Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

V batolecím věku se utváří osobnost a jak si to – pokud jde o výchovu našeho robátka - nyní uvaříme, tak si to později sníme. Co nám tedy pomůže vychovat šťastné, sebevědomé a úspěšné dítě?

Stanovte pravidla a dodržujte je

Batolata potřebují maximální možnou svobodu v objevování světa, potřebují cítit, že mají vliv na svůj život a že jejich názor je brán v potaz (to neznamená, že jim musíme ve všem vyhovět, ale záleží na tom, jak svůj nesouhlas vyjádříme a prosazujeme). Zároveň musí vědět, kam až mohou zajít (vytyčení hranic). Dítě si prostě potřebuje občas prosadit svou, takže je dobré rozlišovat, na čem nám skutečně záleží (např. pokud jde o bezpečí nebo o zdraví). Pro takové situace stanovíme pravidla, a ta důsledně dodržujeme. Touto tematikou se zabývají například knihy Děti potřebují hranice (Jan-Uwe Rogge), Jak mluvit, aby nás děti poslouchaly a Jak naslouchat, aby nám děti důvěřovaly (Adele Faber, Elaine Mazlish). Hranicemi nemyslím desítky zákazů, ale naopak maximální možnou svobodu v rámci pevných mantinelů. Například je dobré dítěti umožnit rozhodovat samo ve všem, kde je to možné, a to nejlépe výběrem ze dvou možností, třeba „Chceš teď jít ven a potom se nasvačit, nebo obráceně?“, „Chceš k svačině hrušku nebo jablko?“, „Vyber si, které z těchto dvou triček si dnes chceš obléknout.“ a tak dále.

Stanovit hranice znamená říci předem, jaký bude důsledek neuposlechnutí, a ten je pak nutno dodržet. Takže než usedneme k jídlu, můžeme (vlídně) říct: „Pokud by někdo začal házet jídlo na zem, odejde ihned od stolu a další jídlo dostane až k svačině.“ Pak ale musíme vydržet a slib dodržet. Stačí jediná výjimka – a veškerá naše snaha bude marná. Dítě 10x neposlechne prostě proto, že mu to prochází. Říká si (třeba podvědomě): "Ještě máma nezvýšila hlas, ještě poslechnout nemusím." Proto je dobré od začátku dávat dítěti jasně najevo, že to myslíme vážně hned napoprvé. Přijít k dítěti, dřepnout si k němu, vzít za ruce, dívat se mu do očí, když mu něco říkáme. Nabídnout pomoc, třeba při uklízení. Takto malé děti si totiž s větším počtem hraček prostě nevědí rady, přestože my máme pocit, že by to klidně zvládly, kdyby chtěly. Je to ovšem omyl! Nebo můžeme opět nabídnout dvě možnosti: "Uděláš to teď, nebo po svačině?", "Vezmeš si na to hadr nebo utěrku?" a podobně.

Pokud dítě stejně nespolupracuje, seznámíme je s důsledky. Nezačne-li spolupracovat ani pak, musíme ty důsledky dodržet. Vhodné je odnětí nějakého nadstandardu, rozhodně se nedoporučuje vyhrožovat fyzickým trestem! Příště anebo po několika situacích už si dítě dá pozor a raději poslechne. Samozřejmě bude nadále zkoušet, zda hranice stále platí (takže se z něj rozhodně nestane poslušná loutka), ale celkově se nechá vést - a rádo! Děti po nás navíc neustále něco chtějí, takže s tím můžeme pracovat: "Ano, půjdu si s tebou hrát/půjčím ti/dám ti..., až uděláš to, o co jsem tě už dvakrát žádala..."

Jak zvládnout dětský vztek

V tomto věku žijí děti pouze přítomným okamžikem. To znamená například, že holčička, která chce sama zapnout televizi a které to nedovolíme, si neuvědomuje, že televizi lze zapnout kdykoli jindy. Pro dospělého je to prkotina, pro ni to je teď nebo nikdy. Pokud jí tedy něco takového nedovolíme, je nesmírně nešťastná, že jsme jí tuto zkušenost neumožnili. A protože je ve svém neštěstí bezmocná, popadá ji z toho záchvat vzteku. Od nás potřebuje účast, nikoli znechucení nad tím, že dělá něco špatného. Naším nevhodným přístupem bychom ji mohli naučit potlačovat negativní emoce, což je velmi nebezpečné a může se později projevit i ve fyzickém těle. Dejme dítěti najevo, že má na svou emoci právo, že ho milujeme. Řekněme mu, že počkáme, až se uklidní - přičemž není třeba trvat na tom, aby to bylo hned. Dejme mu najevo, že s ním rádi budeme dělat to a to.

Máte už odrostlejší děti, a rádi byste nastolili rodinnou pohodu? Pojeďte s námi na Velikonoční sraz pro rodiče s dětmi 5-11 let do Českého ráje! Program: povídání o výchově (co vás trápí), činnosti a hry podporující zlepšování vzájemných vztahů s dětmi, práce s emocemi; děti – kromě části programu společného s rodiči - hry, hrátky a činnosti lehce zaměřené na velikonoční téma. Více informací a přihlášku najdete na www.hra-skolou.cz, příp. telefonu 777 759 554 (Mgr. Klingerová).