Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Hano, a kdyby byl plnoletý, řekla bys mu - jdi si kam chceš...? A žila pak s vědomím, že je někde o hladu a mrzne...?
Buď ráda, že není ještě dospělý. Protože víš, že je doma a máš možnost s tím ještě něco udělat. Ovšem to neznamená, že jsi bez šancí se mu postavit. Tohle velké dítě si musí uvědomit, že za svoje činy nese zodpovědnost. Flákáš se doma ze školy? Omluvenku Ti nenapíšu. Že budeš mít neomluvený hodiny a sníženou známku z mravů? Mě to nezajímá. Že s neomluvenýma hodinama nebudeš moct k závěrečným zkouškám a nic z tebe nebude? Tvůj problém, hochu. Tady máš večeři, nádobí si po sobě myj. Ne-li zítra Ti ji nandám na ten tvůj špinavý talíř. Hodíš-li po mě talíř, ty střepy ti nasypu do tvého pokoje. Prát na tebe nebudu, protože když se válíš celé dny doma, máš čas si vyprat sám. Pokud ne, choď si jako prase. Že se o tebe nestarám? Vždyť mám povinnost tě živit a nechat tě tu bydlet a já ji plním. Každej soudnej člověk uzná, že jsi schopen si uklidit pokoj a vyžehlit si. Chlapec na sebe upozorňuje jako nesvéprávné malé dítě. Mámo, všímej si mě...Kašleš na mě....Ale až se zamiluje on, myslíš, že s Tebou zůstane....ne, půjde si za svým. Je to drsné, ale pokud s ním chceš najít společnou řeč, chovej se stejně jako on. Máš hlad? Já taky. Ale ležím, jsem unavená. Uvař, tamhle jsou brambory a tady maso na řízek. Já vařila včera...A jak tady někdo zmínil deprese...nevím, nemám s tím zkušenost...třeba by stálo zato ho dotáhnout k odborníkovi, aby ho poslal na vyšetření ke specialistům. Při hospitalizaci by možná hoch rázem změnil taktiku a začal normálně chodit do školy, komunikovat a žít...!

souhlasím s Mecháčkem,děti umí bejt pěkně zlí,kopou a koušou kolem sebe,ale už není tak malej aby nechápal důsledky,jak píše Mecháček.Držím ti palce a halvně t ten tvůj tě podrží,budeš to potřebovat.

Myslím, že je v prvé řadě potřeba zjistit, zda za vším nejsou drogy, ale stejně mám pocit, že je nejlepší obrátit se na nějakého odborníka - patrně psychologa nebo psychiatra.

Absolutně nevím, jak bych tuhle situaci řešila, určitě by to chtělo radu odborníka ... myslím, že pokud dáš na radu Mechačka, uděláš nejlíp. Držím vám všem pěsti.

Souhlasím s Mecháčkem,je to nejrozumnější cesta.dej mu najíst a nic víc! Ostatní je nadstandart.Středisko výchovné péče je také dobrým řešením pokud neuspěješ s přitlačením ke zdi.Přeji Ti aby jsi to zvládla.

Hano, problémy s dospívajícími dětmi znám velmi dobře, určitě víc, než by mi bylo milé a naprosto rozumím tomu, co se asi u vás doma teď děje. Je několik možných cest, jak to řešit, žádná není jistá a už vůbec ne snadná. Jestliže se mladý pán zašprajcoval a získal, dnes tak velmi populární, dojem, že zatímco on nemusí nic, vy (jako rodiče) musíte všechno, pak ti mohu jen doporučit známé přísloví - na hrubý pytel, hrubá záplata. S tím fackováním to ale raději už vážně nezkoušej, to není dobrá cesta, snaž se udržet nervy a přitlač ho jiným způsobem. Pravda je, že jste skutečně povinni ho živit, ale na druhou stranu s ním máte možnost také ještě i nějak manipulovat - např. mu pohrozit umístěním do Střediska výchovné péče. Dříve se tomu říkalo polepšovna - je to zařízení, kde mají k dispozici zkušené odborníky (psychology) na podobně excentrickou mládež a lze se tam objednat k návštěvě a posouzení situace. Nezvladatelného potomka tam lze i na nějakou dobu umístit - to je krajní řešení. Jako další opatření bych mu uzavřel přístup k penězům (vše co potřebuje ze zákona má doma !!!) a jakýmkoliv dalším požitkům. Vše, co uvádím je proveditelné, mám s tím osobní zkušenost, ale úspěch to nezaručuje. Připadá mi to ovšem jako to nejméně špatné řešení, ze všech špatných - univerzální a zaručený recept na to není, s tím je potřeba se smířit. Držím ti palce, abys to vše nějak ustála. Pokud bys chtěla o tom popovídat víc, klidně se ozvi na adresu al61@seznam.cz, rád se podělím o zkušenosti. Drž se !!!

Bellana: když něco nezvládám, pak využiju možnosti se poradit, nikoho neodsuzuju. Jde o to si uvědomit, že už sám nezvládám, samo o sobě to není nic špatného.

tak snad si Hana nějakou radu vybrala, budu držet palce, ať to vydrží, překlene a hlavně, ať to vyřeší co nejdřív a nejlíp. Ráda bych si přečetla její další příspěvek o tom, jak se to podařilo.

Netroufám si nikoho soudit co se týče výchovy dětí. Rodič si může myslet jak skvěle svého potomka vychoval a kdyby ho viděl třeba jak se chová venku nebo na dikotéce nevěřil by vlastním očím - zkušenost moje i známých.

Tohle je třeba řešit a já bych se odborníkovi nebránila. Protože očividně přímá komunikace nefunguje, napsala bych synovi dopis a poprosila ho, aby mi taky písemně odpověděl. Syn se potřebuje zklidnit, v přímém styku by asi zase došlo k hádce. Nejspíš si připadá nechtěný a nemilovaný. Otec se na něho vykašlat dávno, doma se teď všechno točí kolem prcka a možná se rozešel s holkou. Tak mu může připadat, že nic nemá smysl a že to tedy světu osladí. Nejhorším řešením je křik nebo ignorování.

Grainne: Na výchovu si netroufá každý. Jakmile dítě přivedeš na svět, už je pozdě říkat, že si netroufáš a vrátit ho zpět. Takže se snažíš, jak nejlépe umíš. Většina z nás nechce děti ponižovat a ubližovat jim. Ale občas to ulítne. Já si netroufám autorku soudit za tu facku. Měla jsem štěstí a puberta mých dětí proběhla nějak bez toho, že bychom si jí všimli. Možná jsme jen měli štěstí, možná jsme byli nevšímaví, možná jsme prostě byli skvělí rodiče skvělých dětí.

Ramondia: nemůžeš teď řešit, že za pár let se o nic nebude jednat, je třeba se k tomu "za pár let", nejdřív dopracovat. Fackováním rozhodně ne.
Já chápu, že nervy tu a tam ujíždějí, ale když sama nevím, poradím se s někým dřív, než nervy ujedou.
Nikdo si nebude bez odborné rady, nebo pomoci opravovat auto, ale na výchovu si troufá každý. Křičet hurá může jen ten, kdo má štěstí, že u potomstva se sešla ideální kombinace genů, které svořily dobrý charakter, jindy to může být dlouhodobá práce s pomocí odborníků.
Není dobré se v tomhle ohledu podceňovat, ale facka je znamením, že sám už na to nestačím.

Možná ,že by bylo dobré si s ním promluvit v soukromí a zeptat se ho co ho trápí.Možná ,že by pomohla ped.psychologická poradna u Vás ve městě.

Grainne: možná, že facka je pro sedmnáctiletého, už takhle dost rozhozeného, kluka ponižující, ale komu někdy neujedou nervy, zvlášť v takhle vyhrocené situaci? Až kluk jednou dozraje, uzná, že se vlastně zas až tak nic hrozného tenkrát nestalo. Ale vyřešit ta facka nic nevyřeší, je nutná pomoc odborníka.

Grainne: jé, a moje maminka říkávala, že ji chytnu i když už budu vdaná....a škoda každé rány která padne vedle....a mladý stromek se musí okopávat !