Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Moje zkušenost: společné spaní od narození, kecy tchýně a dalších chytrých hlav, strašení, že syn nebude chtít spát sám...spal s námi, dokud jsme se vešli (asi do dvou let), pak jsme šli společně vybrat postel pro velké kluky, od té doby spí sám, občas v noci mě nebo tátu zavolá a jde si k nám přelehnout.DRuhé dítě čekáme za tři neděle a postýlku vůbec nemáme.

někdo tu psal, že každá kombinace: matka-dítě-podmínky je prostě jedinečná. Já mám 3,5 měsíčního prcka, v posteli s námi v noci nespí. Ale já mám štěstí na hodné a klidné dítě. V osm večer do postýlky, pak se vzbudil kolem půlnoci na kojení a pak ráno mezi 6 a 7. To jsem si ho brala k sobě, nakojila a nechala u nás. Takže ráno se mnou spal a já si to užívala, vstávali jsme kolem deváté. V současné době je to tak, že dám malého večer kolem osmé do postýlky, on do devíti něco vykládá zvířátkům a pak vstává kolem osmé ranní. Kdy si ho zas beru k sobě. Takže jsem vyspalá a v pohodě. Kdybych byla v situaci Sylvie, řešila bych to stejně jako ona.

já malýho měla jako miminko u sebe nad ránem a bylo to celkem pohodlny. jene pak se naučil večer dívat se na dvd od nás z postelel a je docela probem ho odsud dostat do jeho vlastní postele a to už jsou mu skoro 4

Doporučovala bych jedno, dávat dcerku spinkat do postýlky a v noci si ji vzít k sobě. Čím dýl pak malá vydrží spát, tím déle v postýlce vydrží a nakonec až prospí celou noc, nebude vůbec zapotřebí si ji do postele brát. Obě tak budete spokojené. U mojí dcerky to fungovalo a žádné stresy jsme neměli.

Můj nejstarší syn spal víceméně jen v postýlce, ale to bylo z praktických důvodů, měli jsme jen úzký rozkládací gauč a sotva jsme se tam s manželem vlezli dva natož ještě dítě.
Po přestěhování měl svůj pokojík a už velkou postel (cca 1,5roku). Po narození prostředního syna jsme ale udělali z dětského pokoje ložnici a spali 4 na 3 postelích vedle sebe. Pak jsme předělali v bytě kuchyn do obýváku a udělali si ložnici z bývalé kuchyně. Kluci mají svůj pokojík. Třetí syn má v ložnici svojí postýlku, ale než začal spát téměř celou noc spal se mnou v posteli (nebyla jsem schopná přesunu, sotva jsem přebalila ). rozhodně mi to nevadilo, manželovi taky ne.

Na tvém místě bych manžela poprosila aby pokud trvá na tom aby dítko bylo v postýlce, tak aby ti ho vždycky přebalil a dal na kojení. Myslím, že začne být taky "líný"
Rozmazlování se nebojím, nevěřím že, dítě spící v posteli s rodiči bude rozmazlené.

na miminu v posteli nevidím nic špatného. Pokud to vyhovuje mamince i mimču, není o čem diskutovat.

jasmine: Je fakt, že manželovi to nevadilo a že sám klidněji spal, už když jsme si k sobě brali staršího syna, ale rozhodně to nebylo tak, že by si zvyknul a pak nebude chtít spát sám, teď jsou mu skoro 4 a spí v pokojíčku úplně spokojeně sám. Takže zvyk nezvyk do puberty s náma rozhodně nezůstanbou

proč lenost? Sylvi užívej si malé, hlavně když vám to oběma vyhovuje, já se bála mít v posteli druhorozenou ceru z obavy, aby jí její starší bráška nezalehl nebo nějak nepraštil, protože se ták strašně v posteli mrskal.

A tak malá spala půlku noci u mě (na hrudi) a půlku noci v postýlce, ale pak to začalo být neúnosné, protže jak jsem jí dala do postýlky tak se co chvíli budila a budila........ já byla na mrtvici, neb jsem byla nevyspalá a tak jsem jí vzala k nám a hned to bylo v pohodě, já se konečně taky vyspala a malá si chrněla v puse .

Malej jí né jenom že nezalehnul, ale jak přes ní dal ruku tak hned dala vědět, stačilo jí dát pryč a bylo .....

Přeci jen všude na světě spí matky se svými malými dětmi, to jen euroamerická civilizace je odložila bůhví proč do postýlek a případně ještě do pokojíčků. Nic proti, pokud se tak dítěti spí lépe a spát tak chce, tj. u mámy v posteli a ložnici rodičů řve a ve svém pokoji spinká do rána úplně spokojeně.

bizuna: jasně, skrze šprušle držet za ruku, hladit... a nevyspí se nejenom matka, ale ani otec a zbytek baráku, ptž dítě bude řvát jak bizon Znám z vlastní zkušenosti MMCH nejstarší a nejmladší spali od mala se mnou v posteli a byla radost s nimi kamkoli cestovat, lehli jsme si spolu do postele a byli spokojení. Prostřední se zhruba ve třech týdnech rozhodla, že se mnou spát nechce a že chce vlastní postýlku, ale cestovat s ní nešlo, ptž si trvala na své vlastní posteli a v cestovní postýlce nebo v cizí postýlce spát odmítala a řvala MMCH do mojí postele se stejně později nastěhovala, jak začala sama chodit ven z postýlky, tak vždycky večer usnula u sebe... a ráno jsem se probudila a spala u nás

Jinak z naší postele jsme dostali všechny tři děti bez problémů

pavlina: mně zas přijde nebezpečné, nepohodlné a sobecké když někdo, kdo se o dítě intenzivně nestará, odepírá starající se osobě spánek... to je pak o ústa, kdy to s pečující osobou sekne nebo kdy díky její vyčerpanosti dojde třeba k úrazu dítěte

Lidulinek:
já jsem taky pro - at si každý delá, co chce - navíc jsem přesvědčená, že Sylvie tu chce jen odkývat, že to dělá dobře.
mne zkrátka není pohodlné být připocená v noci ke komukoli a spát ruzne pokroucená mi (myslím mé páteři) taky nevyhovuje.
a sobecké mi to přijde k manželovi (tedy pokud není na MD on a ráno vstává do práce)

ad. nebezpečné, no nevím, asi kdyby se matka naprala a měla u sebe úplného novorozence - dvouměsíční dítě se ozve - tak asi jo, Já teda při kojení nepiju. Když se mi ale v noci malá dusila, věděla jsem o tom hned jak sebou začala cukat, dřív než se za čala chrčet a mohla jsem jí pomoct myslím mnohem dřív, než kdyby ležela v postýlce - jako miminko měla párkrát laryngitídu.
ad. nepohodlné - příde mi to maximálně pohodlné, člověk nemusí vstávat a běhat kojit, znovu pracně uspávat, vše se děje jen tak mimochodem - vím o čem mluvím, taky jsem měla nejdříve dítě v postýlce
ad. sobecké - tomu nerozumím, sobecké vůči komu? Matka je vyspaná a není protivná na děti, neplouží se celý den po bytě..., dítě je spokojené, protože má blízký kontakt s matkou, když to potřebuje a není stresováno samotou a i otec může být rád, že má doma šťastnou rodinku, která je v pohodě a né vřeštící dítě a utahanou můru místo ženy.

Asi by byl rozdíl, kdyby se mimčo budilo 1x za noc anebo vůbec - jsou určitě i taková miminka, já je doma měla, ale až když se mnou spaly v posteli a když jim to začalo být nepohodlné, samy se odstěhovaly - syn už v 8 měsících, usínal sám v postýlce vedle mé postele.
Nechci nikoho přesvědčovat, ať si nastěhuje mimčo do postele, jen říkám, že když to někomu vyhovuje, rozhodně to není nepohodlné ani sobecké, jen přirozené.

mne to prijde nebezpečné, nepohodlné a sobecké

Hm, to je zvláštní, vždycky co jsem se setkala s názorem, že dítě pak nikdo ven z postele nedodostane, měli své děti v postýlce. Má zkušenost je, že děti nemají problém se pak srovnat s tím, že spí jinde, také jsem četla studii, že děti, které spí s rodiči, mají mnohem větší sebevědomí a nejsou tolik ustrašené. Nevím, třeba má doma někdo výjimku, ale mé děti to potvrzují. A jak se například Lippia a další, vztah dětí s rodiči, kteří snimi spí, je pak o něčem jiném. Tím ovšem nechi říct, že děti, které se hned po porodu vyšoupnou do jiné místnosti, mají snad horší vztah s rodiči, záleží určitě i na jiných věcech, než kde dítě spí. Ale je to prý pouze náš zvyk, aby dítě spalo odděleně, někde jsem slyšela, že to neexistuje v žádné jiné kultůře.

Myslím, že je to celkem nebezpečné, aby spalo s váma v posteli, protože jak už se tady psalo jak si jednou zvykne, tak už ho z postele nedostanete a časem půjdete třeba na nějakou oslavu a nebudete úplně střízliví a pak to nebezpečí zalehnutí asi je. Pokud to jde, tak bych dala postýlku těsně k posteli a se dá držet za ruku, hladit.