Reklama: Základem každé pracovny jsou kvalitní kancelářské židle . Na Hawaj.cz si vyberete tu pravou přesně podle vašeho stylu.  

První vánoční cukroví v nové domácnosti? S našimi tipy to zvládnete levou zadní!

První vánoční cukroví v nové domácnosti? S našimi tipy to zvládnete levou zadní!Od vánočních svátků nás dělí už jen pár týdnů, a tak je třeba začít s klasickými přípravami, které jsou nezbytné pro to, abychom tento čas mohli využít k plnohodnotnému odpočinku a pohodě. Nejde však pouze o generální úklid a nákup vánočních dárků...
pošlete nám recept

Děti.Výchova, škola, kamarádi

Jak máme říct adoptovanému dítěti pravdu?

Jak máme říct adoptovanému dítěti pravdu?

Stojím před velice závažným rozhodnutím a nevím, jak se správně zachovat, abych své malé holčičce nějak neublížila. Ani psycholog mi nedokázal jednoznačně poradit, rozhodla jsem se proto, že zkusím svůj příběh napsat na tyto stránky, možná mi postřehy zdejších čtenářek pomohou.

Je mi 37 let, mám čtyřletou dcerku. Respektive máme, žijeme s manželem ve velice spokojeném vztahu, který nám před třemi a půl lety obohatila naše vytoužená holčička. Vlastní děti jsme mít nemohli, roky jsem se léčila, bohužel bezvýsledně. Po dlouhém uvažování jsme se rozhodli pro adopci a po nekonečných peripetiích a čekání bylo naše úsilí korunováno tím nejkrásnějším dárkem. Když jsem poprvé držela v náručí tehdy tříměsíční Janičku, cítila jsem se neskonale šťastná a věřím, že mé pocity byly téměř totožné s těmi, které prožívá každá žena po porodu.

Naši holčičku oba dva s manželem doslova zbožňujeme. Je úžasná. Zpočátku jsme sice řešili udivené pohledy okolí i velice nejapné narážky, ale většinou si všichni brzy zvykli. Janička je totiž Romka. Bylo nám hned zpočátku jasné, že jednou přijde chvíle, kdy jí budeme muset říct o jejím původu pravdu. Až dosud jsem to moc neřešila, užívala jsem si své mateřské štěstí. Jenže čas je nemilosrdný a Janičce budou za chvíli čtyři roky. adopceV září nastupuje do školky a je mi jasné, že do té doby by měla znát pravdu. Jinak se o to postarají ostatní. I malé děti si všimnou, že má naše dcerka tmavší pleť než my.

A my teď s manželem stojíme před velice těžkým rozhodnutím. Víme, že musíme Janičce vše povědět, víme, že k tomu musí dojít velice citlivě a ohleduplně. A jsme v koncích. Připadá nám totiž, že ať to řekneme jakkoli, vždycky to bude pro Janičku rána. Napadlo nás zaonačit to do nějaké pohádky, ale tady si zase nejsme jistí, že by to malá správně pochopila.

Chodím si sem na magazín číst už roky. Je jeden z mála, kde dokážou čtenářky ostatním opravdu poradit a nad daným problémem se zamyslet. Bez výsměchu a zbytečného moralizování. Proto jsem se rozhodla požádat vás o radu i já. Jistě chápete, že vzhledem k tomu, že je moje dceruška Romka, mám obavy psát o tom kamkoli jinam. Ošklivých reakcí a odsuzujících poznámek jsme si užili opravdu hodně.

Ráda bych vás, čtenářky, poprosila – nenapadá vás nějaká vhodná forma, která by byla únosná pro čtyřleté dítě? Jak máme naší Janičce říct, že vlastně „není naše“? Všem vám předem moc děkuji.

Čtenářka


25.6.2010   Rubrika: Život a vztahy   |   Komentářů 43   |   Doporučit článek   |   Vytisknout

Hodnocení článku: 3/5   Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1   2   3   4   5  

 

Diskuse ke článku - Jak máme říct adoptovanému dítěti pravdu?

Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-43
rae
rae - 29.6.2010 17:21

čokoládové holčičky se rodí čokoládovým maminkám a když se o ně nemůžou starat, vezmou si je na starost jiné mámy a tátové a mají je rádi - jako čokoládu smajlik - 46

 
Lujza
Lujza - 29.6.2010 7:09

já jsem se v podobné situaci nikdy nevyskytla, ale pokud vám nebude vadit názor člověka, který vychoval 4 děti, 2 vlastní a 2přítele, tak podle mého by se jí to mělo říct a pokud jí to řeknete v klidu u pohádky a to nějakou pěknou formou, např. že jí řeknete místo pohádky svůj příběh, který skončil šťastně adopcí holčičky, kterou mají a budou mít všichni rádi, tak si myslím, že tím nic nepokazíte. Je lepší, když jí to řeknete v klidu vy, než nějaké dítě nebo starostlivá sousedka na ulici nebo ve školce. To by jí asi trápilo víc. Držím palce

 
Klarchen
Klarchen - 27.6.2010 20:43

Jo, držím palce, ať se odhodláš do toho vkročit...smajlik - 47smajlik - 45

 
Klarchen
Klarchen - 27.6.2010 20:42

Zdravím, jak psali holky níže, řekla bych, že je fakt na čase začít o tom mluvit....psychologa, co ti v tomto nedokáže poradit a podpořit tě, bych teda vyměnila...... mám známe co mají 3 adoptované děti a ty o tom vědí odjakživa, každý rok chodí na návštěvu do domečku-kojeňáku za tetama, např, ve výročí dnu, kdy si je rodiče přinesli domů.....mají rodinné stránky www.truhlici.cz kdyžtak koukni, je tam i kontakt na ně, myslím, že pomáhají i při nějakých "předadopčních" kurzech.

 
halina
halina - 26.6.2010 22:25

Dobrý večer. Nejsem úplně přesně ten případ, který popisujete. Mě adoptoval "jen" můj tatínek - papírově ve čtyřech letech, vychovával mě asi od dvou a půl. A jak mi to rodiče řekli? Já nevím, ale prostě to odjakživa vím a tím pádem jsem nikdy neměla potřebu řešit. Takže si myslím, že v těch čtyřech letech je docela na čase, aby se Janička dozvěděla, jak to je. Samozřejmě způsobem pro malé děti, ale aby to fakt věděla. Držím Vám malíčky, ať to zvládnete a ať Vám Janička dlěá jen samou radost. Smekám před Vámi.

 
Verera
Verera - 25.6.2010 21:45

Jen mě tak napadá, přece jste museli projít nějakou předadopční přípravou, měla jsme dojem, že tam se tyhle věci probírají dost důkladně.

 
KamiŠ
KamiŠ - 25.6.2010 21:27

Kamarádka v první třídě přišla domů s tím, že se jí paní učitelka (no spíš soudružka smajlik - 9) ptala, jak to, že není podobná rodičům.. (husa). Kamarádky maminka jí řekla, že to proto, že není z jejího bříška. Že některé děti jsou z maminky bříška, jiné si maminka vybere Kamarádka to vzala jako fakt, neřešila to, jak rostla, pochopila, co to znamená, ale její vztah k rodičům to nepoznamenalo. Pořád to jsou její rodiče. A kdybych se já náhodou dozvěděla, že jsem adoptovaná, těžko je přestanu mít ráda nebo se změní můj vztah k rodičům...
Držím palce, ať najdete ten správný okamžik i způsob..

 
Libushe+3
Libushe+3 - 25.6.2010 18:43

...."Ctenarko".....ja bych to zatim neresila, pokud se na neco nezepta, podle me je moc mlada na to aby si "adopci" utridila v hlave a zatim se neciti, ze je "jina" nez vysmajlik - 26

 
sharon
sharon - 25.6.2010 16:26

jelítko: hodně těchto příběhů i bývá v Poště pro tebe, jak v české tak slovenské.....

 
sharon
sharon - 25.6.2010 16:24

čtenářka....: čím dřív tím líp a tak jak radí holky nížeji.......a hluboce před vámi smekámsmajlik - 105, to každý nedokáže adoptovat romské dítě, mám známé co si osvojily romská dvojčata....kluk dobrý, ale holka se moc nevyvedla, sama má dnes dvojčata a rodičům je nechala na krku byť paní je vážně nemocná a prý snad čeká další dítě......a můžeš vychovávat zlatě svatě.....přeji jen vše dobré !smajlik - 100

 
MAMA1970
MAMA1970 - 25.6.2010 16:00

Nejde o to jak mu říct pravdu,ale kdy aby správně pochopil danou situaci.Věk je rozhodující

 
geliva
geliva - 25.6.2010 13:39

kareta: no, já mám pocit, že při dnešní byrokracii, je porod přece jenom jednoduššísmajlik - 66smajlik - 68

 
Sofffie
Sofffie - 25.6.2010 13:27

Jarča*: a teď si vezmi, jakej musel mít hokej ve vztazích můj syn, který odmalička věděl, že má dvě starší sestry, jen se nenarodily jeho mamce, ale "tetě Daně", která by za něj od narození i dejchala, jak spolu měli (mají - máme) blízký vztah smajlik - 55smajlik - 68 Jsme taková velká nenormální rodina smajlik - 68

 
Jarča*
Jarča* - 25.6.2010 12:51

Kadla: 9:41 přesně tak to s dětmi je.
Nemám sice žádnou zkušenost s adopcí, ale když jsme měli naší nejmladší, já i manžel jsme měli z předchozích manželství po dvou dětech. Docela jsem se trápila tím,jak jí jednou budem vysvětlovat, že má čtyři sourozence, ale dva má taťka s jinou maminkou a já dva s jiným tatínkem, připadalo mi to hrozně komplikované - a malá se nad tím ani jednou nepozastavila, prostě to od malička brala, že to tak je. Proto si myslím, že čím menší dítě, tím všechno bere přirozeněji.

 
jelítko
jelítko - 25.6.2010 12:35

v první řadě přeju hodně štěstí, aby holčička pěkně prospívala a dělala vám jenom radost.
já sem o tomhle často přemýšlela, když jsem viděla různý filmy nebo i reálný příběhy, jak jsou ty děti pak strašně naštvaný na rodiče, že jim to neřekli a tak dále. mně kdyby máma řekla, že jsem adoptovaná, tak bych byla šťastná, že se mě vůbec ujala a celý život se o mně starala. ale já myslím, že záleží na povaze každého konkrétního člověka. máte pravdu ať to řeknete jak to řeknete reagovat bude stejně. ale nakonec to pochopí a bude vám za vaši péči vděčná. a čím dřív to bude vědět, tím líp. jak jste sama pochopila, dříve než jí to předhodí někdo cizí. pak bych chápala ten vztek, protože člověk má pocit křivdy, že mu jeho nebližší lhali. přeji ať se to vše podaří co nejlépe smajlik - 45

 

Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-43
Sponzori

Prohledej


Výherci v soutěžích

Soutěže na Soutez.cz

Anketa

Zpívám rád a je to na mě doufám znát...

Zpíváte si občas doma?

Celkem hlasovalo 429151.
Archiv anket.