Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Jsem moc nešťastná ze svého staršího syna. Je mu 29 let, je ženatý a má tříletou holčičku. Jeho žena je hodná, pracovitá, milá, o dcerku i o domácnost se skvěle stará. Můj syn si toho přesto neumí vážit. Jsem z jeho chování nešťastná a stydím se, koho jsem to vychovala.

Ovdověla jsem velmi brzy a zůstala sama se dvěma syny; staršímu bylo 10 let a mladšímu dva roky. Ač jsem se moc snažila, tátu jsem jim nahradit nemohla. Hlavně starší kluk se mě hodně nazlobil a v pubertě to s ním bylo opravdu k nevydržení.

Když mu bylo 22 let, seznámil se se svou nynější ženou a konečně to vypadalo, že přišel k rozumu. Bohužel, ne na dlouho. Když se jim narodila Anetka, byl chvíli opravdu šťastný a pro rodinu by se doslova rozkrájel, ale v posledních dvou letech s ním snacha i vnučka zažívají skutečné peklo.

Je nedůtklivý, podrážděný kvůli každé maličkosti. Rozčiluje ho, když si malá zpívá, když běhá po bytě, když si s ním chce hrát. Utrhuje se na ni, neustále ji vykazuje někam do kouta. Když se jí snacha zastane, schytá to i ona. Chová se doma jako neomezený pán a vládce, vše musí být po jeho. Myslí se, že povinností všech je podřizovat se mu.

Nejhorší na tom je, že na Anetku několikrát vztáhl ruku a nařezal jí. To mu nemůžu odpustit, protože mi připadá úplně zvrácené, aby dospělý chlap bil malé, tříleté dítě. Snacha je už hodně nešťastná, svěřila se mi, že uvažuje o rozvodu, že takový život nevydrží věčně. Já jí rozumím a chápu ji, přestože si možná někteří z vás řeknou, že bych měla být spíš na straně svého syna.

Zkoušela jsem si s ním promluvit, vysvětlit mu, že to, jak se chová, není dobré a že se mu může stát, že o svou rodinu přijde. On si to ale vůbec nepřipouští. Má pocit, že je mistr světa.

Jsem z té situace hodně nešťastná, obviňuji sama sebe, co jsem to vychovala. Stydím se i před snachou, i když asi zbytečně. Ona je moc hodná, rozumíme si, snažím se jí pomáhat, jak jen to jde, abych aspoň trochu odčinila to, čím musí procházet vedle svého muže. Jenže to má zase za následek to, že on na nás pořád křičí a obviňuje nás, že se proti němu paktujeme.

Co s takovým chlapem nezvedeným? Kdyby byl menší, nasekala bych mu na zadek, ale to už nejde. Přesto by za vyučenou dostat potřeboval. Aby mu konečně došlo, že spokojená rodina, hodná žena a zdravé dítě není samozřejmost, ale něco, co musí člověk opečovávat.