Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Myslím, že se stala chyba už když si syn hrál sám a matku nepotřeboval. Jak přibyl bratříček, začal asi žárlit. Děti už mám odrostlé ale doteď vzpomínám, jak to s nima bylo před vánoci krásné a jak se těšily. Mám tři a stůl při pečení cukroví byl jak velký pískoviště. Chce to se s nimi radovat ze společných činností. A být tu pro ně. Ostatně už mají přes dvacet a když peču na vánoce, vždycky některý přijde poštípat těsto, jinak by totiž nechutnalo! A to je pravda! Já tomu věřím.

Libushe+3: dík, to jsem nechtěla slyšet :-D

A jak si pročítám reakce, tak mě pobavily ty o odstavení v noci. Já teda rdši skočím udělat to mlíko a pokračuju ve spánku, než dítě nechat řvát několik hodin.

Budí se dvakrát na kojení? Byla bych moc ráda, kdyby se můj syn budil jen dvakrát. Navíc, při kojení jen vytáhneš prso a spíš dál, tak kde je problém? Já musím pokaždé do kuchyně přichystat lahvičku.

Esssi: Gratuluji!
Jinak s timto pocitem se budes budit za par let KAZDE rano

co se dá dělat

Zrovna dnes jsem se vzbudila s pocitem, že jsem měla být svobodná bezdětná kariéristka, a to čekáme třetí dítko

Jako bych to psala já - mám stejně staré děti a zrovna dneska - myslela jsem si, že tu starší dopoledne přetrhnu vejpůl. Né, že by snad byla zlá, ale ona se nedokáže taky sama zabavit (odmala - přitom ta mladší se sama zabaví už ted), akorád malé bere hračky, je ukňouraná a vořvaná - a já pak na ní taky akorád křičim, ale nemůžu si pomoct. Do školky mi jí zatim nevezmou,jsou plné a já jsem s dalšim děckem doma, platit si hlídání mi přijde jako luxus, když ho vlastně nepotřbuju - nepracuju- navíc trpim asi syndromem "dokonalosti", nesvěřim své děti skoro nikomu, protože se děsim třeba toho, co by jim kdo dal sníst (prostě se mi příčí děti, které sedí v kočárku a papaji chipsy nebo párek a někomu to může přijít normální..), jak by kdo na ně výchovně působil (i když mé výchovné působení křikem taky neni dle mých původních představ o mateřství..). Ono se krásně radí: až přijde manžel domu, vypadněte za svým hobby, ale já jsem večer ráda, že rychle umyju nádobí a běžim uvařit jídlo na další den, protože hned druhý den ráno čapnu děti a běžim s nima na kroužek a vrátíme se až k tomu - nutně již hotovému- obědu. Navíc chybí-li spánek (mně naštěstí ne, děti v noci spí luxusně),tak se asi ani nikam vyrážet nechce... Taky s dětma trpim, někdy bych je prodala - ale třeba ted, když spinkaj, tak se na ně dívám opravdu s láskou :-)

má dvě děti 3,5 a 1 rok a to z pěti těhotenství. Jsou taky často na . Malá ale už chodí do školky , tak máme dopoledne se synem pro sebe. Nemám jinak od nikoho hlídání, ani žádnou větší pomoc. Jak jsem tu četla a je to rada, která funguje: oblíct a jít ven. Malou za ruku, malého do kočárku a jdeme třeba jen pro pečivo, ale uklidní se a pak je většinou klid.
Přeji pevné nervy. A úsměv pro děti vždycky najdi, je důležitý.

Milá Regino, tady nejde o to, zda někdo lituje, že má děti. Je to jen pocit bezvýchodné situace. Děti jsme dělali přirozenou cestou. Buď ráda, že je máš. Některé ženy by daly nevímco, aby je měly. Všechno pomine. Já jsem kdysi měla také takové období. Je to normání. Dnes je idiotské období, všichni jsou rádi, že mají práci. Vím, jaké to je bez babiček a tetiček. Manžel kdysi dělal na směny. Byl vychován jako jedináček se vším všudy... A co mám dnes? Kluka vystudovaného ing., našel si partnerku o 12 let starší (teď někomu asi nebudu po vůli, synovi je teprve 25 let, chápala bych to za deset let, proto se omlouvám těm, abych některé nenaštvala - prosím už se do mě nenavážejte, bylo jich několik a nevybíravé poznámky vidět nechci, děkuji). Milá Regino, život jde dál, držím Vám palce, mějte to pod kontrolou. Zamyslete se někdy nad tím, kdy by Vám to bylo líto, že by Vám ty děti někdo vzal. Jsou vás obou, z lásky dělané. Věřte, že jednou bude líp a jistě Vám udělají radost.

Taky nemám čas číst všechny příspěvky - mám totiž 11 měsíční dvojčata a tak tě Regino úplně chápu. A to mám štěstí, že mám skvělou babičku, která k nám jezdí 2x v týdnu a manžel se dětem po práci taky moc věnuje a pomáhá mi, jak může. Přesto se mi zdá, že nic nezvládám a nervy mi často tečou. Děti miluji, ale to víš, že někdy na ně taky zakřičím ... a pak je mi to hrozně líto. Takže věř, že v tom nejsi sama. Držím palce, ať to zvládáš - zvládáme Radost z těch našich mrňat je přece něco, co za to "trápení" stojí.

Nemam cas cist vsechny prispevky, tak jen jednu skromnou radu od nasi detske doktorky: "Kdyz vas deti s**rou, tak je nejlepsi vypnout sporak, deti oblict a vzit je asponna pul hodinky ven" .. a jakozto maminka 3 deti (2-4-6 let), cekaji na jare ctvrte, ktera mela casto nervy v kyblu, nevyspala poslednich 6 let, muzu rict, ze deti se opravdu nejlepe zabavi venku na cerstvem vzduchu (a to i pry neprizni pocasi, v gumovkach, plastenkach atd.)! Doma jsou nekdy proste na

eee...přesně moje téma...jo, litovala a hodně...úplně stejná situace..bez babiček a kamarádek v novém bydlišti s manželem, kterého kvůli práci vidím tak dvakrát, třikrát do týdne na chvíli...vyčerpaná nemocná..vzteklá..ve chvíli nejhorší jsem na radu svých internetových kamarádek našla paní na hlídání, to mi zachránilo, jestli ne život (ve chvíli, kdy už nezabíraly ani čtvrtý antibiotika v řadě), tak přinejmenším duševní zdraví...takže to je moje první rada:paní na hlídání (a věř, že těch pár korun se vždycky nějak najde)..

No a druhá rada..povídat si na serverech o dětech je sice krásný, ale pořád je to o dětech...takže koníček ano, ale úúúúúplně z jiného fochu..mno...mě nakonec chytlo fanouškovství, takže na starý kolena jsem fanouškem jednoho muzikanta..což se stalo náhodně, neplánovaně a otevřelo mi to úplně nový obzory..to je moje druhá rada: najdi si nějaký zájem, který tě naplňuje a vůbec se netýká dětí..a nestyď se, jestli zrovna děti nejsou středobod tvýho vesmíru...každej je nějakej..prostě ber, co život nabízí beze studu a předsudků..

..a nestyď se ani za to, že občas na děti zakřičíš, nebo je prostě ignoruješ..pokud je to v nějakých ještě jakž takž rozumných hranicích..jsme jenom lidi...no a z vlastní zkušenosti můžu říct, že neni nic lepšího, než se vracet třeba z koncertu, který si užíváš s lidmi, který ale vůbec neprožívají plínky, zoubky nebo příkrmy (vánoční cukroví, dekorace, úklid...dosaď..) k vlastním dětem..

..takže, držim palce ..

ahoj Regino,
nečetla jsem reakce, takže se předem omlouvám, jestli se opakuju, což nejspíš budu. My máme děti dvě s rozdílem 21 měsíců, té mladší je půl roku. To co prožíváš je normální a hodně podobné tomu u nas. Až na to, že jsem zatím nikdy nezalitovala že je mám, ale hodně často se těším, až budou větší. Ta malá už přes měsíc leze a stoupá si.
Malý se Ti budí jen 2x za noc, šťastná to žena. Přes den spí 2x 20 min.
My máme neusínací a nespací holky.
Starší si sama nepohraje, resp. ano, ale max 10 min.
Vydrž holka, vydrž. Bude líp.
mě psychicky hodně pomáhá vypadnout z domů, co dětských koutků, k kamarádkám co jsou na tom stejně, ven atd. To vypravuvání ven je teda horor, ale to trvá asi jen půl hödiny a pak je líp.
drž se, jednou vyrostou a budeme vzpomínat s láskou.