Syn se chce stát horolezcem. Pomoc!
Máme třináctiletého syna, který projevil přání chodit na lezeckou stěnu. Jednou by se prý chtěl stát horolezcem. Už od dětství ho velmi silně přitahovaly hory, filmy a dokumenty s horolezeckou tématikou doslova hltal, knihovničku má plnou knih s tímto tématem. Myslela jsem si, že mu to tímhle způsobem postačí, protože jsem si nedokázala představit, že by se tomuto sportu věnoval aktivně. Umřela bych strachy.
Jenže to, čeho jsem se nejvíc obávala, se právě stalo. V tělocvičně jejich školy byla nainstalována lezecká stěna, a kdo z dětí chce, má možnost se přihlásit a chodit na ni. Vím, že je to v podstatě bezpečné, navíc tam s nimi bude pokaždé někdo dospělý, přesto mi z toho není úplně dobře od žaludku. Hlavně když si představím, že se kluk na této stěně „namlsá“, a pak bude chtít zkoušet náročnější výstupy někde v terénu.
Manžel to tak tragicky jako já nevidí, synův zájem o tuto tématiku mu v podstatě imponuje, i když on sám se o horolezectví nikdy nijak zvlášť nezajímal.
Hučí do mě oba dva, přesvědčují, argumentují, označují mne za přehnaně úzkostlivou. Asi mají pravdu a budu se s tím muset nějak smířit. A v tom je právě ten problém: Jak se může máma, která piplá dítě od malička, vyrovnat s koníčkem,který hrožuje jeho život? Nedovedu si představit, až kluk jednou vyrazí někam lézt na skály, že budu doma v klidu pít kafe. Spíš zešílím strachy, než se mi zase v pořádku vrátí domů.
Řešily jste někdy něco podobného? Má váš manžel, syn, nebo třeba i dcera nějakou nebezpečnou zálibu, kdy vy trnete strachy, zatímco oni se v podstatě dobře baví a nějaké nebezpečí si nepřipouští? Jak jste se s tím dokázaly vyrovnat? Je mi jasné, že kluka nemůžu pořád vodit za ručičku, ani mu to zakázat. Rozumově to všechno vím, jen ty moje mateřské city se s tím nějak nedokážou vyrovnat.
18.1.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 48 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Syn se chce stát horolezcem. Pomoc!
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Jo, skoro vím o čem mluvíš. Jenomže u mě je to o tom, že Míša je ještě malej (4r.), tak tohle zatím nehrozí - a i kdyby, je z dostatečně "bláznivé" rodiny (já- voda a to i ta divočejší, koně, vandry, manžel- vandry, letectví, paragliding...), ale o manželovo práci. Je novinář a nechává se vyslat kde kam. Naposledy to byl Afghanistán a vojáci tam. Měl se vrátit po 14 dnech. Vrátil se po měsíci - Turkmenistán nepovolil průlet nad svým územím. Bylo to v době tamějších voleb, takže situace značně vyostřená. Komunikace s domovem nijak valná, já nervy, aby se mu nic nestalo... Ale taky jsem to přežila. Myslím, že skály, zvlášť pod odborným dohledem, nejsou tak nebezpečné. Respekt je potřeba, ale strach? vždyť zranit se může i při chůzi na chodníku - spadne na něj trubka z lešení (nedej bože lešenář) a je to :-). Zjistila bych si, kdo to povede, jestli má nějakou kvalifikaci a... No zkusila bych to taky 
. Nenervuj se a zjisti si co můžeš. A pokud netrpíš závratěmi, jdi do toho. Stoupneš v očích jak syna, tak manžela.
.jpg)
Jak se může máma, která piplá dítě od malička, vyrovnat s koníčkem,který ohrožuje jeho život?
Jednoduše - začni lézt taky.
Myslím to vážně - u nás to tak fungovalo. Klukovi bylo 7 let, když šel poprvé lézt skálu.
Den před tím jsme byli s kamarádem - horolezcem v hospodě a on do mě hučel, že na tom nic nebezpečného není, když se dodrží pár zásad, ať si to tedy zkusím na vlastní kůži, než s ním kluka pustím, a uvidím sama.
Asi po třech pivech a dvou panácích jsem souhlasila, a ráno jsme všichni vyrazili.
Až vylezeš na první skálu, bude po tabu, uvidíš.
Navíc, jsou sporty, které, ač se nezdají, ohrožují život daleko víc. A navíc, zabít se může i na kole
Kassy: Souhlasím. Taky bych koupila kvalitní vybavení, zjistila, kdo hodinu povede, ale tím to hasne. Je jen dobře, když děti mají nějaké sportovní koníčky, alespoň jim nezbude čas na lumpárny.
Paní by si měla uvědomit, že třináctiletý kluk už není mimino a že za dva roky už bude moct např. 
, bude zkoušet alkohol a cigarety apod. A to teprve bude paní pisatelka umírat strachy a říkat si, jak to bylo skvělé, když klukovi hrozila "jen" zlomená ruka.
A to mu jednou zakážeš i udělat si řidičák? Pouštíš ho v létě na koupaliště? Dovolíš mu vůbec nějaký sport? Nech ho dělat, co ho baví. "Nebezpečné" je svým způsobem všechno. Důležité je si uvědomit reálnou míru toho nebezpečí a přizpůsobit tomu své vybavení a chování. To se syn musí naučit, ale rozhodně toho nedosáhneš takovýmihle úzkostnými projevy. Je potřeba k tomu přistoupit racionálně. Trvala bych na tom, že se chci seznámit s instruktorem a že syn bude používat kvalitní helmu. Zašla bych se podívat na jednu lekci, abys věděla, jak to instruktor zvládá a jestli vede ty děti taky k zodpovědnosti a opatrnosti. To je minimum. Pokud bude všechno OK, nevidím důvod, proč zakazovat. Syn se ti může zabít i na schodech cestou do školy, když blbě šlápne. Zamkneš ho proto nadosmrti doma?
www.mracti.cz: Já jsem vycházela z předpokladu, že kurz nepovede tělocvikářka, které chybí pět let do důchodu, ale někdo, kdo se v lezení opravdu vyzná. Osobně si nemyslím, že je na takovém cvičišti vystaven až tak velkému nebezpečí, aby se měl zmrzačit. A i když tam ta maminka bude s ním, tak stejně vždy nedokáže zabránit úrazu. Kolikrát je lepší nevědět, co v hodinách tělocviku probíhá.
Třináctiletý kluk je v pubertě, musí se učit být samostatný. Neříkám, že by matka neměla vědět, kdo kurz vede (to by samozřejmě vědět měla), ale vědět neznamená, aby tam pokaždé vysedávala a ještě nejlépe říkala zkušeným vedoucím, co mají dělat. A kterak tam paní pravidelně přináší nasmažené řízky a domácí buchty pro celé oddělení, to mi připadá jak z "dokonalého" amerického seriálu, nezlobte se na mě.
Připadá mi, že paní pisatelka hodně zdramatizovala nevinnou věc, kdy si kluk chce jít vyzkoušet lezení po umělé skále. Osobně si myslím, že riziko úrazu je tu stejné, jako že spadne z kola nebo že ho při vybíjené někdo trefí do hlavy. Ano, riziko úrazu tady je, ale to by prostě nesměl dělat nic.
ax: Na to máme asi každý rozdílný pohled. Ne každá tělocvikářka umí slaňovat, ví jak se jistí a umí zacházet s osmou. Takže prvně bych si zjistil, co je to za partičku, kdo to vede, jaký má zkušenosti,... Sorry, klukovi je 13 a nechat si ho zmrzačit jenom kvůli tomu, že mu říkají maminčin mazánek? Prostě je dobrý vědět, kde kluk je, s kým a co tam dělá. Ten servis nemusí zajišťovat jenom svýmu synátorovi, ale všem a ta parta to většinou i umí ocenit
.jpg)
máte všichni pravdu,ale já se o děti taky hrozně bojím
syn jezdí na horách na prkně a nechce nosit přilbu,vždy to protrpím než přijede domů
Zas jsem se sem celý den nedostala. Ještě jsem chtěla napsat, že na stěnu chodil už můj syn snad ve druhé třídě, se školou - a že je dost bojácný, tak tohleto zvládal bez problémů. Jo, bylo to ve druhé třídě, ve třetí třídě už ta jejich učitelka byla na mateřské.
Hlavně nezakazovat - takhle opatrní jsou ti moji tchánovci, jak jsem psala o potápění hned ráno. K nim patří i tahleta historka ze života - můj manžel byl v roce 1990 na tři týdny na chození po horách v Ťan Šanu. Všichni jeho známí to věděli, kam jede. Věděli to i moji rodiče, moje matka mu to hrozně záviděla. Jen doma to říct nesměl, takže domácí oficiální verze byla, že je na horách v Bulharsku.... Prozradil jim to až po návratu, kde vlastně byl.
.JPG)
Nech ho, když se drží sportu, nemusel by se chytit špatné party při flákání po škole.
A jestli to bude chtít zkušet, lepší začít na té cvičné stěně, než třeba ve dvaceti letech (až se trhne z domova) rovnou někde na skále.
www.mracti.cz: Když mu bude maminka chodit za zadkem - foukat bolístky a nosit svačinky, budou z něj mít všichni v kolektivu akorát srandu. Akorát tak docílí toho, že si kluka budou všichni dobírat, přestane se na kurzy horolezectví těšit a bude to mít matce za zlé.
Podporovat by ho měla zpovzdálí.
Přesně jak napsala Sofffie - víc bych se bála, že se chytne špatné party, že chce sportovat, je pozitivní. Každý sport je svým způsobem nějak nebezpečný, to by kluk musel jenom sedět doma na zadku, aby se mu nic nestalo. Jistěže se o něj budete alespoň zpočátku bát, ale nemůžete mu to zakazovat. Za dva roky může odejít na internát a tam bude prakticky bez dohledu, to pak budete ještě ráda, že ve volném čase sportuje.
Sama jste napsala, že ho nemůžete vodit pořád za ručičku, je načase uvědomit si, že kluk už je v pubertě a nebude se pořád držet maminčiny sukně.
Angua: no, jo, ja uz si to tak presne nepamatuju
pro mě horší než horolezectví je box podobně zábavné sporty,dovolila bych mu to,při každém sportu hrozí něco
ber to tak, že může být hůř. co kdyby přišel, že chce skákat po rampách na motorce?
brácha taky horoleze, v létě si splnil sen a byl v yosemitech....my s mamkou jsme se teda na fotky, kam to jede, dívaly, až přijel....jasně, že jsme měly strach, ale zároveň ho obdivuju, že za tím snem šel a makal na něm
