Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Mám desetiměsíční holčičku a poslední dobou jsem z ní úplně na větvi. Nevím, čím to je, ale ona pořád jenom řve a řve. Už z toho šílím.

Neustále vyžaduje mou přítomnost, pořád mě musí mít na očích. Jakmile se třeba jen na chviličku vzdálím, okamžitě spustí příšerný jekot.

Jsem z toho už šíleně unavená. Malá začala lézt, stoupat si kolem nábytku, ale ještě neumí sama sednout zpátky na zem. Takže se postaví u křesla, a když chce na zem, začne vřískat. Ale vzápětí už šupajdí dál, zase si stoupne a pak nastane nový křik. Když potřebuji něco udělat, dám ji do ohrádky – opět pláč. Jdu na záchod, chvíli mě nevidí a řve a řve a řve.

Nechce sedět ani v židličce, když ji krmím, mele se a vzteká. Plive jídlo všude kolem. Mlátí ručičkama do talíře, takže pak musím kompletně uklidit kuchyň.

Nejhorší je, že se budí několikrát za noc a vždycky dlouho trvá, než ji uklidním. Přes den spí asi dvě hodiny odpoledne a to je všechno.

Když si chci odpočinout a domluvím s manželem, že si ji vezme na starost, je to k ničemu, protože ona mu vříská celou dobu, kdy jsem pryč.

Nevím si rady. Co dělám špatně? Snažím se ji nějak zabavit, ale ona o hry nemá ještě zájem. S hračkou si vydrží hrát jen chvilku a pak už kouká, kam by vlezla, co by si osahala.

Je to v tomhle věku normální? Jsou všechny děti takové? Nebo je ta naše nějak rozmazlená? Zkoušela jsem nechat ji, nereagovat na ten křik, ale ona to pak graduje do takových výšin, že to nikdy nevydržím.

Co s ní mám dělat? Přejde to někdy?