Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Ne, ani já ani moje dcery jsme nikdy na táboře nebyli a nikdy po tom netoužily.. Organizování kolektivní zábavy nesnášíme.Já bych ji tam neposílala, nechce- nechce..

Nika1: moje dcera taky zazila sikanu - mnoho harantu se neumi chovat... moje nechapala jejich nehorazne chovani, ptala se me proc se k ni tak osklive jedna chovala, kdyz ona ji nic neudelala.... uz bych ji nikdy neposlala na tabor bez kamaradky... byl to pro ni trest...

a navic ona byla zvykla na vice zeleniny a pestrejsi stravu... ale kdyz mela kazdy den knedliky (strava furt jedno a to samy), tak po 10 ti dnech prestala jist... mela tam i hlad...

Hoky no taaak - vy jste jako male holky a pubertacky nikdy nezvelicovaly a nedelaly si srandu strasenim "malych"?
Na tabory jsem jezdila od 6 let, obcas i na 2 turnusy. Pamatuju, ze jednou jsem stihla vsechny 3
Slibila bych male, ze pro ni prijedu, pokud se ji tam nebude libit. A s tim trickem je to moc bezva napad.

Hrozně nerada jsem jezdila na tábor, nemám ráda organizovanou zábavu. Naše holky po tom taky moc netoužily, sice tábor zkusily, ale dál jsem je nenutila. Poprvé mně bylo hrozně smutnopo mamince na potom mně vydilo, že mě nutili, abych snědla všechno jídlo. Pro mě jako nejedlíka to bylo za trest.
Ale když jsem potom jezdila do tábora jako dospělá, tak jsme děti, kterým bylo opravdu moc smutno, nebo se jim tam nelíbilo, posílali domů. Zavolali jsme rodičům a ti si pro dítě přijeli. Nemá cenu, aby tam nějaký prcek tesknil tak, že vůbec nejedl a jenom brečel. Taková rekreace ztrácí smysl.

sestřenice by se měl aposlat do nápravného zařízení podobajícímu se tomu co si vysnila

ne vážně, opravdu nemáte moc času anež jsem přečetla článek , domníval ajsemse podle titulku, že řešíte stejný problém, jako já každý rok

no řešení je prosté, na dceru jistě doléhá ne jen děsivé vyprávění ale i běžná cestovní horečka , stres, tréma a obava z poznání něčeho nového, podle mě ji prostě nabalte a dějte jí ssebou mobil, tohle funguje u nás každý rok s příslibem, jeslti ti budou ubližovat zavolej, hned si pro tebe přijedu, uvcidíte nezavolá a na konci aýž s ebude loučit s ostatními bude plakat že už je po všem jako je to každý rok u nás

Dcera jezdí na tábory od 1.třídy a jezdí ráda, přesto i ona (odjíždí taky v sobotu a je jí 14 a rozhodně není dětská )tady chodí po bytě a škemrá, že to bude blbí, a že se jí nechce aže se bojí nových lidí a že to a že ono ....
a syna (10let) ani nekomentuju, pláč už týden(dřív se mu ani nedalo říct že na tábor jede, protože nby se nejspíš nervově zhroutil z obav - jako každý rok) .... ještě loni brečel i při nastupování, dvakrát vystoupil a ujišťoval se, že opravdu když zavolá přijedeme pro něj a pak...celých 14dní ani hloupá sms "žiju" a když dorazili zpět ještě mi málem vynadal, že nemohl zůstatna další turnus -jakokaždý rok

Já bych s ní uzavřela dohodu na první tři dny - pokud jí to bude připadat na táboře strašné, přijedu pro ni.

Jezdila jsem na tábory od 5 let až do pozdního věku asi do 17 - i když už jako instruktorka. Protože jsem s dětmi pracovala i později, moje děti jezdily na tábory taky zkraje se mnou coby kuchařkou nebo zdravotnicí a později samy až do 9 třídy. Dcera jezdí i teď v 18 letech, jako vedoucí nebo hospodářka nebo plánovač blbin a her a milovala to, těšila se celej rok, až zase uvidí táborový kamarády, jak si užije s vedoucíma, měla kliku na hrozně fajn partu - skoro samý chlapi, dneska s nima chodí pařit a má zážitky, který jí nikdo nikdy nevezme. Takže: radím nevzdávat se, vyjít dcerce na půl cesty - dobrý je to s tím blízkým ubytováním, ale pokud je tábor ověřený a jste si jisti, že je naprosto v pořádku, nechala bych ji trochu otrkat, nic v životě se nemá vzdávat na počátku. Rozhodně bych tábor neodhlásila ale násilí taky nic neřeší, takže tak napůl - ale sestřenici bych na nějakou dobu od dcerky separovala - co její rodiče, ti s tím nic neudělali, že Vaší dceři zkazila schválně prázdniny ??

Jééé, mně taky letos jely holky (8,5 a 6 let) prvně na tábor. Nejdřív se těšily, pak si ta starší vzpomněla, že tábor vlastně bude DVA týdny v kuse a jak to chudinky malé vydrží bez maminky... a šprajcly se, holky, obě Zabralo až to, že jsem vytáhla svoje album z dětství a prohlížely jsme si spolu fotky, mám tam i dvě z tábora, takže krom jiného povídání jsem taky zavzpomínala na príma tábory... obrátily, začaly se zase těšit s tím, že ví, že kdyby něco, mají říct vedoucím a ti by nám dali vědět, že máme přijet (mobily mají děti zakázané). Ale tedy holky nejedou do cizího, jedou se skautem, tedy s dětmi, které aspoň některé znají i na tábořišti byly před prázdninami na výpravě.

MMCH připomíná mi to situaci, kdy šla starší holka k zápisu do školy a taky se před zápisem sekla a odmítala si vůbec připustit, že by měla začít do školy chodit. Nakonec z ní taky vypadly "zaručené historky" od starších dětí Tehdy jsme sedly k internetu a hledaly jsme obrázky ze škol, aby viděla, že škola fakt není mučírna malých dětí

A jaká vlastně dcerka je, kromě toho, že dětinská? Zapadá lehce do kolektivu nebo je neprůbojná? Jak se aklimatizuje, když s ní jedete třeba na dovolenou? Má ráda společnost nebo je radši sama? To jsou podle mě otázky, na které byste si měla odpovědět nejdřív. Pokud je v pohodě a společenská, takjakmile dorazí na tábor, zkamarádí se a vše bude fajn. V opačném případě váhala. Možná bych ji vyslala, ale s tím, že může kdykoliv zavolat a jet domů, případně jí slibte, že se za ní po týdnu stavíte. S sebou jí přibalte oblíbenou hračku a fotku rodiny.. Máte nějaké fotky z tábora? Zalovte na internetu a ukažte jí je, ať nemá strach z neznámého a ví kam jede..

caira:

Iveta je totalni teletina.

Nepomohla by nejaka nadsena kamaradka, ktera byla loni na tabore...
a co zkusit vzit malou treba sebou do prace s tm, ze by ji Tvoje kolegyne jakoby nic zacala licit, jak jeji deti vzdy orvou navtrat z tabora domu.. jak jsou tabory perfektni..
Ja sazim na to, ze kdyz pojede, bude se ji styskat maximalne prvni noc, pak uz ne..
A pokud je to desetileta slecna... kup ji nejake pekne tricko, s tim, ze ho ma na prvni taborovou discoteku :-)
neco jiste zabere, uvidis

Udělejte kompromis. Už je málo času. Pošlete dcerku na tábor a slibte jí, že se tam přijedete za ní podívat, kdyby se setkala s čímkoli, co by bylo podobné šikaně, násilí, obtěžování. Taky vidím jako chybu, že jede bez kamarádky. Dcerce řekněte, že jsou tábory dobré a tábory, kde to za moc nestojí. Připravte se, že první dny se jí stýskat skutečně bude. Ale to není důvod k tomu, abyste si pro ni jeli. Počítejte s tím, že peníze vám v nejhorším případě propadnou. Je to ale lepší varianta, než ztratit důvěru dcery. Doufám, že ji dáváte na tábor s lidmi, které znáte a v lokalitě, která je osvědčená a zaběhnutá. Jako dítě i jako vedoucí jsem jezdila, líbilo se mi. Ale viděla jsem tam i uplakánka, kterého rodiče odvezli - byl prvně z domova a rovnou na tři týdny - pak školačku, která odmítala jíst a účastnit se čehokoli - vedoucí sami volali domů, že si s prvňačkou nevědí rady a žádali, aby rodiče přijeli, a taky šikanu jsem zažila, pár dětí bylo ošklivých na mentálně postiženou - to byl asi nerozum, míchat takhle děti za hluboké totality. Byla jiná a pár dětí se posmívalo a nebralo ji mezi sebe. Ale abych zažila zanedbávání dětí vedoucími, nějaké násilí, špatné jídlo, nic takového. Ovšem - my byli léty zaběhnutý tým a oba tábory jsme znali jako svoje boty. Dcerku, pokud to půjde, uklidněte, protože ta sestřenice přece sama tedy na táboře byla, vezměte ji k vám domů a chtějte, aby vám ještě jednou vyprávěla svoje vlastní zážitky. Rozprašte ty její bludy. Pokud ji házeli do vody jako neplavce, ptejte se, za jak dlouho ji rodiče odvezli domů, kde si stěžovali, co vysoudili, zkrátka jděte do detailů, abyste dcerce dokázali, že lže. Teď si vzpomínám - přece něco. Jedno dítě napsalo tehdy, že má žízeň. Rodiče to nečekaně přijeli prověřit. Našli pitný režim jak má být a ptali se ostatních, zda je dostatejk pití. Když slyšeli souhlasné odpovědi, ptali se potomka, jak to myslel...Dítě bezelstně řeklo...KDYŽ JÁ UŽ NEVĚDĚL, CO MÁM DO TOHO DOPISU NAPSAT.

PS: Iveta je tele, az bude dospela bude z ni krava

ja bych ji navrhla, aby tam zkusila jet s tim, ze kdykoliv muze dat vedet, kdyby to bylo neunosne a ze bychom pro ni prijeli... treba by na to pristoupila, kdyby vedela, ze ma zadni vratka...

pokud vám to nejak nenaruší plány a nejede s ní žádná kamarádka, tak bych byla pro 'neposílat' - včera přijela naše 9,5 letá z prvního tábora - silne otřesená a obávám se , že to byl tábor poslední. Kamrádka - otrkaná tábornice, s kterou mela jet (samy to naplánovaly) na poslední chvíli onemocněla a tím to vlastne začalo... moc se jí tam nechtelo a pak (podle jejích slov , nicméne moje zkusenost a fotky to dokládají) pomerne neutulné ubytování - nevyvetraná chatka, počmárané zdi atd - povlečení na vyžádání atd, v sedm ráno budíček a už to jelo - večerní uplakané telefonáty....- uplne se mi vybavilo moje táborničení - z duše jsem to nenávidela, ale naši nemeli jinou možnost - to samé natahování, že dnes večer už ta noční bojovka opravdu bude - večer plný nervu a zase nic atd - zkrátka nic se nezmenilo ani ty chatky ani praktiky vedoucích. Jasne - přežila , ale nevím, jestli to nebylo zbatečný