ano, ale po obědě domů 
Milá Terezo- řešili jsme něco podobného. Synovi byli 4roky když ho sesadily z trůnu hned dvojčata...taky se na ně těšil, sledoval se mnou knížky, chodil na utz, věděl jak to bude až to přijde...a bylo to přesně jak píšeš ty... nejdřív pýcha, radost, pomoc, pak musel do školky, bral to jako zradu, že segry můžou být doma a on musí mámu opustit a být někde ve školce. Sabotoval, bojkotoval. odrazilo se to na vztahu k sestřičkám...i k mému,jakobych ho nepoznávala Přesto jsem vytrvala v tom, že do školky musí, zdůraznovla jsem mu klady které z toho má a co holky když jsou doma a malé ještě dělat nemužou. Třeba kurz plavání ze školkou, výlety, švp... to jsme mu nastínila jako privilegium, že už je velký, tak on muže, zatímco segry nemužou..Taky máme prima paní učitelku, ta si s dětmi fakt hodně povídala o miminkách, dokonce nám děti vyrobily dvě miminka z papíru- je fakt, že chvílemi to bral jako výhodu. NIcméně od narození sester uteklo 20měsíců..a ještě to tu občas zaskřípe. Hlavně když něco provede a právem dostane trest či vynadáno...to bere jako nespravedlnost. JInak se ho snažím brát domů po O, aby se tedy necítil tak ustrčený, i přesto že už ted brzy bude mít 6 let. Spává tam tak max 2x v týdnu. Jinak se snažím ho vyzvedávat.
To je má zkušenost, možná se ti ztoho bude něco hodit.
sally: 
.gif)
Terezo, mám z vašeho psaní dojem, že postupujete přesně "podle příruček" a zatím to všechno šlo, až teď se objevila komplikace. Nemám zatím děti, takže nemůžu nic říct z vlastní zkušenosti, ale děti se přece nemůžou vždycky chovat rozumně a vše zvládat. Líbí se mi rada Pentličky, ze školky bych ho určitě nebrala
dadka: já byla vždycky ta, kterou si maminka vyzvedávala mezi posledními a pamatuju, jak jsem dětem, které chodily po obědě domů, záviděla 
Já bych mu zdůraznila, jak už je veliký, že může chodit do školy, zatímco sestřička je miminko, které musí být ještě doma.
No a samozřejmě, že bych ho brala po obědě domů.
