Čekám postižené dítě. Jsem zoufalá.
Stojím před nejtěžší volbou svého života a nevím, jak se mám rozhodnout. Je mi 37 let, jsem podruhé vdaná. Z prvního manželství mám dvanáctiletého syna a patnáctiletou dceru. S mužem nám to neklapalo, a tak jsme se před pěti lety rozvedli.
Dva roky jsem byla s dětmi sama, až jsem se seznámila se svým současným manželem, který miluje nejen mne, ale i obě mé děti. Sám je bezdětný, i když po dětech vždy toužil. Proto jsme byli velmi šťastní, když jsem otěhotněla. Všichni, celá rodina jsme se na miminko začali moc těšit.
Vzhledem k mému věku mi lékař doporučil amniocentézu, kterou jsem podstoupila. Měla jsem trochu obavy, ale nepřipouštěla jsem si, že by mohlo být něco v nepořádku. Nekouřím, nepiji, jsem docela sportovně založená a cítím se být v dobré kondici. Bohužel, vyšetření odhalilo vývojovou vadu našeho děťátka – Dawnův syndrom. Když mi to lékař sdělil, nemohla jsem tomu uvěřit.
Jsem moc nešťastná, i manžel je z toho zdrcený. Máme se rozhodnout, zda si miminko necháme, či zda těhotenství ukončíme. Jsem na dně. Vím, že se mohu rozhodnout buď špatně, nebo ještě hůř. Nejsem teď moc schopná rozumně uvažovat, nevím, co je pro mne a pro to maličké nejlepší.
Když si představím život s postiženým dítětem, střídají se u mne pocity. Chvíli jsem přesvědčená, že to přece zvládnu, a pak mě přepadne beznaděj a pesimismus. Jak moc může takhle postižené dítě ovlivnit život nás všech? Co starší děti?
Prosím, najde se zde nějaká maminka, která se o dítě s tímto postižním stará? Na co všechno bych se měla připravit, co to obnáší? Dá se péče o něj skloubit se staršími dětmi? Snažím se zjistit co nejvíce informací, abych si udělala nějakou představu, ale moc času nemám.
Jsem opravdu zoufalá. Máme spokojenou rodinu, všichni se máme rádi, na miminko se těšíme. A já nevím, co mám dělat. Taky mě napadlo, že se může narodit úplně zdravé, prý se stávají i takové případy.
Děkuji za jakékoli vaše názory a zkušenosti, které by mi mohly pomoci v rozhodování.
5.10.2006 Rubrika: | Komentářů 129 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Čekám postižené dítě. Jsem zoufalá.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Krásný večer Leonko,
I já bych svým dílem rád přispěl do této diskuse...Je mi 29 a zrovna se nám s mojí úžasnou ženou narodil Eliášek, první syn. Tedy přesněji před měsícem. A....má DS. Bylo nám řečeno již v těhotenství, že děťátko se s touto odlišností narodí. Bylo nám také řečeno, že můžeme požádat o přerušení těhotenství. Rozhodli jsme si ho ponechat. Vážím si až příliš čas, který nám byl dán zde, abych se rozhodl jinak. A má žena, proto je úžasná, také.
Vůbec nemám představu, jaké to bude. Přečíst si pár moudrých knih a příběhů člověku dá sílu, avšak obstojím jako otec?
Samozřejmě ve mě hlodá pochybnost... . Sám jsem kdysi říkal, že život mě může srazit na kolena, ale je důležité vstát a čelit mu. A já se postavil a stát budu.
Eliášek je nádherný a to, že bude vyžadovat více péče nic neubírá na tomto krásném čase.
Přeji Vám, nechť to dopadne tak, jak má a hlavně k Vaší radosti.
