Mám udat vlastního syna?
Mám sedmnáctiletého syna, vychovávám ho od jeho jedenácti let sama, s manželem jsme se rozvedli. On bohužel o syna ztratil zájem, založil si novou rodinu, a jelikož jeho nové manželce se nepodařilo s naším klukem najít vztah, raději se syna v podstatě zřekl.
Tomáš (syn) to samozřejmě těžce nesl, dlouho trvalo, než se s tím, co mu otec udělal, nějak smířil. Zpočátku se snažil ho kontaktovat, ale když zjistil, že táta se jen vymlouvá, případně nedrží sliby, postupně to vzdal. Asi tak od třinácti, čtrnácti let se s otcem prakticky nevídá, k nějaké návštěvě dojde sotva párkrát do roka.
Možná, že na synově problémovém chování má svůj podíl i to, co prožil. Od puberty je to s ním totiž hodně těžké a já cítím, že na něj nestačím. Ještě na základní škole mě přestal respektovat a dělal si, co chce. Má snaha o nastolení nějakého řádu vyšla úplně naprázdno. Velmi často jsem se cítila a stále cítím úplně zoufalá a bezmocná.
Teď je Tomáš ve druhém ročníku, učí se na kuchaře. Šel tam vlastně jen proto, že na nic jiného neměl. Flákal školu a jeho výsledky podle toho vypadaly. Ani na učňáku to ale nevypadá nijak slavně. Prvním ročníkem sotva prolezl, teď je zatím ještě začátek roku, tak těžko říct. Ale podle toho, jak se chová, mám obavu, že spěje k vyloučení. Chodí za školu, neučí se, je drzý, konfliktní. A já bezmocná.
A teď se konečně dostávám k tomu, proč vlastně píšu. Mám totiž důvodné podezření, vlastně spíš jistotu, že se Tomáš chytil nějaké party a krade. Všechno tomu nasvědčuje. Žije si jako král, každý den chodí do hospody, kouří drahé cigarety, občas si koupí něco značkového na sebe. Když se ho zeptám, kde na to bere, buď mi vůbec neodpoví, nebo řekne něco ve smyslu, že je prostě šikovnej a umí si to zařídit.
Nedalo mi to a jednou, když nebyl doma, jsem mu prohledala pokoj. Tím se moje podezření proměnilo v jistotu. Našla jsem různé šperky a jiné cennosti, docela dost peněz v hotovosti a i nějakou elektroniku včetně mobilních telefonů. O svém nálezu jsem Tomášovi zatím neřekla.
Je mi z toho úzko. Tohle už není legrace, tady jde o trestný čin. Jenže taky jde o mého syna, kterého mám i přes všechny potíže samozřejmě ráda. Není ještě ani plnoletý. Vím, že bych měla něco udělat, ale nevím co. Jít na policii? To by asi bylo nejsprávnější, ale představa jak udávám vlastního syna, je pro mne přímo děsivá. Jenže když neudělám nic, je to vlastně něco jako zamlčování trestného činu, nebo jak se tomu říká, a navíc budu jen nečinně přihlížet tomu, jak se z mého syna stává kriminálník.
Je mi z toho zle, kolikrát už jsem stála před policejní služebnou, ale nikdy jsem se neodhodlala vkročit dovnitř. Neřekla jsem to vůbec nikomu, držím to v sobě jako děsivé tajemství, které mne doslova sžírá zevnitř. Až jsem se rozhodla napsat to sem, anonymně. Asi mne odsoudíte a označíte za neschopnou matku, ale věřte, že taková nejsem. V životě by mne nenapadlo, že budu někdy řešit něco takového.
3.10.2011 Rubrika: Děti. Výchova, škola | Komentářů 61 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Mám udat vlastního syna?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Jakpak to asi dopadlo???? se asi už nedozvíme....
Nejsem právník, ale podle zákona člověk nemusí svědčit na policii a u soudu proti osobám blízkým nebo příbuzným, tedy se podle mě ničeho nedopustíte, když to neoznámíte.
Možná je to kruté, ale já bych to udělala. Pokud mu na ty krádeže nikdo nepřijde,tak si bude dovolavat víc a víc a pak až ho jednou chytnou, tak si to odsedí na dlouhou dobu. Teď je to začátek, začíná blbnout, tak podle mě by mu to pomohlo. Z něčeho přece musí mít respekt. Když ne z mámy, tak aspoň z policie. Je pravda, že tě asi za to bude nenávidět, ale jak jsem četla, tak už z tebe respekt nemá a dělá si co chce. Někdo mu v tom musí zabránit a když nemáš muže, tak ti zbývá asi jen ta policie.
Teoretik: proto o kus jinde píšu, že hlásit cokoli na policii bych zatím nedoporučovala. Prožívat to v reálu, to už mám pár let za sebou. Jak už jsem taky psala, nebyly to zrovna nejlepší roky, ale přežili jsme oba, já i syn, ani jednoho z nás nezavřeli, a dneska už můžu vzpomínat i s úsměvem, to jsem si tenkrát pochopitelně nemyslela. Katastrofické scénáře jsem měla vymyšlené taky, a co je černý zoufalství z toho, že jsem špatná matka, a koho jsem to vychovala, to bych mohla popisovat mnohobarevně, ale to asi paní B. taky nepomůže. 
No a litovat? Každého jednání je možno jednou litovat. Vždycky je možno předpokládat, že kdyby se něco bylo bývalo udělalo jinak... jenže to by člověk potom nemohl udělat vůbec nic, z obavy, že toho bude jednou litovat.
Riki: A teď už bez ohledu na astrologii. Momentální řešení nesmí být ukvapené. Ani kvůli mamince.I ta je nyní ve velkém stresu. Ale co když její rozhodnutí poslat nyní syna do báně /takovýchto případů je mnoho, řeší je dost rodin/ v budoucnu bude chápat sama jako své selhání ve výchově? Nebude pak svého unáhleného /možná/jednání litovat ? Ono se radí dobře, ale prožívat to v reálu je něco jiného.
Teoretik: jenže paní B. teď myslím potřebuje něco rychlejšího a údernějšího, s okamžitým efektem. Na souznění povah a směrování bude čas potom. Vlohy se v base rozvíjí dost špatně a většinou nežádoucím způsobem, takže primárně by se mělo řešit, aby se tam kluk nedostal, a přestal nezdravě riskovat s činnostmi, za které mu to reálně může hrozit.
Riki: Ale já nepsala, že by astrolog objasnil situaci konání syna p. B v současné době, ale mohl by jí pomoci najít vhodný přístup k jeho osobnosti a tím pomohl k jejich vzájemnému pochopení, příp. dalšímu směrování syna dle jeho vloh. Není přece pravidlem, že by mezi rodiči a dětmi vždy docházelo k úplnému souznění povah. A tam právě může být kámen úrazu. Zejména v době dospívání kdy se u dítěte profiluje jeho pravá povaha.
mashanka: ano, pokud by B. věděla o konkrétním činu, kterého se syn dopustil, tak by to mohlo být řešení. Ale ona zjevně neví nic. Jenom je jí pár věcí podezřelých. To nestačí.
Nicméně stejně, i kdyby ty informace měla, myslím, že je vhodné napřed vyzkoušet všechny jiné možnosti (kromě astrologa, to je s prominutím naprostá hloupost a nesmysl, a nikdo to probůh snad nemůže myslet vážně, snad ani Teoretik - astrolog nevyřeší průser za nikoho, a už vůbec ne zadarmo, jestli právník stojí prachy, tak astrolog dvojnásob, protože od právníka je za to aspoň relevantní právní rada, od astrologa jenom kecy 
). No kdyby na to rameno spravedlnosti přece došlo, tak nevypovídat není moc chytré. Jednak se člověk potom těžko něco dozví, když to půjde mimo něj, druhak si zbytečně nadělá konflikty, protože když někomu ztěžujeme jeho práci, bude zákonitě nepříjemný. A bude si pak myslet, že se třeba zatajujou důkazy a že pravda je daleko horší, než opravdu je. Mně se teda osvědčilo s chlapci v uniformách i s kriminalisty jednat maximálně vstřícně a komunikovat, nešprajcovat se, a lidsky se s nima domluvit. Nevím, nakolik to pomáhalo, ale syna mi nezavřeli 
a ačkoli to mnohdy vypadalo dost o hubu, žádné z jeho mladistvých provinění nemá nikde zaznamenáno, a nekazí mu to nyní ve věku dospělém možnosti a budoucnost.
mashanka: Opravdu názor všeznalé, "objektivní " matky. Pak opravdu nechápu proč zákon umožňuje nevypovídat v případě, kdy by svou výpovědí mohla ublížit osobě blízké. Že by to bylo jen plané prohlášení?? Víte kolik lidí tohoto paragrafu využívá? Opravdu matka udavačka se mi velmi příčí.Zejména nemá-li matka jistotu.
.jpg)
Omlouvám se za chybu 
- nic lepšího pro něho udělat nemůžeš - ale věřím, že jsi to pochopila
Omlouvám se za chybu - nic lepšího pro něho udělat nemůžeš - ale věřím, že jsi to pochopila
Můj názor je, že nic lepšího, než ho teď udat, pro něho udělat v současné chvíli udělat. Není plnoletý, velký trest mu nehrozí, ale je ještě ve věku, kdy je napravitelný a vyšetřování a těch procedůr kolem se zalekne - a hlavně zjistí, že mu nezákonné chování neprojde. Pokud projde, může se to stupňovat, protože získá pocit neohroženosti.
Za rok bude dospělý, zavřou Ti ho do normálního kriminálu, a to je konečná.
.jpg)
Zamotaná situace, ale řešení existovat musí. Nějak mi tu není jasné, co udávat, to v první řadě. Snad jediné, co tyto děti čeká,je pasťák. Právník je v tuto chvíli úplně zbytečná věc. Pokud jste někdy něco byly hlásit na policii, mylsím, že už byste tam znovu nešly. Můj názor je ten, že na kluka se musí natvrdo uhodit, nemá hastavené žádné hranice a pak je tu tedy otázka, kdo na něj má uhodit. B. by potřebovala dát dokupy v první řadě sama sebe, v této fázi už to nezvládá - to není kritika, B., jen je to pro tebe už příliš veliké břemeno a ty ted potřebuješ něčí pomoc, aby pomohl tobě, klukovi a tobě s klukem. Holky ti tu už varianty nabízely, je na tobě, co vybereš, čím začneš.
Teoretik: naprosto rozumím, co tím chceš říct. Ale v této fázi by to asi B. moc nepomohlo. Je to běh na dlouhou trať....
jelítko: asi jsi hledala pomoc ve špatných vodách nebo jsi ji tak moc nepotřebovala? Mě tyhle věci pomohly opravdu velmi hodně.....a že jsem taky měla co řešit.
Nevím, co poradit, protože tady je každá rada drahá. Ať uděláš, co uděláš, vždycky to bude špatně. Udáš ho - bude tě nenávidět, neudáš ho - zaplete se do trestné činnosti tak, že až to na něho praskne, půjde sedět natvrdo. A možná udělá něco ještě horšího, než že bude krást. Taky si zvyká na bezpracný způsob života a může se stát, že už pracovat nikdy nebude, nebude mu to stát za to - nikde si nevydělá tolik, jako krádežemi. Asi bych ho fakt udala, ale smířila bych se s jeho odmítavou reakcí.
Jinak bych si dovolila vyjádřit nesouhlas s těmi, co tvrdí, že B. udělala chybu ve výchově. Já si myslím, že většinu vlastností máme vrozených a výchova na ně až takový vliv nemá. Někde jsem četla, že geny jsou 80%, výchova 20%. A tady se na tom určitě podepsalo to, že kluk nemá žádnou otcovskou autoritu, jeho otec o něj nestojí. Nikde ale není napsáno, že by neměl problémy, i kdyby vyrůstal v úplné a zcela bezproblémové rodině.
Něco podobného mám v příbuzenstvu.Nejdřív drobné částky na cigarety,pak na marjánku, pak celá výplata,nakonec uspořených 70 tisíc. Dodnes se neví, který ze synů to byl. Oba flákači, jeden jak andílek,živený rodiči i v dospělosti, druhý dnes v invalidním důchodě,trpí nějakými depresemi.Nedovedu si představit, že nákup nosím do práce,abych mohla nechat platební kartu v trezoru, protože domů smím donést jen mince, aby mě děti neokradly.
Autorka už teď ve výchově nic nenapraví a hledání kde udělala chybu je zbytečné. Já bych si se synem promluvila jako s dospělým člověkem,řekla co se mi nelíbí a že to budu řešit. Že se nenechám zavřít za to, že v mém bytě jsou věci podivného původu.Ovšem autorka už několikrát sondovala a byla odbyta. Už tehdy neměla couvnout a spokojit se s výmluvami na šikovnost. To by pro mě nebyla odpověď. jak radily holky-najít odbornou pomoc. Stát se to u nás, tak fakt nevím,na koho se obrátit.Tady jsou jen policajti a pedagogická poradna.Držím palce,ať to přežijete ve zdraví oba.
